Štěrba: Pacienti u nás často tápou, kudy kam. Potřebujeme manažery péče

Kam se za dvacet let našeho členství v Evropské unii posunulo české zdravotnictví? Jak zvládnout nejurgentnější výzvy evropského, potažmo českého zdravotnictví? A co mají naše tuzemská zdravotnická témata a problémy společného s těmi evropskými? Na tyto a další otázky nám odpovídal zástupce spolku Mladí lékaři a „sedmička“ na kandidátce České pirátské strany pro nadcházející volby do Evropského parlamentu MUDr. Albert Štěrba.

• Hned na úvod našeho rozhovoru se sluší poznamenat, že kandidujete za Pirátskou stranu do europarlamentu. Proč mladý lékař, neurochirurg a člověk, který se věnuje výzkumu i výuce v oblasti neurověd, touží přehodit výhybku a posadit se do poslanecké lavice? Nelíbí se vám už v českém zdravotnictví? Jde o peníze, moc, uznání, vyšší politické ambice?

Možná vás to překvapí, ale ani jedno z toho. A už vůbec bych své případné angažmá v Evropském parlamentu nepojímal ve svém případě jako „se někam posadit do poslanecké lavice“. Naopak je to v mých očích práce velice dynamická, náročná na čas i energii, která obnáší mnoho cestování – jednoduše člověk chvíli neposedí! Jako věřím jakákoli činnost, pokud ji člověk chce dělat dobře. Snad by mi proto k tomu ještě relativní mládí a elán byly jistou výhodou.

Důvod, proč kandiduji, nesouvisí tak docela s tím, jestli se mi líbí práce ve zdravotnictví, nebo ne. Na rovinu říkám, že práci v nemocnici mám, navzdory mnoha „ale“, ke kterým se určitě ještě dostaneme, rád a vidím v ní velký smysl. A kdyby to šlo a já se dokázal rozdvojit, nejraději bych se věnoval naplno obojímu – tedy neurochirurgii i politické práci. 

• Pokud jde o evropskou politiku, obojí dělat naplno nejde. Proč tedy nakonec ve vašich úvahách převážila politika nad povoláním lékaře?

Rozhodování, jestli do pirátských primárek jít, nebylo krátké ani jednoduché. Nakonec ale rozhodla upřímnost k sobě samému. Vysvětlím… Přestože dělám neurochirurgii, dlouhodobě se zcela „nechirurgicky“ zajímám o to, co se děje ve veřejném prostoru kolem mě, v Česku, Evropě i jinde ve světě. Ještě nějakou dobu nazpět jsem o politice uvažoval jako o něčem, na co je spousta času, že snad na stará kolena, až se mi budou na sále třást ruce, nastane doba se do ní více aktivně zapojit.

Ovšem události posledních let, od pandemie covidu po ruskou agresi v Ukrajině, oslabování demokracie ve světě a šíření dezinformací s pomocí sociálních sítí i nepřátelských autokratických režimů – to vše na pozadí nezadržitelně pokračující klimatické krize, mě přinutily přenastavit své priority a horizont uvažování. Doba něco dělat je teď a tady! Protože svět se stává méně stabilní a stále obtížněji si dokážu nebo chci představit, jak bude vypadat za pět, deset a více let. Pokud bych byl tedy do europarlamentu zvolen, mám jasno v tom, že nemůžu dělat všechno, jak se o to snaží někteří politici sedící na více židlích, a práce na neurochirurgii bych tak musel zanechat.

• Takže sbohem zdravotnictví? Nebo snad na shledanou?

Od zdravotnictví jako takového bych v žádném případě neodešel, s o to větší vervou bych se do něj vrhl na politické úrovni, kde máme rozhodně co dohánět, v Česku a nezřídka i jinde v Evropě – ať už jde o veřejné zdraví a prevenci, digitalizaci a vyšší efektivitu i lepší hospodaření ve zdravotnictví, dostupnost zdravotní péče napříč regiony, vývoj, výrobu a distribuci léků, či vizi pro investice do vědy, výzkumu a inovací nejen v medicíně.

Vím, že jste se neptal, ale dovolím si zde doplnit ještě další oblasti, které jsou pro mne vedle zdravotnictví klíčové a jimž bych se v případě zvolení věnoval – a těmi jsou ochrana životního prostředí a ekonomika budovaná na principech udržitelnosti, konkurenceschopnost a obranyschopnost Evropy i dodržování lidských práv a občanských svobod napříč Unií.

• Úvodní otázka byla záměrně provokativní, ale je fakt, že jste v loňském roce patřil do širší skupiny lékařů, kteří se v době lékařského protestu podíleli na vyjednávání s ministerstvem zdravotnictví za lepší podmínky lékařů. Než se tedy pustíme do dalších témat, jak vlastně hodnotíte události loňského roku, a především jejich vyústění a následné plnění uzavřené dohody?

Předně bych rád vysvětlil, že pokud mluvíme o akci s výpověďmi z přesčasové práce v rámci protestní akce Lékaři jsou jenom lidi, tak za ní stojí Sekce mladých lékařů České lékařské komory, dále pak komora samotná a odbory, které se později připojily. Náš spolek Mladí lékaři této akci vyjádřil podporu, ale u samotného vyjednávání přítomen nebyl…

• O tom, že to byla akce Sekce mladých lékařů ČLK, a nikoli vašeho spolku, nebudiž pochyby. Nicméně byl to právě váš průzkum z června 2023, který problematiku nadměrných/nelegálních přesčasů ve zdravotnictví otevřel. Jak tedy hodnotíte tu výslednou dohodu?

To je složité. Mám pocit, ale třeba se mýlím, že se toho zas tolik stran hlavního cíle protestu, tedy množství přesčasové práce, nezměnilo. To by totiž dle mého názoru muselo dojít k zásadnější reformě organizace a struktury poskytování zdravotní péče u nás. A to se nejen nestalo, ale ani stát nemohlo. Jednak to vyžaduje čas, jednak politickou vizi a vůli. Možná nám řešení napoví nedávno ministerstvem zdravotnictví vydaná několikasetstránková strategická analýza potřeb zdravotnictví…

Ohledně dalšího bodu protestu, totiž zákona o odměňování ve zdravotnictví, tam jednání, i za účasti spolku Mladí lékaři, nadále probíhají, avšak obávám se, že dohoda mezi zástupci komory, odborů, zaměstnavatelů a ministerstva je prozatím v nedohlednu. Obecně s tím, jaký je zdravotnictví kolos s mnoha partikulárními zájmy jeho jednotlivých aktérů, si myslím, že se bude vyvíjet spíše postupně, evolucí, než nějakou revolucí ze dne na den.

• Už jste zmínil strategickou analýzu potřeb zdravotnictví vydanou ministerstvem zdravotnictví. Co si o ní myslíte? Co jste se dozvěděl nového a co jste se naopak z dokumentu nedozvěděl?

 Ta analýza, sepsaná celou řadou předních českých odbornic a odborníků na zdravotnictví, je sice rozsáhlá, přesto je prozatím neúplná. Což je taky, jak jsem pochopil, záměrem, kdy má tento dokument nyní projít pod očima veřejnosti a být postupně doplňován a aktualizován, případně kritizován. Za sebe mohu říci, že ty hlavní věci trápící české zdravotnictví i mě osobně jako lékaře tam zmíněny jsou – ať už jde o důraz na veřejné zdraví a prevenci, digitalizaci a inovace ve zdravotnictví, práci s daty a hodnocení kvality péče i efektivnější financování v medicíně, personální stabilizaci a dostupnost lékařské péče, zejména v nyní nedostatkových oborech či odloučených lokalitách, otázku zajištění dostatku sester a jiných zdravotníků nebo lékovou politiku. Dozvěděl jsem se v ní tedy priority, co je třeba udělat, ale už ne tu těžkou část, jak to udělat.

• Co mají naše tuzemská zdravotnická témata a bolesti společného s těmi evropskými?

Když se ohlédnu čtyři roky zpátky, tak zrovna covidová pandemie nám ukázala, že řešit ji pouze na úrovni jednotlivých států není cesta. A že klíč k úspěchu se skrývá ve spolupráci a koordinaci, evropské i celosvětové. Na mysli mám vývoj a dostupnost vakcín, výrobu a distribuci ochranných prostředků, záchranné ekonomické balíčky pomoci a další. Také s ohledem na oteplování klimatu je velice pravděpodobné, a už se to pomalu děje, že se u nás v Evropě začnou ve větší a větší míře vyskytovat nejrůznější tropické nemoci, které se dříve našim končinám vyhýbaly. Celoevropská pandemická připravenost je tedy určitě jedním takovým tématem. Druhým je již zmiňovaná péče o zdraví evropských obyvatel, kde vidím ohromný potenciál v rozvinutí unijních programů k podpoře primární i sekundární prevence, sdílení dat a zásad dobré praxe, péči o životní prostředí i kohezní politice a vyrovnávání socioekonomických rozdílů mezi regiony – protože nalijme si čistého vína, naše zdraví je do velké míry určeno tím, kde žiju, jakou mám práci a jestli dýchám čistý vzduch nebo piju nezávadnou vodu.

• Jakým způsobem byste chtěl z pozice europoslance v těchto oblastech pomoci českému zdravotnictví, resp. českým lékařům a sestrám?

Úplně první krok, který už je ale takzvaně v procesu, je podle mne zdárně dokončit a uvést do praxe digitalizaci zdravotních záznamů, zavést elektronickou zdravotní kartu pacienta a umožnit výměnu dat mezi různými zdravotnickými zařízeními i systémy jednotlivých členských států, tj. implementovat EHDS alias evropský prostor pro zdravotní data, což jak ulehčí práci i drahocenný čas zdravotníkům, tak přinese větší bezpečnost pro pacienty. Protože přiznejme si, ručním přepisováním a vypisováním z dokumentace může docházet k chybám. Zároveň nám dostupná, transparentní, kvalitní a strukturovaná data poslouží jako „oči“, kterými uvidíme, kde se co děje, na jakém místě se vyskytuje problém či zdali jsou vynakládané prostředky využívány efektivně. To pomůže nejen samotné klinické medicíně, ale i vědě, výzkumu či lepší zdravotní politice.

Dále vidím velký potenciál v nastavení výhodnějších pravidel i pobídek pro přeshraniční spolupráci, kdy pacienti v pohraničních regionech budou moci snáze využívat zdravotní péče v přilehlém státě, která pro ně může být v dané situaci dostupnější i kvalitnější. A ohledně samotných lékařek/lékařů a sester vnímám evropskou legislativu, která klade důraz na férové pracovněprávní podmínky a rovnováhu mezi pracovním a rodinným i osobním životem, jako užitečnou pojistku proti někdy až libovůli národních zákonodárců. Rovněž mohou evropské pobídky pomoci s budováním a zřizováním nových zdravotnických škol, a přivést tak do zdravotnictví nové lidi. Ulehčit omezeným kapacitám nemocnic, a tím i jejich zdravotnickému personálu, pomohou rozsáhlé investice do sociální oblasti, včetně rehabilitačních ústavů, zařízení následné či hospicové péče, domácích asistenčních služeb a podpory rodinám starajícím se o nemocné příbuzné. Výše zmíněné považuji s ohledem na stárnoucí, a tím i nemocnější populaci za akutní výzvy pro stabilitu našeho i evropského zdravotnictví.

• Tak uvidíme, co z toho se podaří „zařídit“ za jedno volební období. Ostatně letos slavíme dvacet let od vstupu do EU, tehdy vám bylo teprve deset let a možná jste ještě ani neuvažoval o profesní dráze lékaře. Přesto se zeptám, v čem vidíte za tu dobu největší posun, pokud jde o zdravotnictví a Českou republiku?

Rozhodně jsem v té době neuvažoval o profesi lékaře. Vlastně jsem o ní neuvažoval až do svého maturitního ročníku, kdy jsem se doslova v režimu „last minute“ rozhodl na medicínu jít, a to jen proto, že jsem tou dobou sledoval seriál MASH. Ale teď k věci… Musím na rovinu říci, že nejsem úplně povolaná osoba ke srovnávání zdravotnictví před dvaceti lety s dneškem, protože jsem se tehdy o ně doslova vůbec nezajímal. Maximálně jsem se tak bál, co si pamatuji, lékařských prohlídek. Ale lidé, co jsou ve zdravotnictví nebo je sledují déle než já, včetně mé babičky jakožto bývalé lékařky, mi někdy až s hrůzou i zklamáním v hlase tvrdí, kolik se toho naopak nezměnilo, že se neustále a pořád dokola řeší ty samé věci – typicky a symptomaticky specializační vzdělávání. Já mám pocit, že se až poslední dobou začínají pomalu, ale jistě tektonické desky českého zdravotnictví hýbat a skloňují se termíny, jako jsou management péče, digitalizace, telemedicína, umělá inteligence a aplikace dalších nových technologií do klinické praxe.

• O digitalizaci se tu mluví také minimálně dvě dekády, vzpomeňme například na projekt IZIP, ale kde nic, tu nic…

Věci stran digitalizace se u nás začínají brát vážněji až v posledních letech. Nejspíš byl pro nás jistým budíčkem covid. A potom je to právě legislativa Evropské unie, která nás nutí digitalizovat.

• Dosud jste se profiloval jako mladý lékař, ostatně jste zástupce předsedy stejnojmenného spolku. Jak by se změnilo vaše zaměření po případném zvolení do Evropského parlamentu?

Kdyby se stal zázrak a já byl jako „šťastná sedmička“ pirátské kandidátky zvolen do Evropského parlamentu, pořád bych byl zdravotnictví věrný a o to více se mu věnoval politicky. Stále bych byl v kontaktu se zdravotníky a zůstal aktivní i na úrovni našeho spolku Mladí lékaři. Hledal a sbíral bych podněty k tomu, jak mohu z evropské úrovně a ve spolupráci s dalšími českými politiky a odborníky zlepšit podmínky ve zdravotnictví. Pro zdravotníky jsou to témata jako efektivita péče, pracovněprávní podmínky, přesčasová práce, férové odměňování, specializační vzdělávání či rodičovství v medicíně s možností částečných úvazků. Pro pacienty zas důraz na prevenci a organizaci zdravotní péče.

• Co považujete za největší a zároveň nejurgentnější výzvu evropského, potažmo českého zdravotnictví pro následující období? A jak ji lze zvládnout?

Budu se opakovat, ale je to i s ohledem na demografickou křivku a rostoucí věk obyvatel „prevence, prevence, prevence“ aneb především péče o zdraví lidí, když jsou ještě zdraví. Chci udělat maximum pro to, abychom u nás v Česku i v Evropě změnili vnímání svého tělesného i duševního zdraví, protože se jedná o spojené nádoby; abychom byli odmalička vychováváni a edukováni o tom, jak se o sebe i druhé starat. A hlavně abychom měli možnosti tak činit. Je totiž hezké, když vím, co je pro mé tělo a mysl dobré, ale zdravé potraviny jsou pro mne a mou rodinu finančně nebo jinak nedostupné, všude kolem sebe vidím lákavé pestrobarevné reklamy na nezdravé věci včetně levného alkoholu, nedýchám čistý vzduch, nemám ve veřejném prostoru kde příjemně a bezpečně sportovat anebo mi zaměstnavatel neumožňuje adekvátní přestávky ve fyzicky či mentálně náročné práci. Proto je tento problém veřejného zdraví komplexní a daleko přesahuje hranice samotného zdravotnictví.

Za druhou velkou výzvu považuji organizaci zdravotní péče, tzv. disease management, zejména, ale nejen o chronicky nemocné pacienty, tj. lidi s cukrovkou, vysokým krevním tlakem, onemocněním ledvin apod. Musíme ve zdravotnictví standardizovaně a účinně sledovat kritické parametry nejčastějších nemocí a včas zachycovat jakékoli zhoršení stavu pacientů. Zároveň zdravotnictví nesmí být pro pacienty „černou skříňkou“, kdy člověk s nějakým zdravotním problémem často tápe, na koho se má obrátit, kam má zavolat, kde se má objednat, a na jednotlivá vyšetření navíc čeká neúměrně dlouho. Běžný laik, nezřídka nemocný starý člověk, se v systému těžko orientuje. Proto bych zde uvítal, kdybychom měli v nemocnicích nebo sdružených ambulancích na to speciálně zaměřené administrativní pracovníky, jakési manažery péče, a využívali chytrých softwarů k zobrazování volných termínů k vyšetření napříč obory a poskytovateli, a dokázali tak jednotlivé návštěvy u celé řady specialistů snáze a rychleji provázat. Ať více obíhají data a méně pacienti!