Z čeho se skládá cena léků
Cena léku je považována za mysterium. Zbytečně. Vždyť tak jako se cena benzínu odvíjí od ceny ropy, odvíjí se výrobní cena léku od nákladů na výzkum, vývoj, klinické testování a samozřejmě i na jeho výrobu. Prodejní cenu výrobce pak doplňuje marže distribuce, lékárny a spotřební daň či DPH.
Úvodní náklady jsou obrovské
Náklady výrobce na výrobu léku se odvíjí od ceny surovin, ze kterých lék vyrábí, nákladů na výrobní stroje, lidskou práci, energie, ale také od nákladů spojených s uváděním léku na trh. V případě generických léčiv jde zejména o provedení studie bioekvivalentnosti. Pokud má být lék uveden na trh, musí tato studie dokázat, že generikum není o nic horší, než originální lék a že pacient dostane stejné množství účinné látky, jako z originálního léku. V praxi se nesmí generika výrazným způsobem lišit od originálního přípravku zejména vparametru dosažené hladiny účinné látky v krvi.
Vedle toho je třeba počítat s řadou registračních poplatků za každý lék, balící materiály, skladování a jiné náklady. Jen v případě nákladů na registraci léku na český trh – jedná se o poplatek Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv – jde úhrnem o desítky milionů korun ročně, které musí výrobci promítnout do cen.
Marže distribuce a lékáren činí až 37 %
Léky jsou dodávány do lékáren a výdejen prostřednictvím velkodistributorů léčiv, kteří mají pro skladování a dopravu tohoto přísně sledovaného zboží speciálně vybavené skladovací haly a automobily citlivou monitorovací technikou. Léky nemohou být totiž vystaveny ani vysoké ani nízké teplotě, vlhkosti, prachu, otřesům, světlu a podobně. Léky je podstatně složitější a nákladnější převést od výroby k zákazníkovi než šroubky nebo jídlo.
Lékárníci jsou dalším subjektem, který si účtuje marži. A musí být překvapeni z debat o jejich maržích, které jsou v médiích běžné. Padesát či sto procent? Může si totiž účtovat jen to, co určí stát – navzdory tomu, že lékárník je odborník, který se musí vzdělávat celoživotně. V lékárně prostě nepotkáte člověka, který neumí nic víc než namířit čtečku správně na čárový kód, aby mu pokladna řekla, kolik peněz má vrátit. Každé balení musí lékárník před výdejem zkontrolovat a zákazníka poučit o speciálních upozorněních, správném užití a možných rizicích, což se označuje jako dispenzační minimum.
A nakonec přichází stát. Daň z přidané hodnoty je nyní 15 %, o které se zvedá prodejní cena všech léků. Od ledna se sice sníží na 10 %, ale pacient to nepocítí – s doplatky léků to příliš nezahýbá. DPH totiž nemá vliv na jádrovou úhradu, nýbrž jen na prodejní cenu. Rozdíl mezi prodejní cenou a úhradou pojišťovny pak tvoří doplatek, který pacient platí. Právě proto na DPH vydělají zdravotní pojišťovny, nikoliv pacienti.
Propočet ceny
Pokud cena výrobce léku proti bolesti činí 100,- Kč, distributor slékárnou zvednou cenu na 137,00 Kč (jejich společná maximálně možná marže činí 37 %), stát pak uplatní DPH, takže finální cena v tomto modelovém případu bude činit 157,60 Kč, zaokrouhleně tedy 158,- Kč. Pokud bude mít pacient štěstí, bude lék zcela hrazen z jeho zdravotního pojištění. Obvyklejší ale je, že bude v lékárně doplácet rozdíl mezi prodejní cenou léku lékárny a výší úhrady pojišťovny. Například pokud státem stanovená úhrada bude 58,- korun, pacient doplatí 100,- Kč. V tomto modelovém příkladu státní úhrada pokrývá přesně jen marži velkoobchodu, lékárny a DPH.
Výrobce se na konečné ceně léku, podílí méně než dvěma třetinami. Zbylou třetinu si dělí distribuce a stát. Přitom výrobce byl ten, který nesl veškeré náklady a riziko vývoje léku a jeho uvedení na trh.
Jelikož si platíme zdravotní pojištění, část léků je z těchto peněz hrazena, ale v mnoha případech ne ze sta procent. Závisí na rozhodnutí SÚKL a Ministerstva zdravotnictví ČR, kolik na ten daný lék přispěje z celkového balíku peněz ze zdravotního pojištění.
Pokud je v našem modelovém příkladu úhrada ze zdravotního pojištění 58,- Kč, pacient platí rozdíl, tedy 100,- Kč. Pokud stát stanoví úhradu 158,- Kč, je lék bez doplatku. Jak vidno, výrobce nemá na výši doplatku vliv. Hlavním „hráčem“ je v tomto ohledu jednoznačně stát, který tím, že určí výši úhrady, určí také výši doplatku pacienta.
článek převzat z webu České asociace farmaceutických firem ZDE
Zdroj: Česká asociace farmaceutických firem