Zázrak kvality medicíny v ČR
Pyšníme se jednou z nejnižších hodnot kojenecké úmrtnosti na světě a patříme mezi špičku v léčbě kardiovaskulárních chorob.
Užíváme nejdražší léky a máme nejmodernější přístroje. Proč je tedy křeslo ministra zdravotnictví považováno za katapultovací? Všechny vyspělé země se potýkají se stárnutím populace a jsou nuceny řešit morální dilemata, která plynou z rozevírání propasti mezi schopností vědy léčit stále širší okruh chorob a neschopností ekonomiky takovou péči zaplatit všem. Další důvody jsou však již specificky české. Ministři nejprve přišli o peníze, s nimiž dnes prakticky bez kontroly hospodaří zdravotní pojišťovny, a nakonec i o možnost ovlivňovat síť nemocnic.
Většinu z nich zřizují kraje. Ministrům tak zbyla jen politická odpovědnost. A ta jim láme vaz. Jaké problémy je tedy třeba vyřešit? Především nedostatek financí. Celkové výdaje - 186 miliard Kč v roce 2003 - představovaly 7,4 % českého HDP. Průměr původní evropské patnáctky je přitom 8 %. Špičková zdravotní péče u nás je vykoupena tím, že práce lékařů není patřičně honorována. Lékaři proto stále častěji hledají uplatnění v zahraničí. Dále je zde nespravedlnost v platbách zdravotního pojištění. Zaměstnanec s průměrnou mzdou platil v roce 2004 měsíčně (včetně příspěvku od zaměstnavatele) 2450 Kč. Osoby samostatně výdělečně činné však neodvádějí ani polovinu této částky a stát utrousil pouhých 476 Kč za každé dítě, důchodce či nezaměstnaného. Kromě neexistence reálných cen zdravotní péče, absence pravidel pro investice jsou tu i další problémy: nadměrné náklady na léky a materiál a zneužívání zdravotní péče. Za léky utrácíme 55 miliard Kč ročně. Veřejné prostředky pokrývají 92 % výdajů na zdravotnictví - snad proto si někteří myslí, že lékařské péče je zadarmo. I navzdory těmto problémům se ale domnívám, že čeští pacienti mohou být s lékařskou péčí spokojeni. Občané, netlučte zdravotníky, děláme, co můžeme.
Zdroj: Lidové noviny