Svobodová: Získat mladé sestry na internu je stále obtížnější

S rozšířením geriatrické péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se dále zvyšuje poptávka nemocnice po nových zdravotnických pracovnících. Náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA, v rozhovoru odhaluje, jaké výzvy přináší nábor sester, zejména na oddělení interního typu, a jak se nemocnice snaží přizpůsobit měnícím se prioritám mladých zdravotníků. Hovoří o strategiích, jak udržet stávající personál motivovaný, a o křehké rovnováze mezi nabídkou benefitů novým zaměstnancům a spravedlivým ohodnocením těch stávajících.

• Kolik vám v nemocnici aktuálně chybí nelékařských zdravotnických pracovníků?

V současné době nám v nemocnici chybí zhruba 70 všeobecných sester, 30 praktických sester a 30 sester specialistů v oboru intenzivní péče. Dále poptáváme přibližně 10 sester v oboru perioperační sestra. Co se týče nižšího nelékařského zdravotnického personálu, velmi nám chybějí kvalifikovaní sanitáři, kterých bychom potřebovali přibližně 40.

• Nezaznamenal jsem, že byste nabízeli jako jeden z benefitů například nějaké dotace na bydlení pro zaměstnance, ubytovny a podobně?

Naše nemocnice vlastní čtyři ubytovny v centru Prahy. Zaměstnancům nabízíme možnost ubytování v jedno- nebo dvoulůžkových pokojích. Cena ubytovny je s ohledem na místo významně dotována.

• Jaký zájem je o tyto ubytovny mezi vašimi zaměstnanci? Máte kapacitu uspokojit poptávku, nebo bývá problém s místem?

Poptávku uspokojujeme dobře. Někteří zaměstnanci ubytovnu využívají pouze přechodně, než si v Praze najdou pronájem bytu. Aktuální kapacita, kterou disponujeme, je pro naši nemocnici dostatečná, problém s umístěním zaměstnanců nemáme.

• Snažíte se tedy cílit i na mimopražské zdravotníky. Jak se vám to daří?

Ano, snažíme se oslovit nejen pražské zdravotníky, ale také zájemce z jiných částí České republiky a ze Slovenska. Mohu říci, že se nám to poměrně daří, a to především díky studentům. Naší nemocnicí projde každoročně přibližně 2 000 studentů nelékařských oborů, což nám dává možnost se na ně zaměřit. Studenti mají možnost využít stipendijní programy nebo si přivydělat na částečné či plné úvazky.

• A co třeba zahraniční pracovníci mimo Slovensko? Máte v nemocnici i zaměstnance z jiných zemí? Hodně se v uplynulých letech dostalo do popředí téma ukrajinských zdravotníků…

V současné době zaměstnává naše nemocnice celkem 148 ukrajinských zaměstnanců, z toho je 125 všeobecných či praktických sester, 20 zaměstnanců pracuje na pozici pomocných pracovníků a tři zaměstnanci pracují jako lékaři.

• Jste fakultní nemocnicí 1. LF UK. Kolik studentů zdejší fakulty vám zůstává „věrných“?

Na 1. LF UK nabízíme nelékařské obory porodní asistentka, adiktolog, fyzioterapeut, ergoterapeut, nutriční terapeut a všeobecná sestra.

Obor všeobecná sestra je nejmladší a ve školním roce 2025 budeme mít první absolventky. Rádi bychom, aby v naší nemocnici zůstalo alespoň 50 procent studentek z ročníků. V ostatních zmíněných profesích se uplatňuje v naší nemocnici vždy dostatečné množství absolventů.

• Daří se vám držet si tyto studenty i po několika letech, nebo po nějaké době odcházejí?

To je velmi individuální. Někteří studenti zůstávají dlouhá léta, jiní po čase odcházejí. Záleží na řadě faktorů, z nichž mezi nejzásadnější patří místo původu studenta nebo zaměstnance a případné návraty do domovského regionu po několika letech strávených v Praze. Dalším významným faktorem je mateřství, které ovlivňuje ženy v návratu do práce. V neposlední řadě hrají roli finanční motivace a kvalita týmu, ve kterém zaměstnanec pracuje.

• Mluvila jste o desítkách chybějících sester a dalším nelékařském zdravotnickém personálu. Jaké kliniky nebo jaká oddělení jsou nejohroženější z hlediska nedostatku a kde se vám nejhůře daří nalákat sestry?

Nejkritičtější je situace na odděleních s interními lůžky, kde jsou hospitalizováni pacienti s interními chorobami, vyžadující komplexní ošetřovatelskou péči, a také pacienti na geriatrických lůžkách. V těsném závěsu jsou chirurgická, nefrologická a podobná oddělení, kde je péče o pacienty mimořádně komplexní a ošetřovatelsky náročná. Ze specializovaných oddělení bych ráda zmínila hematoonkologická lůžka, kde je také obtížné získat dostatek sester.

• Je to náročnější práce, možná i „fyzicky náročnější“?

Spíše je to práce výrazně komplexnější. Jde o celkovou péči o pacienta a jeho zdraví, nejen o jednotlivé specializované úkony. Například hematoonkologie je vysoce specializovaná oblast medicíny, ale zároveň velmi náročná jak odborně, tak i psychicky. Pacienti, často v mladším věku, se zde často stávají plně závislými na okolí, což klade mimořádné nároky na ošetřovatelský personál.

• Hematoonkologie je jedna věc, ale mluvila jste o tom, že nejkritičtější situaci spatřujete na internách. To už není superspecializovaná, ale spíše základní ošetřovatelská péče…

Ano, na internách jde především o základní péči. Je velmi obtížné motivovat absolventy, aby šli pracovat na klasické interní oddělení. Studenti často mají jiná očekávání a nezajímají se o „běžnější práci“ na interně. Preferují specializaci na intenzivní péči nebo chirurgii. Práce na interním oddělení je tedy pro všeobecné sestry méně atraktivní a tato oddělení jsou více zranitelná vůči nezájmu ze strany absolventů.

• Vidíte nějaké rozdíly mezi staršími a mladšími sestrami, pokud jde o to, jaké typy oddělení preferují?

Rozdíly určitě existují. Sestry profesně starší a zkušené častěji preferují stabilnější oddělení s méně hektickým tempem, kde se mohou věnovat dlouhodobé péči o pacienty. Více dávají přednost rovněž ambulantním provozům. Mladší sestry naopak často tíhnou k intenzivnější a specializovanější péči, jako je chirurgie nebo jednotky intenzivní péče, kde mohou využít své nově nabyté dovednosti a zkušenosti.

• Pokoušeli jste se upravit pracovní podmínky na internách, aby byla tato oddělení pro absolventy přitažlivější?

Snažíme se neustále zlepšovat pracovní podmínky na interních odděleních. Zavedli jsme například větší flexibilitu v plánování směn, podporu dalšího vzdělávání a odborného růstu a zlepšili jsme vybavení i pracovní prostředí. Také se snažíme vytvořit motivující týmovou atmosféru, kde mohou mladé sestry získávat zkušenosti od svých starších kolegyň. Přesto je to dlouhodobý problém a zájem o tato oddělení zůstává ve srovnání s jinými pracovišti nižší.

• Snažíte se nějakým způsobem dodatečně motivovat právě pro tato oddělení, například vyššími osobními příplatky?

Snažíme se, ale je to složité. V rámci nemocnice musíme udržovat určitou vyváženost, aby všichni zaměstnanci měli podobné podmínky. Když se situace s nedostatkem personálu stane kritickou, jsme připraveni dočasně nabídnout vyšší náborové příplatky, abychom pokryli provoz. Toto opatření je však vždy jen dočasné, dokud nenabereme potřebný personál. Poté se podmínky pro nově příchozí vrátí na stejnou úroveň jako u ostatních zaměstnanců v nemocnici.

• Bojíte se, že by došlo k situaci, kdy by vám zaměstnanci kvůli rozličným podmínkám utíkali z kliniky na kliniku?

To je určitě jeden z aspektů, který nás znepokojuje. Důležitější však je pocit spravedlnosti. Pokud příliš motivujeme nové zaměstnance, stávající personál může mít pocit, že nebyli dostatečně oceněni. Je to tedy takový křehký tanec – musíme najít rovnováhu, aby byli všichni spokojeni. To je na tom asi to nejtěžší.