Výchova lékařů v Čechách
Někteří lékaři se chovají jako hulváti, odhalil nedávný test MF Dnes, který sledoval vlídnost a ochotu personálu nemocnic. Každá druhá nemocnice co do chování zdravotníků v testu propadla. Výsledek testu má zhruba stejnou výpovědní hodnotu jako tvrzení, že také někteří žurnalisté se chovají jako hulváti. S arogancí, drzostí a sprostotou jsme denně konfrontováni i v jednání některých vrcholných politiků. Hulvátem se člověk snadno stává v hulvátském prostředí. Proč hulvátství tak vadí právě u lékařů?
Profese lékaře je společensky, nikoliv finančně, ještě pořád ceněná. K bílému plášti vzhlížejí pacienti s nadějí, někdy až s posvátnou úctou. Lékař je mocný. Rozhoduje o tom, co už nemocí je a co ještě není. Pacienta může nechat hospitalizovat nebo rozhodnout o jeho okamžité operaci. Někdy si ani úplně neuvědomuje dosah svých slov a netuší, jak zásadním způsobem může ovlivnit pacientův osud. K tak výsadnímu postavení hulvátství nepatří. Určitě je co napravovat.
Své dávno zapomenuté role dozoru nad etikou a odborností lékařské profese se znovu chopila Česká lékařská komora. "Většina stížností se netýká odborných pochybení, ale pramení z chyb v komunikaci mezi lékaři a nemocným či jeho rodinou. Většina trestních oznámení a žalob na lékaře má svůj psychologický základ v komunikačních chybách," říká její prezident Milan Kubek. Od podzimu letošního roku zařadí ČLK do vzdělávání lékařů i kurzy komunikace s pacienty a jejich příbuznými. Začíná výchova lékařů v Čechách. Včera bylo pozdě.
Pozoruhodnou studii uveřejnila psycholožka Nalini Ambady, která na magnetofonový pásek zaznamenala stovky rozhovorů mezi lékaři a jejich pacienty. Při zrychleném přehrávání záznamů se pak vůbec nezajímala o obsah konverzace, nýbrž jen o její melodičnost a barvu hlasu. Ukázalo se, že lékaři, kteří se svými pacienty hovořili klidným a melodickým hlasem, si mnohem lépe získávali důvěru než jejich arogantní a strozí kolegové. Na vlídné lékaře si také pacienti mnohem méně stěžovali a byli dokonce ochotni jim odpustit i vážnější odborné pochybení.
Přetechnizovaná hulvátská medicína
Vstřícnost a vlídná komunikace mezi lékařem a pacientem by měly být samozřejmostí. Bohužel nejsou. Zavedení komunikačních technik do výuky lékařů je naléhavou nutností. Naučit lékaře, jak mají s pacienty mluvit, ale samo o sobě nestačí. Stejně tak důležité je i to, o čem si spolu budou povídat. Pokud půjde jen o vlídné společenské tlachání, na kvalitě poskytované péče se toho příliš nezmění. Kořeny problémů jsou mnohem hlubší. Moderní medicína si člověka rozdělila na jednotlivé orgány a skupiny buněk, aby i sama atomizovala do dílčích oborů. Poznala díky tomu dokonale lidské tělo a jeho funkce, dosáhla skvělých úspěchů v diagnostice a léčbě vážných chorob. V přísné orientaci na chorobu se z ústředí zájmu vytratil pacient - člověk. Je skrytý za hradbou medicínské techniky, v záplavě často zbytečných vyšetření, alibistických konzilií a nic neříkajících zpráv.
"Lékařská věda a zdravotní služby jdou špatným směrem, protože jsou lhostejné k vnějším vlivům a životnímu stylu člověka, které v zásadě určují náš zdravotní stav," řekl Thomas McKeown, profesor sociální medicíny univerzity v Birminghamu. Přetechnizovaná medicína je k pacientům svým způsobem hulvátská a někteří lékaři to svým chováním jen potvrzují. Řešením je návrat k celostnímu, komplexnímu vnímání nemocného člověka v nejširších souvislostech jeho života. Jedině tak bude možné, společně s kultivovanou komunikací, dostát slovům Hippokratovy přísahy: "Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného a podle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné."
Zdroj: Mladá Fronta DNES, Jan Hnízdil