Zlevňování léků zvyšuje paralelní obchodování

Před nedávnem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) prezentoval data, z nichž vyplývá, že mezi objemem distribuovaných a zdravotními pojišťovnami skutečně hrazených léků je až 22% rozdíl. Lze předpokládat, že tento rozdíl jde z části na vrub tzv. paralelnímu obchodu, kdy distributoři vyvážejí část léků určených pro českého pacienta do zahraničí, kde realizují své obchody s mnohem větším ziskem.

Státní ústav pro kontrolu léčiv upozorňuje na to, že počet firem s oprávněním k distribuci léků vzrostl za přibližně 1,5 roku o téměř stovku a jsou mezi nimi i stávající lékárny.

Na otázku, jakou roli v paralelním obchodování hrají lékárny, se MT zeptala Mgr. Marka Hampela, předsedy představenstva Grémia majitelů lékáren (GML): „I lékárny mají v tomto druhu podnikání své postavení. Zvýšený počet distribučních povolení, která vydává SÚKL pro lékárny, je možné dát do souvislostí s paralelním vývozem některých léčiv do okolních zemí. Druhým a podle mého názoru hlavním důvodem zvýšeného počtu těchto distribučních povolení je ale zákonem předepsaná povinnost pro provozovatele, kteří mají více lékáren a pravidelně provádějí přesuny léčiv mezi jednotlivými lékárnami, požádat SÚKL o distribuční povolení. V současné době mi však není znám ani jeden případ člena GML, který by se tímto paralelním obchodem do okolních zemí zabýval.“

Jeho slova potvrzuje i daňový a ekonomický poradce GML Pavel Vítek. Podle něj největší objem paralelních obchodů provádějí stávající distributoři, a tudíž subjekty s nově získaným distribučním oprávněním mají v objemu paralelních obchodů nepatrný podíl. Jejich stoupající počet tak není důkazem jakéhokoli nárůstu objemu těchto obchodů.

„To, že SÚKL až nyní veřejně hovoří o možnosti paralelního obchodu v souvislosti s disproporcemi mezi objemem léků distribuovaných a skutečně proplacených zdravotními pojišťovnami, svědčí o tom, že stát je v oblasti trhu s léčivy stále slepý.“ Konkrétní a přesné informace o paralelním obchodu do okolních zemí EU nemá ani GML.

„Disponujeme pouze oficiálně zveřejněnými údaji SÚKL a informacemi od našich členů – provozovatelů lékáren. Naše sdružení dlouhodobě poukazuje na značné rozdíly ve statistických údajích o spotřebě léčiv v ČR. Jiné jsou údaje od SÚKL, jiné od ÚZIS i zdravotních pojišťoven. Přitom údaj o spotřebě léčiv může zcela jasně ovlivnit rozhodování kompetentních pracovníků o směrování lékové politiky v ČR. GML proto podporuje sjednocení metodiky a centralizaci informací o spotřebovaných léčivech v ČR podle platné legislativy na SÚKL. Jedině tak lze účinně vyhodnocovat, co se děje na trhu s léčivy. Následně stát může nastavit účinné regulační opatření v oblasti lékové politiky,“ říká Mgr. Marek Hampel a připomíná, co je všeobecně známo ze všech dosavadních statistických hlášení: objem vydaných léčiv, která jsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění ve veřejných lékárnách, od roku 2005 klesá, na rozdíl od nemocničních lékáren a specializovaných center.

Léky se reexportují i reimportují

Paralelní import a export léků nelze v zásadě považovat za nelegální. „Pokud se zbožím nakládá oprávněná osoba v režimu zachování předepsaných podmínek při dopravě a uskladnění, je tedy zachována kvalita léčiva a v době proklamací o jednotě evropského trhu, volném pohybu zboží, osob a kapitálu by bylo dosti neevropské považovat obchod s léčivy mezi zeměmi EU za nelegální obchod,“ vysvětluje Pavel Vítek.

Paralelní obchod však může představovat riziko v případě, když někdo paralelně vyveze veškerou zásobu daného léku na nějaké období. Pak pro lékárníky a pacienty u nás nezbude. Týká se to především dražších léků, nelze jednoznačně charakterizovat jednu lékovou skupinu.

„Nejdůležitějším faktorem je výše ceny a výše cenových rozdílů mezi zemí, z níž je paralelní obchod prováděn, a zemí, do které je směrován. Proto paralelní obchod probíhá také směrem do České republiky. Zemí, odkud k nám probíhají paralelní importy, je především Slovensko, ale i Maďarsko nebo například Řecko,“ upřesňuje Pavel Vítek.

Pacienti se pak mohou v jedné lékárně setkat se stejným přípravkem ve dvou baleních – jedním v normální české krabičce a druhým v maďarské nebo řecké s nalepeným českým textem a k tomu vytištěným česky psaným příbalovým letákem. Tím, že laická veřejnost o paralelních obchodech mnoho informací nemá, se může stát, že vydání takového léku vyvolá u pacienta obavu, zda se nejedná o padělek nebo výrobek horší kvality, a proto musejí lékárníci nemocným vysvětlovat, že lék sice má cizí krabičku, ale je naprosto v pořádku.

Další informace o principech paralelního obchodu s léky čtěte v rozhovoru s Pavlem Vítkem ZDE.

www.tribune.cz, Tomáš Novotný

Zdroj: www.tribune.cz