V AZV můžu propojit své zkušenosti z výzkumu, zdravotnictví i státní správy

„Ačkoli Agentura pro zdravotnický výzkum funguje dobře a efektivně, přál bych si, aby se nám podařilo vyřešit některé již chronické problémy, které si s sebou nese. Například nejasné vymezení pojmu aplikovaný výzkum ve zdravotnictví, nevyjasněný legislativní rámec pro podporu ‚akademických‘ klinických studií nebo nedostatečnou komunikaci výsledků zdravotnického výzkumu nejen směrem k odborné, ale především k široké veřejnosti,“ říká prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D., který byl letos v únoru ministrem zdravotnictví jmenován předsedou Agentury pro zdravotnický výzkum ČR (AZV).

Celou svou profesní dráhu se prof. Slabý zabývá aplikovaným výzkumem se zaměřením na nádorovou genomiku, získávání poznatků pro inovativní diagnostiku a moderní terapii. Publikoval více než 200 odborných titulů, je nositelem několika mezinárodních patentů, působil jako vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví a poradce ministra zdravotnictví pro oblast vědy a výzkumu, je členem řady národních i odborných společností, přednostou Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, vedoucím diagnostické Laboratoře molekulární patologie FN Brno a výzkumné skupiny v CEITEC MU.

Pro připomenutí, AZV vznikla v roce 2014 jako organizační složka státu, jejímž zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví. Na rozdíl od Grantové agentury ČR (GA ČR) a Technologické agentury ČR (TA ČR) tedy není zřízena zákonem a není správcem vlastní rozpočtové kapitoly.

• Proč jste se rozhodl přijmout funkci předsedy AZV?

K agentuře mám opravdu osobní vztah, protože v ní působím na různých pozicích téměř od jejího vzniku – nejdříve jako člen panelu Nádorové choroby, později jako jeho předseda, nakonec jako člen předsednictva AZV. Takže když mi bylo panem ministrem nabídnuto místo předsedy AZV, moc dlouho jsem se rozmýšlet nemusel. Mrzely mě pouze okolnosti, za jakých k tomu došlo, to je úmrtí pana profesora Rysky, jenž AZV zakládal a stál v jejím čele a kterého jsem si osobně i profesně velmi vážil.

• Mohl byste připomenout, jaký segment výzkumu má AZV podporovat? A co říkáte na diskuse odborné veřejnosti o přívlastcích výzkumu – základní, aplikovaný, klinický…?

AZV podporuje aplikovaný výzkum ve zdravotnictví, což je dáno statutem agentury již od jejího založení. Co se týká jednotlivých typů výzkumu, Frascati manuál OECD z roku 2015, se kterým při monitorování a hodnocení výzkumu a vývoje pracuje Evropská komise, definuje tři typy činností – základní výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj. Pokud se budeme držet tohoto rozdělení a jeho definičního vymezení, aniž bychom museli „objevovat Ameriku“, nemůžeme šlápnout vedle. Struktura financování biomedicínského výzkumu v Česku umožňuje pokrýt celý inovační řetězec – základní výzkum cestou GA ČR, aplikovaný prostřednictvím AZV a experimentální vývoj cestou TA ČR. Od počátku AZV se ovšem na všech možných úrovních neustále vedly debaty o tom, zda je praktický záměr předložených výzkumných projektů aplikovaný dostatečně, respektive nedostatečně. To je ovšem základní nepochopení, protože výzkum buď aplikovaný je, nebo není, nemůže být aplikovaný hodně nebo málo…

• Co přesně to znamená?

Podle zmiňované definice má základní výzkum vést k získávání nových poznatků o základních principech určitých jevů nebo pozorovatelných skutečností, a to bez zjevného záměru uplatnění nebo využití v praxi. V rámci základního výzkumu můžeme například zkoumat proces buněčného dělení, aniž bychom dopředu uvažovali o tom, k čemu bychom získaný poznatek použili. V případě aplikovaného výzkumu, který má rovněž získávat a vytvářet nové poznatky, už ale musí být od začátku zřejmý praktický záměr a cíl našeho zkoumání. Zde již buněčné dělení zkoumáme s tím, že u nádorové buňky má porušenou kontrolu a že jeho ovlivnění by mohlo mít protinádorový účinek. A pokud na úrovni aplikovaného výzkumu popíšeme, že to je možné a jak to udělat, pak se dostáváme k experimentálnímu vývoji, který má za cíl vyvinout produkt, například malou molekulu, jež ovlivňuje buněčný cyklus a bude využitelná jako protinádorové léčivo.

• V čem vidíte silné stránky stávající podoby AZV a kde je prostor pro zlepšení?

Výhodou je, že se jedná o menší, poměrně dobře řiditelnou a efektivně fungující agenturu. Ve srovnání s TA ČR nebo GA ČR je rozpočet kanceláře AZV, která realizuje veřejné soutěže, výrazně nižší – poměrově k objemu rozdělované účelové podpory je to něco málo přes jedno procento, zatímco u zbývajících dvou agentur jsou to téměř čtyři, respektive tři procenta.

Na druhé straně jsou nižší náklady do jisté míry limitujícím faktorem pro některé podpůrné aktivity kanceláře AZV, typicky je to oblast PR a komunikace směrem k odborníkům, ale především k široké veřejnosti. Aplikovaný výzkum ve zdravotnictví totiž v ČR dosahuje výborných výsledků a na rozdíl od jiných oblastí výzkumu je i pro širokou veřejnost velice dobře uchopitelný. Je škoda, že si jen málokdo uvědomuje, k jakým úžasným výsledkům, které často mají přímý pozitivní dopad na zdraví, vede zdravotnický výzkum podporovaný z veřejných prostředků. Proto bych byl moc rád, pokud by se nám podařilo zvýšit povědomí veřejnosti o činnosti AZV a hlavně o výsledcích projektů, které agentura financuje. Věřím, že ruku v ruce s tím vzroste i vizibilita a prestiž odborníků, kteří pro agenturu pracují, a že to pro ně bude další motivací ke spolupráci. Zkrátka by bylo skvělé, pokud by se AZV stala živou a významně viditelnější entitou.

Současně bych si moc přál, aby se nám podařilo vyřešit některé již chronické problémy, které si s sebou agentura nese. Například nevyjasněný legislativní rámec pro podporu klinických hodnocení s nekomerčním zadavatelem, běžně jim říkáme „akademické“ klinické studie. To by se snad mělo podařit vyřešit již v příští soutěži díky navázání spolupráce AZV s infrastrukturou CZECRIN, zaměřenou na realizaci akademického klinického výzkumu v ČR. Dále nastavit proces hodnocení projektových návrhů tak, aby umožnil selektovat ty nejkvalitnější. A to je opravdu nesnadný cíl, když si uvědomíme, jak významně se za posledních deset let kvalita přihlašovaných projektů zvýšila a že kompetice je mnohem větší, než tomu bývalo dříve. Pak jsou to ještě různé drobnosti, jako třeba zrušení povinnosti řešitelů zadávat předpokládané počty výsledků a podobně.

• Jaká by měla být kritéria pro posuzování projektů?

Musím říci, že osobně jsem jako hodně nešťastný parametr vnímal onu zmíněnou kvantifikaci míry aplikovatelnosti výzkumu. Podle mého názoru se jedná o velice subjektivní faktor, který může vést k chybě v hodnoticím procesu. Jak již bylo řečeno, výzkum buď je, nebo není aplikovaný, není hodně nebo málo aplikovaný. Dominantním kritériem by jednoznačně měla zůstat vědecká kvalita projektu a dále kvalita uchazeče. Tady ovšem drobně narážíme na úskalí souhrnných scientometrických dat, kdy seniorní vědec samozřejmě může za celý svůj profesní život nasbírat vysoká čísla ve smyslu H‑indexu a celkového počtu citací, ale stejně tak je možné, že za posledních deset let nepublikoval jedinou práci, kde byl prvním nebo korespondujícím autorem… Vysoké pozitivní hodnocení těchto řešitelů, kteří již nejsou aktivními vědci, může rovněž vést k chybě v hodnoticím procesu. Nežádoucím jevem jsou také řešitelé, kteří žijí a pracují v zahraničí a za danou výzkumnou organizaci v ČR pouze aplikují grant, kterému propůjčují svůj životopis. To je potřeba eliminovat, takže by při hodnocení mělo být více zohledňováno, zda má uchazeč o grant v daném výzkumu a dané výzkumné organizaci skutečně aktivní roli. To druhé lze bohužel prokazovat podstatně hůře.

• V současnosti AZV funguje na principu deseti hodnoticích panelů pro různé oblasti medicíny – není jich moc, nebo naopak málo?

To je neustále skloňovaná otázka, která nemá snadnou odpověď. Problém není v tom, zda jich je hodně, nebo málo, ale jak jsou tematicky vymezeny. Existuje velká nerovnováha v počtu projektů, které jsou posuzovány v jednotlivých panelech. Typicky jsou nejvytíženější panely Nádorové choroby a Biomedicínské technologie, které musejí ročně hodnotit mezi 70 až 90 návrhy, zatímco v některých jiných panelech je to jen čtvrtina. Jedna z kritik, jež vůči AZV zaznívala, poukazovala právě na velký počet panelů a z toho vyplývající heterogenitu v hodnoticím procesu. Chceme‑li ovšem podporovat výzkum v souladu s Koncepcí zdravotnického výzkumu do roku 2030, tak tematická šíře aplikovaného výzkumu ve zdravotnictví nižší počet panelů neumožňuje. Na rozdíl od předchůdce AZV, Interní grantové agentury MZ ČR, jsme v souladu s moderním pojetím biomedicínského výzkumu panely definovali průřezově a multidisciplinárně, nikoli orgánově a oborově. To by panelů muselo být ještě více. Při dodržení průřezového a multioborového pojetí je možné s jejich strukturou a složením dále pracovat, jak konkrétně, o tom teprve povedeme diskuse na úrovni předsednictva a vědecké rady AZV.

Při mezioborovém pojetí panelů také velmi záleží na vhodné distribuci panelistů podle jednotlivých oblastí pokrytých daným panelem. Pokud vezmeme jako příklad panel Nádorové choroby, je zřejmé, že musí při hodnocení pokrýt – zjednodušeně řečeno – jak projekty zaměřené na leukémie a lymfomy, tak na karcinom prostaty či nádory mozku, a to od výzkumu experimentálního po klinické hodnocení. Přičemž neexistuje jedna odbornost, která by byla schopna kvalitně a relevantně posoudit všechny tři tyto oblasti. Rád bych proto ve všech panelech zmapoval, jaké typy projektových návrhů byly v minulosti podávány nejvíce, a podle toho uzpůsobil zastoupení odborníků daných specializací v jednotlivých panelech. Chtěl bych v tom opravdu najít rovnováhu, aby panely fungovaly efektivně a aby byl každý projekt, pokud možno, vždy hodnocen tím „správným odborníkem“, minimálně v roli hlavního zpravodaje.

• Máme v Česku vůbec dostatečný počet odborníků, kteří mohou plnit roli panelistů?

Myslím si, že všechny tuzemské grantové agentury se potýkají s tím, že „pool“ odborníků, kteří mohou být do konkrétních panelů obsazováni, je v naší malé zemi omezený a vyčerpatelný. Nemyslím si proto, že v ČR dává smysl výběr panelistů podle regionů. To nás pouze limituje ve výběru opravdu kvalitních kandidátů. Kvalitativní kritéria, která musí panelista splňovat, není možné zredukovat jen na výši H‑indexu nebo počet citací. Je třeba se na profil panelisty dívat komplexněji. Hodnotit, zda se jedná o vědce aktivního, nebo jsou jeho scientometrická data odvozena primárně například z multicentrických klinických studií, kde daný výzkumník nehrál z autorského hlediska významnou roli – to znamená, že nebyl první nebo korespondující autor. Je třeba zohledňovat specifičnost panelů, nedává smysl klást stejné scientometrické požadavky pro panelisty z panelu Preventivní medicíny a ošetřovatelství a z panelu Nádorové choroby a podobně.

• Uvažujete o změně složení klíčových orgánů AZV?

V této chvíli určitě ne. Členové předsednictva i vědecké rady mají svá funkční období dána statutárně, a pokud k tomu nebude nějaký závažný důvod, nepředpokládám, že by se jejich mandáty měly ukončovat předčasně. Spíše ale přemýšlím nad tím, že bychom měli změnit statut agentury. Aktuálně mám totiž veškeré pravomoci já jako předseda, byl bych velice rád, kdybych mohl některé z nich převést na zmíněné orgány AZV, především na předsednictvo. Také bych byl rád, aby pan ministr co nejdříve jmenoval místopředsedu AZV.

• Každoročně vypisuje AZV jednu veřejnou soutěž o dotace na několikaleté projekty. Jakými finančními prostředky agentura vlastně disponuje?

Nedávno jsme s kolegy z ministerstva zdravotnictví úspěšně vypořádali poslední připomínky a skončilo meziresortní připomínkové řízení nového návrhu Programu na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2024–2030, dokument směřuje na vládu. Další soutěže proto již budeme vypisovat podle tohoto programu, přičemž délka projektů nebude časově omezena, respektive bude omezena sedmiletým programovým obdobím. Teoreticky tak bude možné již v příští soutěži žádat o podporu sedmiletého projektu. V rámci přípravy nové zadávací dokumentace nyní diskutujeme, jak přísná budou hodnoticí kritéria a jaké by měly být výstupy u těchto dlouhodobých projektů.

Co se týká financování, Radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace máme pro nadcházející programové období schválen rozpočet ve výši 5,5 miliardy korun, přičemž jednotlivé programy podpory se vždy dva roky překrývají, aby byla zajištěna kontinuita financování. V průměru se roční rozpočet pohybuje okolo 1,2 miliardy korun, z čehož jsou financovány již běžící projekty i nově vypisovaná soutěž – na ni bývá alokováno obvykle okolo 200–250 milionů.

• Jaká je úspěšnost projektových návrhů?

V letech, kdy na tom byla AZV rozpočtově nejlépe, byl podpořen každý čtvrtý projekt, takže alokace dosahovala 25 procent. V poslední době se pohybujeme okolo 20 procent a zatím se nám daří pod tuto úroveň neklesnout. Pro zajímavost, v letošní soutěži alokace činila necelých 21 procent. Souvisí to samozřejmě s mnoha faktory včetně výše rozpočtů podávaných projektů.

• Je podle vás podpora každého pátého projektu pro vědce dostatečně atraktivní?

Troufám si tvrdit, že ano a že šance na úspěch je velice dobrá například ve srovnání s GA ČR, kde se alokace na standardní projekty dramaticky snížila na vrub nově vypisovaných programů, jako jsou EXPRO nebo JUNIOR STAR. V naší agentuře žádné podobné kroky nechystáme, dominantní zůstává základní podprogram na podporu projektů aplikovaného zdravotnického výzkumu a k tomu podprogram juniorský, který je určen pro vědce jakéhokoli věku, kteří jsou v juniorní fázi svého kariérního růstu.

Důležitým aspektem také je, že AZV financuje podpořené projekty u státních výzkumných organizací stoprocentně a nenastavuje žádné mzdové limity nebo jiná omezení. Pokud je totiž výše mzdy omezena částkou, která je významně nižší, než je průměrná mzda profesora na lékařských či přírodovědeckých fakultách, a hlavními řešiteli projektu jsou seniorní vědci, je zřejmé, že jejich výzkumná instituce jim bude muset mzdy dofinancovávat ze svých zdrojů. V podstatě jsou to projekty se spolufinancováním. V této souvislosti pak logicky zaznívá, že průměrná nákladová hodnota projektů podpořených AZV je vyšší než například u projektů podpořených GA ČR. Nicméně z hlediska efektivity, přepočteno na výsledky a jejich kvalitu, si „naše“ projekty vedou velice dobře – a na to máme zase čísla. Tuto analýzu pro nás vypracovalo Technologické centrum Praha a je součástí příloh nové Koncepce zdravotnického výzkumu do roku 2030.

• Zvažujete i případné vypisování tematicky zaměřených soutěží, jako tomu bylo v případě onemocnění covid‑19?

Formálně a čistě hypoteticky to schopni udělat jsme v rámci vymezení tematických priorit každoročně vyhlašované soutěže, ale v současnosti nevidím vůbec žádný důvod, proč bychom to dělat měli. Situace s nemocí covid‑19 byla naprosto unikátní a snad už v dohledné době nenastane podobně akutní společenská potřeba finanční intervence do některé oblasti biomedicínského výzkumu. Zpětně nahlíženo, soutěž vypsaná pro covidové projekty představuje trochu bolest. Já jsem tehdy z pozice vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví hodně usiloval o to, aby se podprogram podařilo uskutečnit. Zdálo se to jako velice logický a správný krok. Žádnou relevantnější agenturu, než je AZV, pro tento typ výzkumu v ČR nemáme a společenská potřeba byla evidentní. Nicméně v mezičase významnost onemocnění covid‑19 natolik klesla, samozřejmě naštěstí, že ubylo pacientů na plicních ventilátorech nebo léčených specifickými léčebnými modalitami, a některé z projektů jsou proto z objektivních důvodů prostě nerealizovatelné. Na druhé straně stále čelíme problémům s opakovanými reinfekcemi a postcovidovým syndromem, i na to máme projekty.

• Dovedete si představit nějakou formu spolupráce s GA ČR nebo TA ČR?

Jak už jsem naznačil, jednotlivé agentury pokrývají v oblasti biomedicíny celý inovační řetězec, od „blue‑sky research“ až po nový produkt nebo postup, a jejich role jsou v systému financování poměrně jasně vymezeny. Dokáži si představit projekty, které by mohly být na pomezí a zahrnovaly by například pozdější fázi aplikovaného zdravotnického výzkumu a současně experimentální vývoj, třeba ve spolupráci s průmyslovým partnerem. Na této úrovni by kooperace AZV s TA ČR možná byla, ale popravdě si moc nedokážu představit reálnou platformu, na které by probíhala.

Dává pochopitelně velký smysl, aby podpora všech tří typů biomedicínského výzkumu probíhala tematicky sjednoceně a synergicky. Od toho jsou k dispozici strategické dokumenty, jako Koncepce zdravotnického výzkumu do roku 2030, schválená loni v prosinci, národní Prio­ri­ty VaVaI nebo RIS3 strategie (oblast Péče o zdraví, pokročilá medicína), kterými by se do jisté míry měli řídit všichni poskytovatelé. Myslím si, že v oblasti aplikovaného zdravotnického výzkumu a experimentálního vývoje je návaznost dobrá, na úrovni základního výzkumu to jde samozřejmě hůře, protože zde není možné určovat, na co se má tematicky zaměřovat, ani dostatečně účinně predikovat jeho výsledky a návaznosti. Pomoci by tomu částečně mohl program EXCELES MŠMT, který je implementačním nástrojem komponenty 5.1 Národního plánu obnovy zaměřeným na Excelentní výzkum a vývoj v prioritních oblastech veřejného zájmu ve zdravotnictví. Nové národní výzkumné ústavy vytvořené díky podpoře tohoto programu si mimo jiné definičně kladou za cíl zajištění souladu mezi všemi typy biomedicínského výzkumu, od základního až po experimentální vývoj v daných oblastech.

• A existují i možnosti spolupráce směrem do zahraničí?

Existují, ať už jde o zapojení do různých evropských partnerství, nebo cofundových aktivit. Budeme v této věci komunikovat s ministerstvem školství a hledat cesty, jak mezinárodní spolupráci umožnit a rozvíjet. V minulosti po ní poptávka opakovaně byla, ale především administrativní složitost celého procesu byla bariérou pro její praktickou implementaci.

• Jak vůbec vnímáte účelové versus institucionální financování vědy a výzkumu?

V Česku je institucionální a účelová podpora zhruba v poměru padesát na padesát. Je obrovskou snahou především Akademie věd ČR, aby byl tento poměr ve prospěch institucionálního financování, jako je tomu ve většině zemí od nás na západ. Tato snaha je v pořádku a je legitimní, na druhé straně je potřeba si uvědomit, že institucionální podporu nelze navyšovat na úkor účelové v situaci, kdy není jisté, že ji příjemci – výzkumné organizace – budou distribuovat správným způsobem a že skutečně skončí u nejlepších týmů. V daném okamžiku by to vůči nim bylo nezodpovědné a ve většině výzkumných organizací více méně v jejich neprospěch. Účelová podpora sice pro výzkumníky představuje určitou zátěž, neboť příprava grantů a související administrativa je může odvádět od vlastní vědecké činnosti, ale kvalitní týmy mají šanci, že uspějí nad těmi méně kvalitními. Navýšení a případná nespravedlivá distribuce institucionálních prostředků na úrovni jednotlivých výzkumných organizací, kde finance nedoputují k těm nejlepším, a současně snížený objem prostředků na účelovou podporu by kvalitní týmy jednoznačně poškodily. Nicméně ve střednědobém až dlouhodobém horizontu bychom určitě měli usilovat o navýšení institucionálního financování nad rámec současných meziročních čtyř procent.

• Ve svém profesním životě propojujete zkušenosti ze zdravotnictví, biomedicinské vědy i ze státní správy, což vám nepochybně ulehčuje práci. Ovlivňuje to ale nějak i vaši duševní pohodu?

Naštěstí to mám tak, že už dlouho pro mě práce není něčím, co by mě stresovalo, i když se může zdát, že mám těch aktivit více. Naopak se mi vždycky líbilo propojovat různé profesní oblasti a v podstatě si nedokážu představit, že bych funkci předsedy AZV mohl vykonávat bez toho, aniž bych měl alespoň minimální expertizu ve výzkumu, státní správě i ve zdravotnictví. Kromě metodického řízení vlastní kanceláře AZV mě čeká spousta jednání s ministerstvem zdravotnictví, ministryní pro vědu, výzkum a inovace, radou vlády pro výzkum, vývoj a inovace a mnoha jinými státními institucemi, dále vypořádávání připomínek v rámci meziresortních připomínkových řízení a podobně. To vše by zároveň nemělo obsah, pokud bych neznal strukturu, financování a priority biomedicínského výzkumu v ČR. A pokud bych neměl vlastní zkušenosti z biomedicínského výzkumu, neměl bych zase takovou motivaci se opravdu autenticky snažit, aby se výzkum ve zdravotnictví posouval dál, podporoval a motivoval ty nejlepší výzkumné týmy a ve výsledku fungoval ve prospěch pacientů. Fakt, že můžu všechny tři role propojit v jedné pozici, mě na tom baví asi nejvíc.