Systém postgraduálního vzdělávání porušuje evropské směrnice

Významné evropské instituce (Evropská úřadovna WHO v Kodani, Evropská asociace škol pracovního lékařství EASOM, Evropská síť společností pracovních lékařů ENSOP a Sekce pracovního lékařství Unie evropských lékařských specialistů UEMS) vypracovaly dokument pro vlády, politiky a manažery sektoru práce a zdraví k odpovídajícímu pochopení působnosti pracovního lékařství a úlohy pracovního lékaře (Occupational Medicine in Europe: Scope and Competencies, WHO Regional Office for Europe, Copenhagen, 2000, 84 s.).

Dokument je důležitý také proto, že v některých zemích chybí praktickým a jiným lékařům vzdělávání odpovídající potřebám ochrany zdraví při práci.

Uvedený dokument byl v českých podmínkách ignorován: Česká republika si v době svého předsednictví EU vytvořila zvláštní české požadavky na odbornost pracovních lékařů formou dvouletého certifikovaného kursu po absolvování jednoho z vybraných specializačních oborů (vnitřní lékařství, dětské lékařství, všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost, hygiena a epidemiologie) podle vyhlášky MZ o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů lékařů.

Protože posledních několik měsíců představovalo náročnou práci některých kolegyň a kolegů, kteří vedli dosud marné úsilí o efektivní komunikaci s resortem, který by měl mít zájem o rozumné uspořádání „věcí příštích“ v souladu s koncepcí oboru schválenou Vědeckou radou MZ ČR, uvádím několik dokumentů, které vcelku jednoznačně osvětlují, jek exoticky se bude vyjímat vzdělávání v pracovním lékařství v porovnání se stavem v jiných zemích po přijetí zmíněného návrhu.

Především jde o stanovisko Mezinárodní komise zdraví při práci (ICOH) z pera pana profesora Rantanena, za druhé o stanovisko Unie evropských lékařských specialistů v pracovním lékařství (UEMS OM) adresované oběma hlavním resortům a konečně prohlášení členů Akreditační komise MZ ČR k návrhu postgraduálního vzdělávání v pracovním lékařství. Ani Centrum prostředí a zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO/EURO Centre for Environment and Health) nepodpořil řešení zdravotnického resortu.

Pozice odbornosti pracovního lékařství jako základního minimálně čtyřletého základního specializačního oboru v EU je klíčová i pro volný pohyb specialistů v EU. Vzdělávání v tomto oboru není možné podle ICOH řešit jako certifikovaný kurs či nástavbu na jiné obory, právě také pro specifickou vazbu na zaměstnaneckou sféru.

Tato skutečnost vedla Radu vlády pro BOZP, aby na svém zasedání dne 17. 12. 2008 schválila v Národním akčním programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (NAPBOZP) na období 2009 – 2010 opatření ke zkvalitnění dohledu státu nad zdravím zaměstnanců podle směrnice Rady 89/391/EHS a Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 161.

Jedním ze základních  opatření NAPBOZP je bod 7, kde  je uvedeno, že v  novele zákona č. 95/2004 Sb. a v jeho prováděcích předpisech bude Ministerstvem zdravotnictví ČR v souladu s požadavky EU zařazen obor pracovní lékařství mezi základními specializačními lékařskými obory. Toto řešení našlo podporu i u sociálních partnerů a podle posledních signálů i u zaměstnavatelů.

EU deklaruje právo podnikatele zabezpečit plnění jeho zákonných povinností lékařskou službou odpovídající kvalifikace a kvality. Za odborníka v oblasti pracovního zdraví v podnicích se považuje v EU pracovní lékař (occupational physician)  znalý klinické medicíny a hodnocení rizik vyplývajících z práce, tedy dvou fundamentálních a neoddělitelných prvků (European Training Charter for Medical Specialists).

Přitom právě ona znalost pracovního prostředí a pracovních podmínek, často mnoha lékaři zcela v praxi opomíjená, je tím vstupním vkladem pro řádné posouzení například zdravotní způsobilosti k práci nebo pro řešení vztahu mezi prací a zdravím či nemocí.

Kompatibilita vzdělávání v pracovním lékařství v EU tak byla českou právní úpravou narušena.

Akreditační komise MZ ČR oboru Pracovní lékařství dne 4. 11. 2009 odsouhlasila s ohledem na platnost nové vyhlášky pro všechny čtyři základní obory vypracování jednotného tříletého modulu, který bude v prvním roce zahrnovat výcvik na pracovištích základních oborů (jako jsou vnitřní lékařství, chirurgie, ARO nebo neurologie), čímž se zajistí nutné vyrovnání požadované praxe všech čtyř základních oborů.

Součástí tohoto modulu bude zásadní informace, že pokud již tato praxe byla minimálně ve stejném rozsahu absolvována v průběhu vzdělávání v základním oboru, nemusí se absolvovat znovu a započítá se. Po tomto tzv. vyrovnávacím roce bude následovat dvouletý výcvik na pracovištích pracovního lékařství a dalších pracovištích nutných pro vzdělávaní v tomto oboru.

Dále komise odsouhlasila, že do vzdělávacího programu bude zařazen specializační kurz v pracovním lékařství a rovněž rozšířený kurz radiační ochrany.

Akreditační komise opět souhlasně prohlásila, že obor pracovní lékařství by měl být zařazen mezi základní obory, jako je to ve většině států EU.

doc. MUDr. Milan Tuček, www.tribune.cz

předseda Společnosti pracovního lékařství

Zdroj: www.tribune.cz