Uhrová: 150 milionů pro praktiky nestačí

Jedním z posledních kroků Tomáše Julínka ve funkci ministra zdravotnictví bylo zavedení dotačního programu na podporu vdělávání lékařů a sester. Na školení zdravotníků tak půjde půl miliardy korun, z toho praktičtí lékaři dostanou 150 miliónů. Dotační program je řešením problému, který vznikl v roce 2006, kdy tehdejší ministr Rath dotace zastavil a tři roky zde vzdělávání neprobíhalo. Stačí však 150 milionů korun a 149 míst pro praktické lékaře? Podle místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů MUDr. Jany Uhrové je to na vyřešení problému málo.

Ministr Julínek rozjel dotační program vzdělávání lékařů a sester. Praktici v něm dostali dostali 149 míst a částku 153 milionů. Je to podle vás dostatečné?

Udělali jsme si mezi praktiky anketu, abychom věděli, kolik lékařů si potřebuje nutně kvalifikaci dodělat. Do dnešního dne se sešlo celkem 401 zájemců, z toho na lékařských fakultách je přihlášeno více než sto lidí. A těch, kteří si potřebují praxi jen dodělat je přes 200. Napsali jsme proto na ministerstvo, že potřebujeme odhadem čtyři stovky míst a dostali jsme 149. Tento problém momentálně řešíme s ministerstvem. Chápeme, že prostředky jsou omezené, ale do tohoto oboru by se mělo dá maximum.

Ministerstvo tvrdí, že peníze rozdělilo na základě údajů o potřebě specialistů z jednotlivých krajů. Byly podle vás prostředky rozděleny správně?

Data ministerstva nemám nemám, lékaři jistě někde chybí. Je třeba velký nedostatek v oboru urgentní medicína. Máme zde ale řadu žádostí o rekvalifikaci z oboru interna do oboru praktického lékařství, a přitom ministerstvo dalo internistům 50 míst. Potřeba internistů však podle mých zkušeností a podle zkušeností mých kolegů a pojišťoven není tak závažná. Spíše je to způsob, jakým přispět lůžkovým zařízením, ale neřeší to nalehavé potíže praktických lékařů. Naše čísla ale ministerstvo k dispozici nemělo, protože se velmi obtížně zjišťují, takže to budeme muset nějak vyřešit.

Praktici, stejně jako ostatní lékaři, mají povinnost celoživotního vzdělávání. Jaká je podle vás účast lékařů na různých doškolovacích seminářích? Má většina praktických lékařů čas a chuť se dále vzdělávat?

Pro praktiky dělá spustu kurzů ČLK, nemocnice a naše združení to má přímo ve svých stanovách. Krátké kurzy pořádáme výhradně ve všední dny večer a v sobotu děláme také celodenní kurzy. Na pořádané akce máme obrovskou spoustu přihlášek, je o ně velký zájem. Až to sama nedokážu vysvětlit. Samotná účast je vynikající - na velkých kurzech je to přes sto lidí. Někdy se dokonce kurzy musí opakovat.

Pacient u nás si většinou nevybírá praktika na základě odborné úrovně, ale podle délky ordinační doby, cenové dostupnosti, ochoty pacientovi splnit jeho „laická přání". Souhlasíte s tímto tvrzením?

Praktika si musí pacient především najít. A dobrý praktik pracuje pět dní v týdnu a vykonává návštěvy. Návštěvy chceme do budoucna rozšiřovat, aby pacient nemusel pobývat v nemocnici, ale mohl by se léčit v doma s ošetřovatelskou péčí. Fixní průměr pracovní doby praktika je 25 hodin týdně + 15 hodin na návštěvy a administrativní činnost. Lékař, který neordinuje pět dní v týdnu, není pro pacienta ten správný, ale pacienti si primárně vybírají z hlediska dostupnosti a také podle toho, jak mu doktor vyhovuje. Pacient neví, kolik kurzů doktor absolvoval. A ačkoli jsou ty kurzy důležité, jsou lékaři, kteří se vzdělávají "jen četbou odborných časopisů a knih" také velice erudovaní. Kritérií kvality je několik a počet absolvovaných kurzů je jen částí z nich.

Jak vnímáte konkurenci praktických lékařů v podobě velkých společností jako je Moje Ambulance?

Firma Moje ambulance má značnou propagaci a také velký nábor. Ten nábor mnohdy hraničí až s lékařskou etikou i se zákonem. Máme například informace, že při náborových akcích dávají pacientům vyplnit dotazníky s tím, že je to jen informace a ona je to přitom registrace. Většinu pacientů Mojí ambulance tvoří mladí relativně zdraví jedinci, kterým je jedno, ke komu chodí. Jistota chodit k jednomu doktorovi, která je velmi důležitá, zde není. Spousta starších pacientů se po vyzkoušení vrátila zase zpátky.

Jaké jsou největší potíže, kterým dnes musí praktický lékař čelit?

Přes všechny popisované svízele administrativa stále vede. Doufali jsme před lety, že se sníží, ale nenastalo to. S administrativou k pojišťovnám se už lékaři jakž takž vyrovnali, ale revizní systém, který se měl napravit zůstává špatný. Stále není při revizi posuzován zdravotní stav pacienta, ale spíše to, jestli má v pořádku zápisy a výkaz. Totéž se týká pracovní neschopnosti – tam je strašná spousta problémů. Administrativa bují a zabírá nám čas, který bychom potřebovali k léčení pacientů.

Jaká je vaše vize ohledně povolání praktického lékaře do budoucna?

Chtěli bychom, aby praktik po odborné, společenské a ekonomické pracoval tak, jak bylo zvykem před érou socialismu. Zvýšit kvalifikaci a spektrum jejich výkonů. V cizině dělá praktik spoustu věcí, které tu před rokem 1989 nedělal, například chirurgické zákroky, nebo gynekologická vyšetření. Z nejrůznějsích důvodů jsme stále nepřekonali některé zvyky socialistického zdravotnictví.

Máte k článku nějaké připomínky? Napište nám!

Štěpán Feik, www.tribune.cz

Dotazy zasílejte na adresu bezdekova@tribune.cz.

Zdroj: