Vědci i média živí spor o sperma dánských mužů
V roce 1992 byla publikována studie, podle níž došlo od roku 1938 do roku 1990 k celosvětovému poklesu počtu spermií u mužů bezmála na poloviční hodnoty. Četnost karcinomu varlat a vývojových defektů genitálií podle téže studie naopak významně stouply. Nezpochybnitelný fakt, že se v životním prostředí nachází řada karcinogenních látek a endokrinních disruptorů, zavdal příčiny k úvahám, že pokles mužské plodnosti je přímým důsledkem znečištění životního prostředí.
Studie je s odstupem času hodnocena jako kontroverzní. V průběhu let se například měnila metodika v určení počtu spermií, a není proto vždycky jednoduché srovnávat data ze současnosti s daty ze vzdálenější minulosti. Počet spermií je silně variabilní i u jednotlivých mužů. Ve studiích nelze spolehlivě kontrolovat významné faktory, jako je např. délka sexuální abstinence před odběrem. Také interpretace, podle nichž je pokles počtu spermií vyvolán znečištěním životního prostředí, byly podrobeny silné kritice. Následující dvě desetiletí se proto nesla ve znamení snah tuto závislost jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit. Není to však vůbec jednoduché. Problémy nejsou zdaleka jen v rovině technické nebo biologické.
Svět má o kvalitě spermatu málo dat
Nedávno publikoval významný lékařský časopis Epidemiology komentář a úvodník k nové dánské studii, která sledovala počty spermií v ejakulátu u osmnáctiletých dánských branců. Nešlo o studii retrospektivní, ale o studii prospektivní, jejíž uspořádání bylo od začátku jasně zaměřeno na postižení trendů ve vývoji kvality spermatu mladých dánských mužů. Data byla nasbírána systematicky v rozmezí let 1996 až 2010 zhruba u 5 000 mužů a odhalují zajímavou skutečnost. Koncentrace spermií se pohybovala po celou dobu sledování kolem 40 až 45 milionů/mililitr. Nejnižší hodnoty byly zjištěny v roce 2006 (35 milionů/ml), nejvyšší hned o rok později (50 milionů/ml). Počet spermií je u velkého podílu dánských mužů nepříjemně nízký, ale celkově rozhodně neklesá. Pokud došlo v předchozím období k sestupnému trendu v kvalitě spermatu, pak se zřejmě zastavil.
Autoři komentáře vedení Cecilií Host Ramlau‑Hansonovou z Aarhus Universitet vyjádřili politování nad tím, že nemají k dispozici data z jednotlivých měst, aby mohli zhodnotit, nakolik se výsledky liší. Stejně tak nemohli hodnotit vliv statistických metod použitých pro sumarizaci dat. Otazníky se vznášely i nad mnoha dalšími aspekty studie. Tato nezvyklá situace je důsledkem skutečnosti, že Ramlau‑Hansonová na komentovaném výzkumu neparticipovala. Vlastní autoři dánského výzkumu výsledky svého bádání do časopisu Epidemiology neposlali a ani je nepublikovali nikde jinde. Editor časopisu je získal z veřejné webové stránky Sundhedsstyrelsen, což je dánský národní výbor pro zdraví, který podléhá dánskému ministerstvu zdravotnictví a má za úkol například dohlížet na bezpečnost pacientů nebo organizovat zdravotnickou osvětu a prevenci. Kromě jiného zajišťuje i podporu lékařského výzkumu a z tohoto titulu podporoval i studii o vývoji kvality spermatu. Studii ve spolupráci s řadou pracovišť organizoval endokrinolog Niels Skakkebaek z kodaňské Rigshospitalet, jenž byl klíčovým autorem i kontroverzní studie z počátku devadesátých let.
Sundhedsstyrelsen získal jako zadavatel data od vědců v rámci pravidelných zpráv po postupu řešení a cítil potřebu o nich informovat veřejnost. Proto zveřejnil data v dánštině na svých webových stránkách. Náhodou se o nich dozvěděl editor časopisu Epidemiology a vyzval endokrinoložku Cecilii Host Ramlau‑Hansonovou a její kolegy, aby napsali k materiálu z webu Sundhedsstyrelsen komentář.
Mezitím se v Dánsku rozpoutala kolem dat „vyvěšených“ na webu Sundhedsstyrelsen bouřlivá diskuse. Vědci ze Skakkebaekova týmu požadovali, aby Sundhedsstyrelsen data z veřejně přístupné webové stránky „stáhl“. Dánské noviny citovaly jednoho člena týmu, který údajně prohlásil, že tým nehodlá v nejbližší době data vůbec zveřejňovat. To utvrdilo editora časopisu Epidemiology v rozhodnutí zveřejnit komentář dánských odborníků v čele s Ramlau‑Hansonovou. Přidal i redakční článek, v němž Skakkebaeka a jeho kolegy podrobil dosti tvrdé kritice za to, že si data „drží pod pokličkou“.
„Ve světě je k dispozici tak málo dat o kvalitě spermatu mužů, že i tato hrubá data jsou velmi důležitá,“ řekl na obhajobu velmi neortodoxního postupu editor Epidemiology. „Mým hlavním cílem bylo dát data do kontextu a uvést je do širšího povědomí, než jakého mohla dosáhnout v dánštině.“
Data jsou veřejnými statky
Jak se ukázalo, došlo k mnoha nedorozuměním. Skakkebaek vůbec nehodlá na nasbíraných datech „sedět“. Chce jen dokončit dvacetileté sledování, které dodá výsledkům na váze. Vědci se pokusili publikovat dílčí data už v roce 2008, ale recenzenti jejich rukopis odmítli jako „nepříliš originální a pouze potvrzující známý stav“. Skakkebaek a spol. považují data, jež poskytli Sundhedsstyrelsen, za „důvěrná“. Sundhedsstyrelsen jejich názor nesdílí.
„Máme program pro stálé sledování kvality spermatu mužů, který byl štědře dotován z veřejných finančních prostředků a byl prováděn ve státních nemocnicích. Respektujeme zájmy vědců, ale čistě popisné statistické údaje o počtu spermií jsou veřejnými daty o zdraví a je správné je zpřístupnit veřejnosti,“ prohlásil čelní představitel Sundhedsstyrelsen.
Sundhedsstyrelsen argumentuje i skutečností, že se mladí dánští muži pod vlivem výsledků předchozího výzkumu celkem logicky obávají dalšího zhoršení plodnosti ve své generaci. Masové sdělovací prostředky pocit nejistoty dále přiživují informacemi založenými na spekulacích nebo na jednostranném výběru studií dokazujících klesající trend v kvalitě spermatu. Když například v letošním roce vyšly dvě studie o trendu ve vývoji kvality spermatu u finských a švédských mužů (ani jedna ze studií nemůže délkou trvání či počtem vyšetřených mužů soupeřit s dánskou studií), věnovala britská BBC pozornost finské studii dokazující pokles kvality spermatu a nárůst četnosti nádorů varlat. Švédská studie, která nic podobného nezjistila, nebyla v této souvislosti vůbec zmíněna.
Ostrý kontrast mezi obecně rozšířeným názorem, že plodnost dánských mužů dále klesá, a mezi výsledky studie, které dokazují, že došlo ke stabilizaci stavu, jsou podle představitelů Sundhedsstyrelsen samy o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby byly základní statistické charakteristiky zveřejněny. Sundhedsstyrelsen zároveň naléhá na sdělovací prostředky, aby vysvětlovaly veřejnosti, že data získaná ze seriózních výzkumů nemusejí být vždy „finálním verdiktem“. Často odrážejí současný, omezený stav poznání. Jak výzkum pokračuje, mohou experti interpretaci dat korigovat a dílčí závěry přehodnotit.
Členové výzkumného týmu a Sundhedsstyrelsen se však neshodnou ani v interpretaci současných dat. Skakkebaek připouští, že za posledních patnáct let nedošlo k poklesu počtu spermií u mladých Dánů, ale hodnoty považuje i tak za velmi nízké. Sundhedsstyrelsen namítá, že podobně nízké počty spermií jsou patrné i v Německu nebo Norsku a nesignalizují výrazně zhoršenou situaci v populaci dánských mužů. Jak vědci, tak Sundhedsstyrelsen se shodují v tom, že není úplně jasné, jaký má snížený počet spermií dopad na plodnost mužů a jak odráží jejich celkové zdraví. To je také směr, jímž by se měl ubírat další výzkum. V tom se s oběma stranami sporu shodují i autoři komentáře v Epidemiology.
Cecilia Host Ramlau‑Hansonová a její kolegové připomínají, že znečištění životního prostředí nemusí být zdaleka hlavní a už vůbec ne jediný faktor, který se podepsal na velkém počtu mladých mužů s nízkou koncentrací spermií v ejakulátu. Plná polovina dánských matek se přiznává ke konzumaci alkoholu během těhotenství. Dánky začaly po druhé světové válce masově kouřit a po dlouhou dobu byly v tomto ohledu mezi obyvatelkami severní Evropy na prvním místě. V osmdesátých letech kouřilo v těhotenství 40 % dánských žen a ještě v roce 2005 byl podíl kuřaček mezi těhotnými ženami 16 procent. Jak konzumace alkoholu, tak kouření během těhotenství jsou považovány za významný negativní faktor ovlivňující koncentraci spermií u synů. Svou roli mohl sehrát i nárůst v počtu obézních mužů, protože také obezita patří k významným faktorům s negativním vlivem na koncentraci spermií.
Ze sporu o data a o to, jak se s nimi bude nakládat, je patrné, že se stáváme svědky výrazného posunu v názoru na to, komu patří výsledky lékařského výzkumu. Vědci, kteří data získávají, na ně pomalu ztrácejí „monopol“. Data jsou jim pouze na nějaký čas svěřena do opatrování, aby je během této doby zpracovali, vyhodnotili, interpretovali a nakonec publikovali ve vědeckých časopisech. Dříve či později ale dočasná správa vědců nad daty skončí a ta se stávají „veřejnými statky“, protože byla pořízena z veřejných prostředků.
Zdroj: Medical Tribune