Věříme, že spokojení lékaři nám dají dobré reference

Společnost MediClinic a.s. je provozovatelem celostátní sítě ordinací praktických lékařů a specialistů, kterou buduje nákupem existujících praxí lékařů v důchodovém věku. K dnešnímu dni provozuje přímo či prostřednictvím svých dceřiných společností 99 ordinací. Investorem projektu je společnost Penta Investments. Na otázky Medical Tribune odpovídá předseda představenstva firmy Mediclinic, MUDr. Eduard Bláha.

Řetězce soukromých ordinací mají mezi některými lékaři pověst, že skupují nemovitosti, ve kterých pracují soukromí lékaři a pak se snaží přesvědčit lékaře k tomu, aby jim svou ordinaci prodali. Vaše společnost tvrdí, že tomu tak v žádném případě není...

Společnost MediClinic dosud žádnou nemovitost nekoupila a ani tak nehodlá činit . Naopak se často setkáváme s tím, že prodej ordinace řadě lékařů zhatí jejich kolegové, s nimiž kdysi společně koupili polikliniku a kteří odmítnou novému provozovateli praxe zachovat původní nájem, čímž výkonnost ordinace spadne na nekoupitelnou úroveň.

Můžete uvést příklady, kde k takovému postupu ze strany majitele došlo?

Modelově se to děje právě u objektů společně vlastněných lékaři nebo jinými družstvy. Někdy jde jen o emoce, jindy o naslouchání jednomu vymezenému jedinci, ale často hraje roli i určitá vypočítavost jednoho kolegy vůči druhému. Výsledkem bývá nutnost přepočítat naše ocenění a nezřídka i k nutnosti odmítnout převzetí uvedené praxe. Nezřídka má taková situace i peprnou dohru, kdy člověk, který toto hromadné rozhodnutí pronajímatele ovlivnil, přijde za lékařem se svou dodatečnou nabídkou nižší ceny bez průtahů s nájmem.

Z osobních setkání s lékaři i z diskusí na našem webu je patrný poměrně negativní obraz řetězců soukromých ordinací. Říkají, že ne všechna jednání těchto firem jsou férová. Někteří lékaři tvrdí, že prodávají praxi pod tlakem.

Musím říci, že jsem se tímto šumem mezi kolegy také setkal, ale minimálně v případě MediClinicu jde o dojem zcela lichý. Na žádného lékaře netlačíme, naopak řadu nabízených praxí musíme odmítnout, ať už proto, že návratnost jejich odkupu nevychází dobře nebo proto, že naše schopnost najít nástupce do všech kladně oceněných praxí není bez hranic.

„Projekty typu Moje ambulance či MediClinic jsou postrachem mnohých praktických lékařů. Stávají se případy, kdy se nabídky na spolupráci rozhodně neodehrávají v seriózní rovině,“ uvedl pro Medical Tribune předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák (viz článek ZDE). Co na jeho slova říkáte vy?

Druhou větu pana předsedy bych oddělil od té první. Řada lékařů má již z minulosti nějakou nedobrou zkušenost a mnohdy jde o podobný model, který jsem zmínil v souvislosti s výše uvedenými praktikami některých pronajímatelů. Současně ale musím dodat , že my jsme se setkali i s neseriózností prodávajícího, který nám poskytoval nepravdivé údaje, apod. Tuto svou zkušenost ale rozhodně nechceme zobecňovat, protože se vesměs setkáváme se slušnými lidmi, pro které je prodej jejich celoživotního snažení často srdeční záležitostí a vyžaduje od nás nejen slušnost a serióznost, ale i trpělivost. Právě serióznost je alfou a omegou dlouhodobé a úspěšné perspektivy naší sítě a proto s ní nemůžeme hazardovat.

Mnoho lékařů si stěžuje, že jim řetězce nenabízejí adekvátní finanční vyrovnání za jejich praxi.

Nabídky jiných zájemců neznám a nemohu je tedy posoudit. Naše zkušenost je taková, že řada prodávajících má o kupní ceně nereálné představy, které nejsou podloženy ekonomikou nabízené praxe. Zároveň ale musím říci, že zhruba polovina našich jednání o ceně skončila uzavřením smlouvy. Jinými slovy - v polovině ze všech vážných jednání jsme se na ceně shodli.

Dá se odhadnout, o kolik méně dostanou lékaři, pokud se rozhodnou prodávat praxi přes Vás, než pokud budou ordinaci prodávat na vlastní pěst?

Lékaři prodávají vždy na vlastní pěst. Nejsme zprostředkovatel prodeje, ale jeden ze zájemců o koupi vybraných ordinací. Téměř jistě ale můžu říci, že pokud naše nabídka v pomyslném tendru prodávajícího lékaře uspěla, tak byla jistě nejvyšší či nejvýhodnější.

Cena za pradanou lékařskou praxi přes MediClinic se podle vašich kolegů pohybuje v rozmezí od 400 tisíc až do 4 milionů korun za ordinaci. Jak vypadá takové zařízení, za které je vaše firma ochotna zaplatit 4 miliony korun?

Velmi zjednodušeně musí být jeho ekonomická výkonnost a stabilita zárukou návratnosti zaplacené ceny.

Do jaké míry v těchto „milionových praxí“ hraje roli skutečná hodnota praxe a jakou roli hraje vyjednávání majitele o ceně?

Naprosto zásadní je zmíněná ekonomická výkonnost, tu žádnou výřečností nenahradíte. Praxe oceňujeme standardním oceňovacím modelem a pokud nevykazují potřebné parametry a smysluplnou návratnost investovaných prostředků , tak za ně tuto nereálnou cenu určitě nezaplatíme.

Jaké objektivní faktory zvyšují cenu praxe a jaké ji naopak snižují? Velikost města, počet pacientů v kartotéce, počet pacientů nedůchodového věku, výše základní kapitační platby, zavedený objednávkový systém pacientů, ordinační hodiny, široký regionální záběr praxe, vybavení ordinace (software, EKG, glukometr, quickread)?

Faktory, o kterých mluvíte, působí někdy v synergii a někdy v antagonii, podle konkrétní kombinace a my oceňujeme návratnost naší investice nad dodanými výkazy či smlouvami. Přesto se pro příklad uvedených faktorů dotknu. Například velké město může znamenat hodně pacientů, ale také hodně lékařů, takže ve finále má každá z ambulancí v tomto městě menší kmen pacientů, než ambulance ve městech např. okresního formátu. Pravdou je, že ve velkých městech je vyšší šance k nalezení nástupce, ale také vysoký nájem. Počet pacientů v kartotéce je obecně pozitivní, ale nesmí jít například o dětského lékaře s kartotékou plnou sedmnáctiletých dorostenců apod. Nízký rozsah ordinačních hodin, neexistence objednávkového systému či práce bez PC a moderních vyšetřovacích přístrojů a metod, pozitivní body k ocenění nepřidají. Mohou ale znamenat příležitost, abychom zjištěnou nízkou efektivitu v budoucnu zvýšili. Pak často předložíme nabídku i špatně vycházejí ordinaci. Na druhou stranu jí takovou nabídku nedáme, pokud bude špatně vycházet i přes využit všech těchto kvalitativních nástrojů.

Vaši kolegové z firmy říkali, že některé praxe naopak nemají žádnou hodnotu, proto takový podnik od zájemců ani neodkoupíte. Jak taková „neprodejná“ praxe vypadá?

Nejprve musím uvést na pravou míru vaši citaci mých kolegů. Popsali jen výsledek ekonomického ocenění, v němž vyšla téměř nulová nabídková cena poi dosazení našich parametrů, jako je cena peněz v čase, mzda lékaře apod. Rozhodně tím nemysleli, že taková ordinace nemá žádnou hodnotu. Jistě jí má, ale spíš pro současného majitele nebo pro obyvatele-pacienty a místní samosprávu. Často jde o praxi v regionech, které postupně vysídlují či obecně dlouhodobě vykazují úbytky pacientů. Jindy jde o praxi, kde není zajištěno pokračování nájemního vztahu apod.

Od vašich kolegů jsme se také dozvěděli, že nechcete uvádět konkrétní příklady ordinací, které se prodaly za zajímavou cenu, protože by pak všichni ostatní lékaři po vaší firmě chtěli také tak vysokou cenu za svou praxi. Nemůže tento nedostatek informací ohledně prodejů praxí částečně způsobovat nedůvěru lékařů k těmto řetězcům, pokud se nikde nedozvědí žádná konkrétní fakta?

Vaše otázka nám podsouvá neochotu zaplatit férovou cenu. Tak to ale není. Prostě a jednoduše v této věci nelze generalizovat. I praxe se stejným kmenem pacientů mohou být odlišně ziskové díky nájemnému a ostatním nákladům. Proto raději rádi oceníme podnik všech, kteří s námi vstoupí v seriózní jednání. Věříme, že ti, kteří prodají, se pak postarají o pozitivní referenci, jak nám potvrzují dosavadní zkušenosti.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz