V krvi se dá číst jako v mapě, tvrdí objevitel tří hemoglobinů
Názvy poruch hemoglobinů, kterých je v lidské krvi prozkoumáno přes tři stovky, mohou být jako mapa. Nejen že dostávají jména podle místa výskytu či objevení, ale také proto, že dávají tušit, odkud byli předci konkrétního pacienta. Tři hemoglobinopatie se vztahují k českému prostředí: Olomouc, Haná a Hradec Králové. Všechny objevil se svým týmem přednosta hemato-onkologické kliniky olomoucké fakultní nemocnice Karel Indrák, který se věnuje studiu vrozených dědičných chorob červené krevní řady.
"Hemoglobin Olomouc je z těch tří nejstarší, byl identifikován v roce 1987. Zvláštní variantu hemoglobinu jsme tehdy odhalili u otce a syna z okolí Olomouce, a tak se Olomouc dostala na genetickou mapu světa. Kuriózní je, že později byl objeven i v Japonsku. Jak se tam dostal, nevíme, pravděpodobně spontánní mutací," říká Indrák. "Naše výsledky zaujaly i výzkumný tým univerzity v Augustě v USA, s nímž jsme nakonec začali spolupracovat. Nový výzkum pak vedl k odhalení další poruchy hemoglobinu, který dostal jméno Haná."
Olomoucké pracoviště bylo od 90. let jediným vyšetřovacím centrem těchto chorob pro ČR a Slovensko a podílelo se i na výzkumu v Maďarsku. Poslední odhalený hemoglobin Hradec Králové Králové byl nalezen u pacientky s chudokrevností, která musela být léčena transfuzemi krve.
Hemoglobin Olomouc paradoxně působí jinak, než je obvyklé. Vyznačuje se zvýšeným množstvím červených krvinek. "Člověk s touto chorobou má zvýšenou vazbu hemoglobinu ke kyslíku, který tak hůře uvolňuje do tkání. Laboratorně vše vypadá, že má hemoglobinu i kyslíku dostatek. Důsledkem ale je to, že organismus se snaží zlepšit nedostatečný přenos kyslíku do tkání zvýšením množství červených krvinek. Proto jsou tito pacienti červení a mnohdy byli chybně léčeni odběry krve ze žil, což je naopak poškozovalo," vysvětlil Indrák.
Poruchu regulace tvorby hemoglobinu s podobnými důsledky měl podle něj i finský běžec na lyžích Eero Mäntyranta (1937), který získal čtyři zlaté olympijské medaile. Ty mu ale odebrali, protože byl pro vysoký počet červených krvinek obviněn z dopingu. Teprve v 90. letech se ukázalo, že příčinou byla vrozená genetická porucha, kterou měla řada členů jeho širokého příbuzenstva, řekl Indrák. "I my jsme tuto poruchu identifikovali, shodou okolností u maratonského běžce z okolí Olomouce," dodal.
Hemoglobin Haná je naopak provázen nedostatkem červených krvinek, protože se v krevním oběhu předčasně rozpadají. To je pro poruchy hemoglobinu mnohem typičtější, taková chudokrevnost provází až 90 procent těchto chorob. Zdravý člověk má čtyři až pět litrů krve. V litru krve má 4,2 až 5,8 milionu červených krvinek a 130 až 170 gramů hemoglobinu, tedy červeného krevního barviva.
Hemoglobiny jsou u lidí různé, závislé na dědičných dispozicích. Zanechávají nejlépe čitelnou genetickou stopu. V naší populaci se podle Indráka vyskytují snad všechny, jaké si lze v Evropě představit. Zpravidla je zde asi zanechali vojáci už od úsvitu dějin. Mongolové, Tataři, Turci, Italové, vojska Švédů i Francouzů a Rusů. Možná také proto ti vojensky naladění vždy tvrdili, že krev není voda. Každopádně lze v hemoglobinech číst jako v mapě. Třeba i na druhé straně oceánu, když tam české hemoglobiny importují emigranti.
Zdroj: ČTK