Vzpomínka na prof. Jiřího Vítka
Jiří Vítek dostal do vínku skvělou genetickou výbavu. Oba rodiče byli lékaři, přičemž otec slavným neurologem, profesorem na pražské Neurologické klinice (autor analgetické směsi zvané „Vítkovy prášky“). Rovněž Jiřího starší sestra vystudovala medicínu a posléze se v emigraci stala prezidentkou Americké společnosti pro nukleární medicínu. Jiří Vítek vystudoval lékařskou fakultu v Praze a pracoval na Neurologické klinice ve VFN a dva roky také v Motole. Pod vedením svého učitele prof. Jirouta napsal svou kandidátskou práci na téma významu arteria carotis externa a začal se věnovat neuroradiologii.
V prosinci 1968 emigroval do Spojených států a v Birminghamu se vyškolil v radiologii. Tomuto místu zůstal věrný 27 let a poté již jako slavný lékař a pionýr v oblasti karotického stenting akceptoval nabídku prof. Roubina a přešel s ním do nemocnice Lenox Hill v New Yorku, kde jako radiolog pracoval na místním kardiovaskulárním oddělení. Jeho bohatá multioborová kariéra neurologa, radiologa a intervenčního radiologa pracujícího na kardiologii formovala jeho přesvědčení, že obory si vytváří zdravotníci pouze pro sebe, avšak pro pacienta je důležitý odborník, který mu pomůže a je zcela lhostejné jakou odbornost má. Ve spolupráci se svým světoznámým šéfem dr. Roubinem a dr. Iyerem se stali průkopníky karotických intervencí v USA a celosvětově uznávanými odborníky v tomto výkonu. Nutno však zdůraznit, že právě Jiří Vítek byl tím, který naučil slavné intervenční kardiology katetrizovat karotické tepny. Na cestě k nesmrtelnosti prof. Vítka však nebyly pouze jeho články a přednášky o této problematice, ale také jedinečný katetr komplexního tvaru, nazvaný po svém autorovi Vítkův katetr (zkratka VTK). Ve světě se jich dodnes používá několik desítek tisíc ročně a jméno neuroradiologa českého původu tak nemůže padnout v zapomnění.
Posledních 20 let jezdil Jiří Vítek každoročně do České republiky a přednášel především na radiologických fórech. V New Yorku pořádal kurzy karotického stentingu, na kterých se vystřídaly stovky lékařů z celého světa, včetně desítek z jeho vlasti. Intenzivními kontakty s dalšími generacemi českých lékařů se tak Jiří Vítek vrátil do české medicíny. V roce 2013 obdržel od NF Neuron cenu za přínos celosvětové vědě. Dobře si vzpomínám na jeho slova při předávání ceny: „Cítím se zde lépe než tam, kde žiji posledních 40 let …. Čechy krásné, Čechy mé.“ Emotivní výroky při předávání ceny však nebyly pro Jiřího Vítka vůbec typické. Naopak. Jeho břitký sarkasmus, se kterým hodnotil jak řadu kroků americké i české administrativy, tak i práci a jednání svých medicínských kolegů, si bude jeho nejbližší okolí pamatovat lépe. V tomto ohledu byl Jiří Vítek jako člověk zcela jedinečný. Při soukromých rozhovorech nazýval věci vždy pravými jmény a na rozdíl od řady svých generačních kolegů netrpěl nikdy nedostatkem vnitřní svobody. Profesor Krajina přirovnal kdysi velmi kritického a náročného Jiřího Vítka k člověku, který by se Saturninem mohl založit společnost na uvádění věcí na pravou míru. A podobně to cítím i já.
Jiří Vítek zasvětil svůj život práci. Rodinným typem nebyl. Když v loňském roce ve svých 78 letech přemítal, co bude dělat v penzi, do které se právě chystal, připadal mi bezradný. On, vždy energický, mentálně i fyzicky velmi silný, si život bez práce nedokázal vůbec představit. Přemýšlel také o částečném návratu do Prahy vždy na několik měsíců v roce. Nic z toho již neuskuteční.
Prof. MUDr. Jiří Vítek, CSc., dokázal ve svém profesním životě prakticky vše, co bylo možné. V rámci svého oboru se podílel na změně medicínských postupů, jako neuroradiolog vymyslel a pojmenoval katetr, který přežije nejen jeho, ale i jeho žáky. Svou kolegialitou bořil hranice mezi medicínskými obory. Coby svobodný člověk si dovoloval ten luxus být extrémně náročným, kritickým a nazývat věci pravými jmény. Tím vším se tak stal nejen jedním z nejslavnějších českých lékařů své doby, ale především inspirativní osobností, která není k zapomenutí.
Prof. MUDr. Josef Veselka, CSc.
Zdroj: www.tribune.cz