Většina Čechů důvěřuje ohledně očkování praktickému lékaři

Tyto výsledky přinesl exkluzivní výzkum veřejného mínění farmaceutické společnosti GSK, který pro ni realizovala agentura STEM/MARK na 3 324 respondentech. Šlo o jeden z největších vzorků respondentů v této oblasti a jeho cílem bylo zmapovat skutečné postoje obyvatel v ČR k očkování.

Češi jsou pragmatici, extrémní chování je převážné většině z nich cizí, a to i co se týká očkování. Ačkoli jeho militantní odmítači jsou hlasití, procentuálně jich je velmi málo. Průzkum zároveň zaznamenal rozdíl v ochotě nechat očkovat povinnými vakcínami sebe a děti. Na otázku, zda a jakými vakcínami nechávají očkovat sami sebe, respondenti odpověděli v 52 procentech, že pouze povinnými vakcínami, a v 32 procentech povinnými i vybranými nepovinnými vakcínami. Čtyři procenta respondentů podle svých slov nemají žádné očkování. V případě očkování dětí již procento Čechů, kteří nechávají nebo by nechali očkovat i vybranými nepovinnými vakcínami, stouplo na 52 procent. Těch, kteří uvedli, že by nenechali děti očkovat vůbec, byla pouhá tři procenta,“ hodnotí výsledky průzkumu PhDr. Václav Forst, výzkumný analytik STEM/MARK.

Když na otázku, zda a proti čemu necháváte očkovat své děti, odpovídali pouze rodiče, procento dotázaných, kteří nechávají své potomky očkovat ať už povinnými nebo i nepovinnými vakcínami, celkově vzrostlo. Rodičů, kteří uvedli, že nenechávají děti očkovat vůbec, bylo pouze jedno procento. „Je patrné, že lidé vnímají rozdíl mezi tím, zda nechávají očkovat sebe nebo své děti. Ty se snaží chránit proti více onemocněním. Téměř polovina rodičů by kromě povinného očkování vybírala i z vakcín, které jsou dobrovolné a pomáhají chránit například proti pneumokokům způsobujícím zánět mozkových blan a jiným vážným onemocněním, nebo proti rotavirovým průjmům u dětí,“ říká MUDr. Hana Cabrnochová, MBA, praktická lékařka pro děti a dorost a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti ČLS JEP.

V ČR se dnes povinně do 11 let věku dítěte očkuje osm aplikací, které jsou namířené proti devíti potenciálně velmi nebezpečným onemocněním. Plně hrazené, avšak nepovinné je očkování proti PCV a HPV a dále existuje celá řada nepovinných a jen částečně nebo vůbec hrazených vakcín, např. proti hepatitidě A, meningitidě či chřipce.

„Je zřejmé, že až tolik povinného očkování není a pakliže rodiče volí pouze to povinné, došlo zde k výraznému ústupu počtu aplikací – dnes jich je o deset méně, než bylo v roce 2001. Navíc celkově výrazně klesla antigenní zátěž podávanými vakcínami zhruba padesátinásobně. Není tedy pravda, že očkování je zatěžující a je ho hodně,“ popisuje lékařka. Jak dodává, bohužel v Česku klesá proočkovanost u povinných očkování. Bude-li tento trend pokračovat, může mít velmi nepříjemné důsledky pro ochranu veřejného zdraví a mohou se znovuobjevit infekce, s nimiž jsme se již nepotkávali. Aktuálním pediatrickým tématem se stává skutečnost, že na chirurgii se běžně může po poranění dostat dítě, které není očkované proti tetanu, což je věc, s níž se lékaři ještě před pár lety vůbec nesetkávali. Smrtnost při tomto onemocnění je přitom velmi vysoká.

„Pokud u povinných očkování řešíme otázku, že padáme k 90 procentům proočkovanosti, u nepovinných plně hrazených čísla padají mnohem více. Jestliže jsme začínali na více než 80 procentech v době, kdy se stalo nepovinné očkování plně hrazeným, dnes se pohybujeme na hranici 70 procent,“ varuje MUDr. Cabrnochová. Existuje tedy reálná obava, že i povinné očkování by mohlo následovat vývoj nepovinného, což by mělo zásadní vliv na kolektivní imunitu, která je již dnes ohrožena, a pro níž je potřebná 95 – 100 procentní proočkovanost.

Internetu důvěřují hlavně odmítači

Průzkum rovněž zjišťoval, z jakých zdrojů si Češi opatřují informace o očkování a kterým zdrojům důvěřují. Téměř 60 procent Čechů informace získává od svého praktického lékaře. Druhým nejčastěji využívaným zdrojem – pro 48 procent dotázaných - je internet. Situace se ale mění v otázce věrohodnosti zdroje, kdy je důvěra v informace z internetu relativně nízká (35 %). Naopak lékařům důvěřuje až 88 procent dotázaných, rodině 79 procent a České vakcinologické společnosti věří 57 procent dotázaných.

Až tři čtvrtiny Čechů zaznamenaly informace o tom, že očkování může být škodlivé, které šíří takzvané antivakcinační skupiny bojující proti očkování. Sedm z deseti Čechů však s nimi nesouhlasí nebo jim nepřikládá žádnou váhu. Nejčastěji na tyto informace respondenti naráželi na internetu nebo v TV a rozhlase. „V posledních letech jsme byli svědky stupňující se intenzity útoků na očkování jako takové, především pak na systém povinného očkování. Zpravidla se přitom jednalo o neodborné výklady dílčích informací, které měly za cíl negativně ovlivnit až vystrašit veřejnost, především rodiče, a naklonit kyvadlo veřejného mínění proti očkování. Považuji za důležité, že lidé na tuto hru nepřistupují a za autoritu v oblasti očkování považují lékaře,“ říká MUDr. Ing. Veronika Jilichová Nová, praktická lékařka pro děti a dorost v Plzni a zástupkyně ČR v Evropské konfederaci primárních pediatrů.

„Ukázalo se, že internet navštěvují hlavně odmítači očkování. Jde o různé zájmové diskuzní blogy, tedy poměrně uzavřené komunity. Celkově je obsah na internetu dvojího charakteru, ten, na který se mohu a nemohu spolehnout,“ popisuje analytik. Obdobně situaci vnímá i MUDr. Jilichová Nová. „Nechtěla bych internet zavrhovat jako zdroj informací, ale v tuto chvíli by bylo dobře apelovat na státní instituce, aby ve chvíli, kdy člověk začne něco hledat na internetu, nebyly na prvních devíti místech negativní odkazy proti očkování a jen jediná nabídka vakcinačního centra. Jako první by měly vyběhnout odkazy např. na Státní zdravotní ústav, ministerstvo zdravotnictví a jiné odborné společnost věnující se očkování a být k dispozici garantované odpovědi a informace o očkování,“ domnívá se pediatrička. Ta je spokojena s tím, že lékaři jsou považováni za spolehlivý zdroj informací, avšak na druhou stranu v tom vidí velkou zodpovědnost, kdy je třeba, aby lékaři podávali správné informace a uměli s nimi dobře nakládat. „Bohužel i ve skupinách lékařů se vyskytují samozvaní odborníci na očkování, kteří pak vystupují proti očkování, nebo ho nějakým způsobem zpochybňují,“ dodává.

Na radu lékaře přitom dá většina dotázaných. Jak ukázal průzkum, znalosti české populace v oblasti očkování jsou na velmi nízké úrovni. Fakt, že povinné očkování pomáhá chránit proti devíti nemocem, správně uvedlo jen osm procent dotázaných a vyjmenovat všechna onemocnění, proti kterým se v rámci povinného očkovacího kalendáře očkuje, zvládlo 0,8 procent z nich.

Školky versus rozpor v legislativě

Velmi diskutovaným tématem poslední doby je i problematika, zda povolit či zakázat neočkovaným dětem vstup do školek a dalších dětských kolektivních zařízení. V této otázce se Češi jeví jako velmi tolerantní národ. Téměř polovině nevadí přijímání neočkovaných dětí do školek. „Kdyby měl dotázaný rodič sám dítě, které bude reálně ohroženo přenosem nějaké choroby, byl by v tu chvíli první, kdo bude vyžadovat očkování. Jde o míru znalosti věci a uvědomování si rizik,“ připomíná MUDr. Jilichová Nová.

Situaci okolo očkování neusnadňuje ani současná legislativa. Nově byla zavedena povinnost nástupu do školek v posledním roce před nástupem do školy, avšak stále zde platí ze zákona O ochraně veřejného zdraví povinnost jít do školky pouze, pokud je dítě řádně očkované. „Takže jdou proti sobě dvě povinnosti a jsme velmi netrpěliví, jakým způsobem si s tím stát poradí. Která priorita bude důležitější? My jako lékaři musíme potvrdit, zda je dítě řádně očkované, ale to zároveň bude muset nastoupit do školky, i když očkované nebude, což bude v rozporu se zákonem O ochraně veřejného zdraví,“ upozorňuje na současnou situaci, kterou je třeba řešit, MUDr. Cabrnochová. Podrobné výsledky průzkumu jsou k dispozici na www.vakciny.cz

kol

Zdroj: MT