Vtipy o muslimech nemusím
Když poprvé uslyšel v metru "ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají", myslel si, že se česky nikdy nenaučí.
Začátky nebyly jednoduché. Během půl roku absolvoval Mariwan Majid pocházející z Kurdistánu rychlokurz češtiny a pak v češtině studoval medicínu.
Nakonec vše zvládnul a už jedenáctým rokem pracuje v Praze jako kardiochirurg, nyní v Nemocnici Na Homolce. "Pacienti oceňují, že s nimi o léčbě hovořím," zdůrazňuje Mariwan Majid.
Tím většina doktorů v Česku neztrácí čas.
"Můj původ zatím nikomu nevadil," říká dále lékař, který vcelku dobře vychází také s kolegy. Dotýkají se ho však časté narážky na islám. "Kolegové si zřejmě myslí, že jsou vtipní. Když to ale slýcháte několik let, je to spíš trapné," podotýká muslim z Kurdistánu.
Na negativní reakce pacientů si nestěžuje ani zubařka Diana Ursachi pocházející z Moldávie. Má dvě ordinace v Podkrkonoší, jednu v Hostinném a druhou v Roztokách u Jilemnice.
"Všichni jsou zatím spokojení," říká Diana Ursachi s tím, že při studiích v Praze pravidelně slýchala narážky na svůj původ.
Ukrajinci, ale i Mauretánci
V Česku pracuje asi 42 tisíc lékařů, z toho asi 2300 přišlo z ciziny.
"Většinou ale nemají své ordinace a pracují v nemocnicích. A některé, zvláště ty u hranic se Slovenskem, jsou na nich hodně závislé," říká Michal Sojka z České lékařské komory. Slováků je ostatně mezi lékaři -cizinci většina, asi osmdesát procent.
"Následují lékaři ze zemí bývalého Sovětského svazu, z Ukrajiny, Ruska, Běloruska či Arménie," vyjmenovává Sojka.
Početnější zastoupení má také Izrael a Jemen, v Česku ale pracují i lékaři z Mauretánie, Nového Zélandu, Jordánska, Číny či Švýcarska. Zpravidla však jde o ty, kteří se sem přiženili či přivdali.
A proč míří lékaři z ciziny právě do Česka?
Slováky přivádí jazyková i geografická blízkost. Lékaři z dalších zemí mají k Česku většinou určitý osobní vztah nebo tady studovali.
To je ostatně i případ Diany Ursachi, které přišla v roce 2000, když jí bylo osmnáct. Spolužák jejího otce tady měl na studiích syna, a tak sem rodiče poslali i ji.
"Zpočátku se mi hodně stýskalo po domově," vzpomíná. Po přípravném ročníku češtiny, za který musela její rodina zaplatit, nastoupila v Praze na stomatologii. Tu už studovala v češtině a tudíž za stejných podmínek jako zdejší studenti – nemusela platit žádné školné.
Na vládní stipendium do Olomouce
Kromě zatím bezplatného studia v češtině nabízejí lékařské fakulty ještě programy v angličtině.
"Studium všeobecného lékařství vyjde ročně na 9500 eur, stomatologie na 11 800 eur," uvádí Radek Palaščák z Univerzity Palackého v Olomouci. Na tamní lékařské fakultě je téměř každý třetí student cizinec. V češtině studují přes tři stovky Slováků, jeden Ukrajinec a jeden Uzbek.
V placených programech dominují studenti z Malajsie.
"Jejich studium je hrazeno vládním stipendiem," vysvětluje Radek Palašňák.
A podobně jsou na tom další školy.
"Patnáct procent všech studentů na Masarykově univerzitě je ze zahraničí. Jejich počet neustále narůstá," uvádí Petra Polčáková z tiskového odboru univerzity.
Nejvíce studentů z ciziny (až třetinu) najdeme právě na lékařské fakultě.
"Kromě Slováků k nám nastupují hlavně občané Ruska, Portugalska či Ukrajiny," říká Polčáková.
Po skončení magisterského programu často pokračují v Česku v doktorátu nebo nastupují do fakultních nemocnic.
"Studenti z ciziny jsou pro fakultu přínosem. Díky větší konkurenci se vytváří kvalitnější prostředí a roste mezinárodní prestiž univerzity," myslí si Petra Polčáková. S tím souhlasí i Radek Palaščák. A spokojení jsou ostatně i lékaři, co vystudovali v Česku.
"Líbí se mi tady úplně všechno," říká s úsměvem Diana Ursachi a dodává, že už se tady cítí doma.
Zpočátku to ale tak optimisticky neviděla. "Tatínek se sem přijel poprvé podívat, až když jsem byla v šesťáku, maminka dva roky po ukončení studia," popisuje Diana Ursachi.
Rodiče měli problém se získáváním víz, i nyní je čeká zdlouhavá procedura. "Jedu nejprve na cizineckou policii, dostanu pozvánku, vyplním ji a ukážu, že mám dost peněz, v případě dvanáctidenní návštěvy je to 36 tisíc," popisuje.
"Pak musím pozvání doručit do Moldávie, ovšem doporučený dopis nedorazí vždy. Matka s pozvánkou dojede do hlavního města Kišiněva a požádá o vízum. Když je vystaveno, znovu pro něj jede," vysvětluje Diana.
Její otec, který má předky v Rumunsku, si raději vyřídil rumunské občanství. Do Česka se s unijním pasem dostane snáz.
A vízum strašilo po státnicích i Dianu Ursachi. To studijní jí končilo a mělo začít pracovní. Jenže kvůli změnám v úhradách pojišťoven ji zubař odmítl vzít na domluvenou praxi.
Nakonec ale díky spolužačce ze studií sehnala jinou praxi. A časem se před ní otevřela možnost mít vlastní ordinaci.
"Při výběrovém řízení se probíralo hodně věcí, můj původ ale nikdo neřešil," říká Diana Ursachi.
Manželku poznal u pitevního stolu
A jak se do Česka dostal již zmíněný Mariwan Majid?
Na jeho rodné město Halabdža na severu Iráku zaútočili v roce 1988 vojáci Saddáma Husajna chemickými zbraněmi, zemřelo až pět tisíc lidí. Následně vypuklo povstání a sever země se osvobodil.
"Část mladých měla možnost jít studovat do zahraničí. Já jsem se v roce 1992 s pomocí Kurdského kulturního střediska v Paříži dostal do tehdejšího Československa," vzpomíná Mariwan Majid.
Protože v Iráku začala válka, domů se po studiích nechystal. Uvažoval spíše o odchodu dále na západ.
Ale ještě než dokončil školu, čekal dítě s Českou.
"Seznámili jsme se u pitevního stolu," popisuje Mariwan první setkání s budoucí manželkou. Hned po skončení školy začal pracovat jako kardiochirurg v Praze ve vinohradské nemocnici
. "V poledne jsem udělal poslední státnici a v jednu odpoledne už jsem operoval," rekapituluje začátek své kariéry v Česku Mariwan Majid.
-------
Eva Hníková /Autorka je redaktorka Lidových novin
Zdroj: Lidové noviny