Zamyšlení Petra Příhody nad zrušením CKI v Praze Bohnicích
Moderátor (Jan Bednář): Jedním ze sporných rozhodnutí, které se týkají našeho zdravotnictví, je kupříkladu nedávné zrušení psychiatrického krizového centra v Praze Bohnicích. Nad příčinami a pravděpodobnými následky tohoto kroku se nyní zamýšlí náš dlouholetý spolupracovník doktor Petr Příhoda, který je sám původním povoláním psychiatr a má v této oblasti hodně zkušeností.
Redaktor (Petr Příhoda): Ředitel psychiatrické léčebny v Praze Bohnicích rozhodl, že zruší centrum krizové intervence. Prý nejsou peníze. O co vlastně šlo? Bylo to ambulantní pohotovostní zařízení, které nabízelo urgentní mnohostrannou odbornou pomoc těm, kdo jsou psychicky v koncích, ať už se na tom podílejí rány osudu, nebo jejich zranitelná osobnost a nebo zpravidla obojí. Fungovalo nepřetržitě 24 hodin denně. Mělo k dispozici i několik lůžek pro ty, kdo se ocitli v situaci, kdy nemají kam hlavu složit. Ředitel léčebny mu zredukoval pracovní dobu, zrušil lůžka i krizovou telefonní linku, čímž ho zbavil jeho specifické funkce. Praha má ještě jedno takové centrum, další je v Brně. Myslím, že podobné zařízení by se uplatnilo v každém krajském městě, ale to je přinejlepším hudba budoucnosti. Co vlastně chystá naší psychiatrii budoucnost?
Těch problémů bude několik. Všechny budou mít jednoho společného jmenovatele, spolu s tak zvanými civilizačními chorobami budou vyplývat ze způsobu života moderní společnosti. Zmíním aspoň tři. Budou to například duševní poruchy související se stářím. Obecně se dožíváme vyššího věku než naši předkové. Profesor Hešl jednou vtipně poznamenal, že tím, že žijeme déle, vzrůstá pravděpodobnost, že se každý dožijeme své demence. Uvážíme-li, že ve společnosti orientované na výkon a konzum, tolerance vůči seniorům klesá, lze očekávat, že stáří bude velmi nesnadnou kapitolou lidského života. Že řešením problémů s tím spojených bude alibisticky přesouváno na instituci, na aparát. Tím bude resort zdravotnictví, přesněji psychiatrická zařízení. Dalším velkým tématem budou pravděpodobně drogové závislosti a psychické poruchy s nimi spojené.
Je to problém nejen psychiatrický, ale i pedagogický, bezpečnostní a politický. Stačí si uvědomit, že každý toxikoman závislý na tvrdé droze, si musí opatřit peníze na svou denní dávku vem kde vem. Že z distribuce drog těží nejen drogové kartely, nejen organizovaný zločin, ale i nedemokratické režimy v chudých zemích třetího světa. Zatím si s tím problémem nikdo neví rady. Na psychiatrii bude doléhat stále víc, ale ta na to nebude stačit. Jeho naléhavost bude časem vzrůstat a nejspíš si vynutí komplexní řešení, z dnešního hlediska možná i velmi nestandardní. Nu a do třetice? Řeknu to takto, moderní civilizace se svým životním stylem není člověku příliš nakloněna. Je vůči němu dokonce svým způsobem nepřátelská. Její uspěchanost nepřeje pozvolným procesům zrání a formace osobnosti.
Přibývá nejen citově strádajících dětí, ale i lidí kalendářově dospělých, avšak mentálně nezralých, neschopných navázat trvalé meziosobní vztahy, čili permanentně osamělých, neodolných vůči stresu, tedy predisponovaných k různým životním krizím. Právě oni budou stále početnější poptávkovou stranou, odkázanou na psychiatrický servis. Z jeho strany by měla vycházet vstříc příslušná nabídka. Nevím z čeho všeho by se měla skládat. Nouze nás přinutí hledat její vhodné formy. Jednou z nich jsou však už dnes právě krizová centra.
Je škoda, že rozhodnutí bohnického ředitele je kapitulací právě na tomto důležitém frontovém úseku. Mohl bych tímto příspěvkem zavdat podezření ze střetu zájmů. Můj syn, který je také psychiatrem, byl totiž externím spolupracovníkem zrušeného centra. Ale i kdyby tomu tak nebylo, na mém postoji by se nic nezměnilo. Všimněte si, že na pana ředitele nesočím, nepřipojuji se ke kolegům, kteří veřejně volají po jeho odvolání, chápu svízelnou situaci, kdy na něco hodnotného nejsou peníze. Snad jen mohl, jako někdejší ministr zdravotnictví, hledat potřebné prostředky nápaditěji. Že by ho otrávilo chování našich zámožných mecenášů, kteří sponzorují raději sportovní akce a soutěže o titul královny krásy? Nevím. Přitom primátor Bém dal najevo ochotu přispět, ale prý ho o to zatím nikdo nepožádal. Kauza bohnického centra je ilustrací obecnějšího problému. Na nepořádek ve fiskální politice a ve finančních tocích vůbec doplácí to, čemu klasická filozofie říkala bonum comune - společné blaho. Zdravotnictví je toho dokladem. I ve veřejnosti se vytrácí smysl pro věci obecně prospěšné. Možná i proto, že naší politice chybí věcné ukotvení.
Zdroj: Český rozhlas 6