Svérázný český psycholog Vondráček měl moudrost i charisma
Poznání lidské duše zpřístupnil široké veřejnosti. Titán české psychologie Vladimír Vondráček přitahoval pozornost odborníků i laiků svými knihami i přednáškami. Dva metry vysoký s nezbytným vousem a nápadně připomínající herce Jindřicha Plachtu, vynikal duchaplností, svérázným humorem a poutavým stylem vyprávění. Od úmrtí tohoto psychiatra, psychologa, farmakologa a endokrinologa uplyne pozítří 30 let.
"Existenci andělů nelze ani popřít, ani dokázat. Žena je cosi mezi květinou, zvířetem, člověkem a andělem. Anděl je stvoření, kterému chybějí distální otvory tělesné. Člověk je konstruktivní chyba nebo zmetek při výrobě anděla. On ty otvory má, ale zase mu chybějí křídla. Moc se na konstrukci člověka šetřilo, takže totéž zařízení slouží k milování i odstraňování odpadků."
Tak se pokusil vysvětlit neprobádanou krajinu paranormálních jevů a fantaskních představ z hlediska moderní vědy v knize Fantastické a magické z hlediska psychiatrie (1968). Dílo podává výmluvné svědectví o jeho tvorbě, v níž často čerpal z pomezních oblastí různých odvětví medicíny, ale i ze styčných bodů s kulturou v nejširším slova smyslu.
Do povědomí veřejnosti se tento přednosta psychiatrické kliniky FVL UK v letech 1958-1970 nejvíc zapsal třídílnými memoáry, bestsellerem sedmdesátých a osmdesátých let. V nich vylíčil osudy lidí známých i neznámých a vzpomínal na to, co lidem dělalo radost a co je trápilo, ale i jak se stravovali a jak cestovali.
Vondráčkova cesta k psychiatrii byla klikatá: přes interní lékařství, neurologii, balneologii a farmakologii. Teprve jako padesátiletý přešel trvale na psychiatrickou kliniku profesora Myslivečka, kde přednášel, zkoušel, vědecky pracoval, psychiatrii propagoval a postavil ji na roveň ostatním oborům. Mimo jiné umožnil, aby si pacienti udrželi kontakt s veřejností a aby nebyli ztraceni pro okolní svět.
Zakladatel české psychofarmakologie a lékařské psychologie se narodil 23. února 1895 v rodině pražského obchodníka s lahůdkami na Novém Městě pražském. Vystudoval medicínu v Praze a promoval v roce 1919.
Byl nesmírně vtipný, pohotový, s břitkým suchým humorem, kterým uměl okamžitě reagovat na otázky jak studentů, tak i novinářů. "Veselý večer je prospěšnější než tuba léků na uklidnění," říkal. Anebo také: "Jak sportuji? Já příliš nesportuji. Mým jediným sportem jsou takové smutné procházky. Proč smutné? Protože se jdu vždy projít na pohřeb některého ze svých přátel, kteří pravidelně sportovali, nebo je jedu navštívit do nemocnice, kde leží s nohou v sádře."
Psal velmi poutavě a srozumitelně. Populárně výchovné knihy - O psychiatrii, psychiatrech a blázincích či fejetony Čtení o zdraví a nemocech, kde se staví skepticky k některým uznávaným axiomatům o životosprávě. A z odborných prací to byly obsáhlé monografie - Farmakologie duše, Otravy, Hysterie, Vnímání, Hodnocení a jeho poruchy z hlediska psychiatrie.
Vondráček naplňoval představy o prvorepublikových profesorech. Byl mimořádně vzdělaný, precizní a pracovitý. Jako jeden z prvních českých vědců se zabýval drogami a jejich působením. Měl svůj rytmus práce, pracoval hodně, ale nikdo od něj nikdy neslyšel, že nemá čas.
Na kliniku chodil pěšky z bytu ve Španělské ulici, přicházel na osmou, sekretářka mu uvařila čaj a poté pracoval. Ve dvě či ve tři hodiny ho někdo z lékařů odvezl autem domů. Doma poobědval a opět pracoval: ordinoval, ale zejména četl a psal.
V pátek odpoledne pořádal své pověstné přednášky. Víkendy trávil na chatě v Senohrabech se svou ženou Miladou. V sobotu za ním na chatu jezdili střídavě lékaři na sestavu nepovinně povinných čajů o páté. Soukromou ordinaci provozoval až do začátku šedesátých let; prvorepublikovým profesorům to komunistický režim dovolil.
Celý Vondráčkův život, jeho konání, jeho kontakty i mluva - to mělo vždy vyšší úroveň. Jak napsal Miroslav Plzák: "Jednou jsem se ho zeptal: 'Pane profesore, co doporučujete pacientům, kteří mají potíže s mužskou impotencí?' Krátce se zamyslil a odpověděl: 'Takovým říkám: Až váš blazeovaný penis pozná tu pravou, ukáže, co umí.'"
Zdroj: ČTK