Zdravotníci jako nevolníci? Odbory tvrdě vystoupily proti extra přesčasům

Pozměňovací návrh k novele zákoníku práce, jejímž cílem má být primárně transpozice evropské směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, zavádí speciálně pro zdravotnictví možnost navýšení množství přesčasové práce až na dvojnásobek. Podle zdravotnických odborů se tak z nelegálního „nevolnictví“ ve zdravotnictví stane legální, což prý povede jen k dalšímu odlivu zdravotníků a zhoršení bezpečnosti a kvality poskytované péče.

Jako nůž máslem zatím prochází legislativním procesem transpoziční novela zákoníku práce včetně pozměňovacího návrhu poslance MUDr. Víta Kaňkovského (KDU-ČSL), který speciálně ve zdravotnictví legalizuje až dvojnásobný počet povolených přesčasových hodin. Zdravotníci tak místo současného maxima 416 hodin dohodnuté přesčasové práce ročně budou moci dobrovolně odsloužit až 832 hodin. Ti na „záchrance“ dokonce 1040 hodin.

Paradoxní je, že tento poslanecký návrh se stal součástí novely zákona, jejímž hlavním cílem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, tzv. Work-life Balance směrnice (WLB). Právě na nadměrné množství přesčasové práce a nedostatečné možnosti sladění pracovního a osobního života si přitom zdravotnici stěžují vedle finančního ohodnocení nejvíce. Z nedávno zveřejněného průzkumu spolku Mladí lékaři vyplynulo, že velká část nemocničních lékařů odslouží každý měsíc více přesčasových hodin, než je zákonem dané maximum. Podle stávajících pravidel platných i pro práci ve zdravotnictví může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci ročně maximálně 150 přesčasových hodin. Pokud se s ním však smluvně dohodne, může se jejich počet zvednout až na 416. Ze zmíněného průzkumu (viz QR kód) ovšem vyplynulo, že mladí lékaři již dnes měsíčně odslouží v průměru 77 přesčasových hodin a speciálně v okresních nemocnicích dokonce průměrně 82 hodin. Takto nadměrné množství přesčasové práce je podle Mladých lékařů nejen nelegální, ale také nebezpečné pro pacienty.

Legalizací nadměrného počtu přesčasů se podle zdravotnických odborů pracovní podmínky zdravotníků nezlepší a riziko pro pacienty nesníží. Navíc zavedení další dohodnuté práce ve zdravotnictví podle odborů odporuje evropské legislativě, nikde jinde v Evropě nic podobného nemají a pokus o znovuzavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví je prý i v rozporu se směrnicí WLB.

Odbory: Tohle jsme si nedomluvili

Problém, po jehož řešení mnozí dlouho volají, se tak podle odborů pouze konzervuje. V tomto případě na dobu 5 let, po které má výjimka pro zdravotnictví trvat. Jde současně o návrat k již jednou zrušenému institutu další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví, který byl uplatňován v českém právním řádu od roku 2008 do roku konce roku 2013, a to po dohodě sociálních partnerů. Tentokrát jde však podle odborů o jiný případ. Podle předsedy Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) Martina Engela je „přílepek“ poslance Víta Kaňkovského k transpoziční novele zákoníku práce porušením dohody z tripartity. „Považuji to za flagrantní porušení dohody dané na tripartitě. Zaměstnavatelé, zástupci zaměstnanců a vláda se tehdy dohodli, že do transformačního procesu nebudou přidány žádné problematické body. Co mě mrzí nejvíce je to, že se to tam dostalo od lékaře,“ poznamenal Martin Engel, podle kterého neobstojí ani argument o dobrovolnosti dohodnuté přesčasové práce.

Podle LOK-SČL je tvrzení o dobrovolných přesčasech spíše iluzorní. „Již dnes jsou přesčasy vynucovány jako nutná solidarita vůči dalším kolegům. Zvláště u mladých lékařů v procesu postgraduálního vzdělávání, kdy potřebují součinnost zaměstnavatele, aby mohli plnit potřebné aktivity i na jiných pracovištích vyššího typu, je akt dobrovolnosti výrazně zpochybnitelný,“ uvádí ve svém vyjádření LOK-SČL s tím, že tento fakt může být pro mnohé zaměstnance důvodem ke hledání klidnějšího pracoviště a k odchodu z nemocnice či zdravotnické záchranné služby. „V ohrožení jsou zde zejména mladí lékaři. Kromě toho, že mají špatné pracovní podmínky, že jsou přetěžovaní a mají špatně nastavené postgraduální vzdělávání, tak jim ještě vysíláme signál, že z nich budeme dělat nevolníky. To je úplně špatně,“ zdůraznil Engel

Hrozící odliv zdravotníků

Ostatně podle LOK-SČL je neúměrné množství přesčasů a přetěžování zdravotníků jednou z hlavních příčin nevyhovujících pracovních podmínek a nedostatku personálu v nemocnicích. „Nedostatek personálu znamená pro zaměstnance nemocnic pracovní přetěžování a dlouhodobou frustraci z toho, že na jedné straně přes obrovské pracovní nasazení není dostatek času pro pacienty, na druhé straně kvůli obrovskému pracovnímu nasazení není dostatek času na rodinu a soukromý život,“ upozorňuje LOK-SČL, který v souladu s názorem Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče (OSZSP) považuje nadměrnou přesčasovou práci, ať legální či nelegální, za jeden z hlavních důvodů perzistujících personálních problémů ve zdravotnictví.

Podle šéfky OSZSP Dagmar Žitníkové má nedostatek zdravotníků také negativní dopad na pacienty a legalizace nadměrné přesčasové práce může situaci dále zhoršit. „Nedostatek zdravotníků v českých nemocnicích způsobuje komplikace pacientům. Je hazard chtít, aby zdravotníci měli legálně ještě více přesčasových hodin. Návrh umožní, aby čeští zdravotníci v nemocnicích odpracovali ročně 832 hodin a na zdravotnické záchranné službě až 1040 hodin. To je vlastně polovina ročního pracovního fondu, což znamená, že tito zdravotníci by mohli teoreticky odpracovat v rámci jednoho roku až rok a půl, a to naprosto legálně,“ upozornila Žitníková, podle níž to může vést k dalšímu odlivu zdravotníků z nemocnic a záchranné služby. A nejde přitom pouze o lékaře, ale zejména o sesterská povolání, která OSZSP zastupuje.

Do pěti let může chybět 13 tisíc sester

Podle aktuálních dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) i přes mírný nárůst celkových kapacit sester v posledních letech přetrvává značný deficit v akutní péči, kde chybí přibližně 1 300 úvazků (viz graf 1). Nedostatek je ale citelný také v neakutní péči (–530) a u následné a dlouhodobé péče, kde je podle ÚZIS navíc potřeba kalkulovat s jejím celkovým infrastrukturálním poddimenzováním. V tomto segmentu tedy chybí dle odhadu ÚZIS dalších 1 500 až 3 000 úvazků. Celkově tedy v současnosti chybí v českém zdravotnictví přibližně 3 000–5 000 sesterských úvazků. Navíc, stejně jako lékařský stav, i ten sesterský stárne a je třeba obnovovat. Špatné pracovní podmínky včetně nadměrného počtu hodin práce přesčas mohou podle Žitníkové mladé odradit od vstupu do zdravotnictví, a ztížit tak generační obměnu. „Jestliže na sestry naložíme další práci, tak to skutečně nezvládnou. Zvláště teď po té těžké covidové době, kdy má spousta lidí ještě své vlastní zdravotní problémy. Horší je ale to, co vzkazujeme těm novým a jak se díváme na ty, kteří dnes ve zdravotnictví pracují,“ poznamenala Dagmar Žitníková s odkazem na věkovou strukturu sester (viz graf 2 a tabulku 1). Přibližně 14 procentům celkového počtu všeobecných sester ve zdravotnictví je nad 60 let, jsou tedy v důchodovém či předdůchodovém věku. Odchodem do důchodu je podle ÚZIS v následujících pěti letech ohroženo přibližně 11 700 úvazků všeobecných sester, 574 úvazků porodních asistentek a 1 050 úvazků dětských sester. Celkově by tedy zdravotnictví tímto způsobem mohlo přijít o dalších až 13 000 úvazků sester. Uvedený scénář je podle Žitníkové alarmující a bez řešení tvrdě dopadne na kvalitu a dostupnost zdravotní péče. „Lze to doložit na statistických údajích, které se týkají počtu hospitalizací. Někde zůstávají mnoho let stejné, jinde se zvyšují, protože česká populace stárne, máme hodně seniorů, přibývají nám civilizační nemoci i onkologičtí pacienti. Ti všichni budou potřebovat péči,“ upozornila Dagmar Žitníková. Potřebu navyšování kapacit sester s ohledem na demografický vývoj a vývoj nemocnosti zdůrazňuje také ÚZIS (viz tabulky 2 a 3).

Oddalování koncepčního řešení

Navyšování objemu práce při stávajících personálních kapacitách prostřednictvím přesčasové práce podle odborů nepředstavuje koncepční řešení popsaného problému. Naopak legalizace nadměrné přesčasové práce může vést k dalšímu snížení kapacit. „My jsme opakovaně navrhovali koncepčně vytvořit další studijní místa, aby se zdravotníci stabilizovali prostřednictvím benefitů, aby byly vytvořeny stipendijní programy. Bohužel nikdo se tím nezabývá,“ poznamenala Dagmar Žitníková s tím, že ze škol přibližně třetina absolventů do zdravotnictví vůbec nenastupuje a perspektiva práce přesčas, kterou studenti tímto zákonem získají, bude jen dalším důvodem, proč si hledat nějakou „klidnější práci“.

Existující pracovní skupina k personální stabilizaci a náboru zaměstnanců ve zdravotnictví, která existuje na ministerstvu zdravotnictví od roku 2018 má poslední zápis datovaný k 29. říjnu 2019. „Rok jsme apelovali, aby ta komise znova vznikla. Sešli jsme se teď v červnu a další jednání je v listopadu. Takže vidíte, že to nereflektuje vážnost situace,“ poznamenal Martin Engel.

Pozměňovací návrh Víta Kaňkovského, který v Poslanecké sněmovně s výjimkou TOP 09 aktivně podpořily všechny poslanecké kluby a následně i senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, podle odborů pouze konzervuje problém na dalších pět let a řešení bude muset zřejmě nalézt až příští politická reprezentace. OSZSP spolu s LOK-SČL však nadále apelují na politiky, aby svůj postoj přehodnotili.

Další šance se otevře 27. července, kdy budou předmětnou novelu projednávat senátoři na plénu.V případě, že bude právní úprava přijata, chtějí se odbory obrátit na Evropskou komisi a v jednotlivých případech a v případě zájmu zaměstnanců i na evropské soudy. Poslance pak prostřednictvím otevřeného dopisu upozornily, že v případě finálního přijetí úpravy včetně předmětného pozměňovacího návrhu vyzvou zdravotníky k hromadnému odmítnutí veškeré přesčasové práce nad rámec stanovený současným zákonem.