Žitníková: Peníze pro zdravotníky mohou pocházet i z daní na tabák či alkohol

11 minut čtení 5. 8. 2024 Felipe Kut Citores Vyšlo v titulu Medical Tribune

Žitníková Dagmar. Foto OSZSP — Foto OSZSP

Ministerstvo zdravotnictví představilo návrh zákona o odměňování zdravotnických pracovníků, podle odborů však návrh stále neřeší zásadní rozdíly mezi platy a mzdami a nelékaři by si celkově příliš nepolepšili. Předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková nerozporuje vysoké finanční nároky návrhu odborů, ale upozorňuje, že financování zvýšených platů a mezd je možné zajistit také z dalších zdrojů. Například alokací prostředků z nepřímých daní na výrobky, které poškozují zdraví, jako jsou tabák, alkohol, cukrovinky a sladké nápoje, a také zvýšením plateb za státní pojištěnce. Ustupovat prý už není kam, pokud nebudou splněny požadavky odborů, hrozí v českém zdravotnictví neklid a protesty. Zdravotníci jsou totiž podle šéfky zdravotnických odborů unaveni nesplněnými sliby politiků a chtějí slušné pracovní podmínky a „normální život“.

Co si myslíte o současném návrhu Ministerstva zdravotnictví na změnu systému odměňování ve zdravotnictví? Respektive v čem vidí odbory největší problém?

Návrh, který Ministerstvo zdravotnictví předložilo, zcela nenaplňuje sjednocení odměňování. Stále v něm přetrvávají rozdíly v odměňování platem a mzdou. Poslední verze určuje, že zaměstnavatelé, kteří mají právní formu obchodních společností, budou nuceni akceptovat jako nejnižší možnou variantu v odměňování platové tarify. Bude se vlastně jednat o zaručenou mzdu ve zdravotnictví. Problém je v tom, že zdravotníci sice obdrží příslušný mzdový tarif, který bude odpovídat platovému tarifu, ale stále zůstanou rozdílné příplatky, a to může, a obáváme se, že zřejmě bude, v budoucnu opět způsobovat rozdíly v platech a mzdách. Samozřejmě to nebudou desetitisíce jako nyní, ale rozdíly budou. Srovnání všech parametrů by zabezpečila jednoduchá novela zákoníku práce, ale tu Ministerstvo zdravotnictví už v počátku odmítlo. Za nás je současný návrh, který jsme doporučili oproti původní verzi upravit, ústavně konformní a v minulých letech se o něm opakovaně diskutovalo.

Vidíte stejně jako Česká lékařská komora (ČLK) problém ve snaze Ministerstva zdravotnictví dodržet doslova znění Hegerova memoranda z roku 2011, které počítá s přesčasovou prací zdravotníků? Proč tuto část odbory, respektive zástupci zdravotníků vůbec napadli? Přece všichni znali text 13 let starého memoranda, na které se dohoda z roku 2023 odkazuje? Proč by to vůbec mělo být předmětem sporu?

Záležitost s přesčasovou prací a jejím započítáváním do základních tarifů je problematická. Hegerovo memorandum se připravovalo v určité době a konec loňského roku byl také hektický. Až když se dostanete k řešení praktických problémů, zjistíte, že něco občas nejde tak, jak si původně představujete. Konkrétně se například dostáváme do rozporu se zákoníkem práce, který umožňuje zaměstnavateli nařídit zaměstnanci pouze 150 hodin práce přesčas. S prací nad 150 hodin musí zaměstnanec souhlasit. Ve zdravotnictví bychom tedy touto změnou automaticky nastavili povinných 416 hodin. Není přece možné, aby se na lékaře vztahovala výjimka z pracovní doby a měli šestidenní pracovní týden. Při teoretických úvahách jste někde a když se poté dostanete k praktickému řešení, zjistíte, že může nastat problém, a ten nyní intenzivně řešíme.

Nejsou tedy argumenty ministra zdravotnictví Vlastimila Válka a jeho náměstků validní, když tvrdí, že zástupci zdravotníků stupňují své požadavky?

Není to o stupňování požadavků, je to o nalezení shody a řešení, které bude systémové.

Zdá se, že Ministerstvo zdravotnictví se nyní snaží předejít další eskalaci sporu důslednou prezentací úspěchů v rámci plnění dohody z konce roku 2023. Jak toto plnění dohody vnímáte a hodnotíte vy, resp. odbory?

Ty úspěchy Ministerstva zdravotnictví nejsou až tak stoprocentní. Ano, došli jsme ke shodě v oblasti zákoníku práce, to je fakt. Nicméně v oblasti odměňování jsou stále velké rezervy, a to jak za letošní rok, tak zvláště za rok 2023, kdy byla dohoda o zvýšení platů zdravotníků v mimotarifních složkách. V mnoha nemocnicích se dohoda „plní“ ve vztahu k nelékařským zdravotnickým pracovníkům, ale i lékařům, zvláštně. Část zdravotníků nedostala zvýšení do osobního ohodnocení, ale do odměn, a jsou dokonce přímo řízené nemocnice, kde ty odměny byly vyplaceny pololetně nebo jsou vypláceny ve zvláštních příplatcích, které nemají oporu v zákoně. Zdravotníci pak mají problém, aby si spočítali, zda skutečně dostali to, co je předmětem dohody. Došlo také k situacím, kdy zaměstnavatelé zvýšení do netarifních složek, které bylo dohodnuto na rok 2023, tedy zvýšení netarifních složek o čtyři procenta, od 1. ledna 2024 škrtli a přestali vyplácet. Reálně tedy měli zdravotníci zvýšené platy mezi dvěma lety ne o devět, ale o pět procent. Meziročně tedy o jedno procento! Odborové organizace to řešily, ale někde muselo zasáhnout dokonce až ministerstvo. I tyto zkušenosti nás vedou k tomu, že chceme mít vše provedeno zákonem, a nyní požadujeme zvýšit od 1. září tarify, a to právě o předloni a vloni dohodnutá procenta.

Ohledně zákona o odměňování ve zdravotnictví proběhla již řada jednání příslušné pracovní skupiny. Jak byste popsala vývoj těchto diskusí a obecně spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví v této věci? A co očekáváte od srpnových jednání? Dá se to ještě stihnout? Ostatně, čas se krátí…

Jednání probíhají v poslední době poměrně často. Problém byl zpočátku, kdy několik měsíců, i přes naše urgence, trvalo, než se Ministerstvo zdravotnictví k závazku z dohody přihlásilo. Co se týká času, ten nevnímám jako největší problém. Vláda už opakovaně prokázala, že pokud chce něco řešit a změnit zákon, tak legislativně a přes Poslaneckou sněmovnu umí najít cestu. Lhůty se dají zkrátit na minimum. Zákon o odměňování zdravotníků je především otázka filosofická a ideologická. Jak vážně mysleli svůj postoj jak ministr, tak premiér, zjistíme v poměrně krátké době.

Když Ministerstvo zdravotnictví představovalo novinářům svůj návrh a svůj model růstu platů a mezd lékařů v rámci budoucího zákona o odměňování ve zdravotnictví, odhadlo náklady na 5 miliard korun. Návrhy zástupců zdravotníků by prý vyšly až na desetinásobek. Je to tak? A jaké jsou vaše propočty? Zabývali jste se jimi včetně možných dopadů na stabilitu financování zdravotnictví?

Náklady vyčíslili pouze na lékaře. Bohužel pro ostatní zdravotníky navrhli tarify, které neodpovídají ani dosavadním dohodám, a některé zdravotníky by dokonce jejich přijetí poškodilo. Za odbory jsem se důrazně proti návrhu ministerstva ohradila a sdělila jsem, že požadujeme proporcionální zvýšení tarifních platů zdravotníků vůči platům lékařů. Za náš svaz a v dohodě s LOK-SČL a ČLK jsme navrhli, aby tarify všeobecných sester a obdobně zařazených zdravotníků začínaly na jednonásobku průměrné mzdy a končily u specialistů na dvojnásobku průměrné mzdy. Na zvýšení platů je nutné samozřejmě vyčlenit finanční prostředky. Bez peněz to nemocnice a záchranky nezvládnou. Opakovaně jsme upozorňovali, že je nutné finance v systému najít.

A ty propočty? Je zvláštní, že když Ministerstvo zdravotnictví jedním dechem tvrdí, že dnes už je vlastně pro lékaře Hegerovo memorandum naplněné, tak druhým tvrzením říká, že na naplnění potřebuje pět miliard. Jednání o objemech peněz byla vždy velmi složitá a přesné částky se i kvůli mnohdy problematickému systému úhrad dopočítávají těžce. To, že sjednocení odměňování a zvýšení platů na úroveň, která bude stabilizační, ponese náklady, jsme za odbory nikdy nerozporovali, spíše naopak. Financování zdravotnictví a objemy finančních prostředků ve zdravotním pojištění jsou jen otázka politické vůle, chtění a priorit. V roce 2022 nebyl problém škrtnout do zdravotnictví již právním předpisem alokovaných 14 miliard. Není tedy právní problém právní předpis upravit a ty finanční prostředky tam vrátit. Problém je, jak už jsem několikrát napsala výše, ideologický.

Jistě platí, že kde je vůle, tam se najde i cesta. Podle odhadu ministerstva ovšem nejde o 14, ale o 50 miliard a cestou by bylo dle ministra Válka jen zvyšování daní nebo zdravotního pojištění pro všechny občany. Nerozporujete tedy ani tyto odhady a argumenty ministerstva? A počítali jste si to vy?

Už jsem uvedla, že sjednocení odměňování a navýšení platů nelze realizovat bez financí. Částku okolo 50 miliard nerozporujeme. Uvědomte si, že hovoříme o srovnání rozdílů ve mzdách u skoro 50 000 zdravotníků, kdy rozdíly u všeobecných sester jsou v částkách okolo deseti tisíc měsíčně. Navýšení platových tarifů by se podle našich návrhů dotklo asi 150 000 lidí. Když tyto částky rozpočítáte mezi ně, tak ty částky za kvalitní a dostupné zdravotnictví nejsou tak dramatické. Navíc obdobné částky do zdravotnictví před pár lety přidala vláda Andreje Babiše. Stoprocentně platí to, co jste řekl, tedy že „kde je vůle, je i cesta“. Pan ministr Válek trochu straší a zapomíná, že jsou tady ještě další možnosti. Je relevantní, aby si stát stanovil jako prioritu kvalitní a dostupné zdravotnictví a „přisypal“ za platby za státní pojištěnce. Může také samozřejmě omezit část svých příjmů alokací financí do zdravotního pojištění přes nepřímé daně. Hovořím o směrování financí do zdravotnictví z daní z výrobků, které poškozují zdraví. Jako příklad lze uvést tabák, alkohol a případně i cukrovinky a sladké nápoje. Je možné také požádat EU o stanovení nižší DPH na některé zdravotnické komodity. Chci také připomenout, že my stále jen doháníme Evropu. Po covidu to vypadalo, že to bude super, že se zvýšil procentní poměr HDP do zdravotnictví, ale on se zvýšil vlivem pandemie skokově také v jiných zemích. Jestliže jsme se dostali na bývalý průměr EU, který byl okolo 9 procent, tak Rakousko, Německo, Nizozemskoa další země nám opět utekly a jsou dnes na průměru okolo 12 procent. A také připomínám, že pokud od potřebných 50 miliard odečteme těch původních čtrnáct a půl, o které se v roce 2022 snížily platby za státní pojištěnce, tak už jsme na 35,5 miliardy. Možné je ušetřit také na optimalizaci zdravotních pojišťoven. Vše je o prioritách a tou může být zabezpečení zdravotní péče kvalitními pracovníky. Tuto cestu prosazujeme my, bez lidí se péče poskytovat nedá.

Jaký by měl být podle vás ideální model odměňování ve zdravotnictví, aby byl dlouhodobě udržitelný a motivující pro zdravotníky?

Náš návrh jsme opakovaně popsali. Dlouhodobě říkáme, že pro udržení dostupného a kvalitního zdravotnictví jsou nejdůležitější jeho zaměstnanci – zdravotníci, kteří poskytují zdravotní péči. Za nejvýhodnější bychom považovali sjednocení odměňování, skokové zvýšení tarifů a následnou pravidelnou valorizaci, a to v návaznosti na růst průměrné mzdy. A udržitelnost takto nastaveného systému je skutečně jen otázkou politického rozhodnutí.

Z toho je patrné, že spor je nyní do velké míry postaven na tom, že Ministerstvo zdravotnictví odmítá zavést jednotné tabulky pro zdravotnictví bez ohledu na zřizovatele. Je ale pravda, že takto explicitně to v dohodě nikdy nebylo. Proč jste tedy na tom už tehdy netrvali? Neumožnili jste tím sami ministerstvu dvojí výklad a nevytvořili tak podhoubí nového sporu, který nešlo odvrátit?

Jsme zřejmě v zemi, kde mnohdy neplatí ani to, co je napsáno. Dovoluji si odcitovat část textu dohody: „Ministerstvo zdravotnictví se zavazuje… ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí připraví návrh zákona o odměňování zdravotnických pracovníků s předpokladem účinnosti ode dne 1. ledna 2025 s cílem sjednotit odměňování zdravotnických pracovníků a změnit platy nebo mzdy lékařů podle Memoranda o úpravě poměrů ve zdravotnictví z 14. února 2011 a proporcionálně též platy nebo mzdy ostatních zdravotnických pracovníků.“

Text považuji v první části za dostatečně vypovídající. Sjednocení odměňování znamená nastavení stejných podmínek v odměňování pro všechny zdravotníky, a to bez ohledu na právní formu nemocnic. Podepsáno nebylo memorandum, které je i podle výkladu evropského soudu právně nezávazný dokument, ale dohoda, a ta má právní validitu. Samozřejmě je tady druhá část, a to je otázka proporcionality. Nicméně pokud se zvýší platy lékařům o více než 20 procent, někde i 30 procent, tak není možné zvýšit platy ostatním zdravotníkům o pět procent. Ano, pokud bychom podepisovali dohodu nyní, tak bychom si určitě dali větší práci s právní kvalifikací. Nicméně nejsme někde v rovníkové Africe, ale v Evropě, a podle toho by měli postupovat i politici. Dlouhodobě upozorňujeme také na to, že další část ministerstvo zatím vypouští úplně. V dohodě je mimo jiné zakotveno, že se budou řešit i související otázky možných finančních i nefinančních benefitů pro zdravotnické pracovníky včetně změn odchodu do starobního důchodu.

Jaké v tuto chvíli dáváte šance – jako insider a současně zástupce jedné ze stran – konsensuální podobě zákona o odměňování ve zdravotnictví?

Předpokládám, že ministr zdravotnictví a potažmo premiér věděli, co podepsali. Dobře vědí, že existují i evropské dokumenty, které se zabývají nedostatkem zdravotníků, a pokud se současná vláda tváří jako jeden z evropských lídrů, tak by měla nejen vyzobávat rozinky v některých dohodách, ale řešit i to, co zrovna neodpovídá jejich ideologickému zaměření.

Pokud vaše požadavky nebudou vyslyšeny, které kroky plánujete dále podniknout? Máte vytvořeny ústupové varianty, nebo začnete rovnou připravovat protesty?

V případě nedodržení dohod zcela jistě hrozí ve zdravotnictví neklid a protesty. Zdravotníci jsou unaveni sliby politiků a jejich přístupem.

Ustupovat už tedy nebudete, nemáte kam?

Když je za vámi zeď, tak není kam ustoupit.

Domníváte se, že se vám může podařit zdravotníky zmobilizovat k podpoře vašich požadavků podobně jako v loňském roce?

My zdravotníky dnes mobilizovat nemusíme, ten tlak jde přímo od nich. Práce je čím dál náročnější, zdravotníků je málo a většina dnes chce slušné pracovní podmínky a normální život.