Soutěživý "doktor Max" vnesl chaos mezi lékárníky

Lékárny se značkou Dr. Max, které v posledních letech doslova zaplavily Česko, dostaly ostatní lékárníky pod obrovský tlak. Nasazují nízké ceny léků, odpouští třicetikorunové poplatky, pacienty lákají na věrnostní bonusy a mají otevřeno dvanáct hodin denně. Řada lékárníků se kvůli zostřené konkurenci o svůj byznys bojí jako nikdy předtím. Během čtyř let se počet poboček Dr. Max zvýšil z původních 30 na 142. Za sítí lékáren ale nestojí žádný doktor Max, ale inženýr Pavel Vajskebr.

Dvaačtyřicetiletý muž s desetiletou praxí na topmanažerských pozicích dostal při nástupu do firmy Česká lékárna, kterou vlastní investiční skupina Penta, jasný úkol: vybudovat velký prosperující řetězec lékáren a zaměřit se na expanzi celé sítě.

"Dostal jsem úkol a volnou ruku. Tak to mám rád. Jsem cílově zaměřený a od přírody soutěživý. Byla a stále je to pro mě obrovská výzva," říká Vajskebr, který je dnes šéfem celého holdingu pro střední a východní Evropu. Právě po jeho nástupu začal Dr. Max expandovat do obchodních center, stavět nové pobočky vedle svých konkurentů, drtit je cenami a polykat lékárny v atraktivních lokalitách.

Nenáviděná konkurence

Strategie firmy se brzy stala terčem kritiky konkurentů, kteří si stěžují na nerovné podmínky. Výhodou sítě, která objednává léky ve velkém, jsou slevy na nákupní ceně, které běžní lékárníci nedostanou.

"Lékárny říkají, že jsme agresivní, že je ohrožujeme. Ale my neděláme nic jiného, než že se snažíme nabídnout zákazníkovi výhody. Mezi lékárnami prostě začíná fungovat standardní tržní prostředí. Brojí proti nám i takoví lidé, kteří dostali lékárnu prakticky zdarma při privatizaci a od té doby nic nezměnili. Kdyby těch dvacet let budovali klientelu a dávali kvalitní službu za co nejnižší ceny, my bychom je dnes neohrozili ," hájí se.

Spory s konkurenty eskalovaly vloni v březnu, kdy Asociace provozovatelů českých lékáren vyloučila řetězec Dr. Max z řad svých členů. Maxovy lékárny totiž začaly kompenzovat zákazníkům třicetikorunové poplatky, protože nechtěly přijít o zákazníky poté, co poplatky začaly vracet některé kraje. Firma na tom podle Vajskebra utratila řádově sto milionů korun.

"Kolegové z asociace usoudili, že naše jednání je v rozporu se zákonem, což dodneška nikdo nijak neprokázal. Chápal jsem to jako rozhodnutí konkurenčního boje. Nijak mě to ale netrápí. Každá asociace je vlastně zbytná."

Zadarmo nikomu nic nedá

Vajskebr se nerad vzdává. Regulační poplatky bude na krajích vymáhat soudní cestou. "Snažíme se zjistit, kde je pravda. Myslím, že kraj omezuje konkurenční boj. Vezme peníze daňových poplatníků a začne je rozdávat jen určité skupině poplatníků, které navštíví jejich zdravotnické zařízení," říká Vajskebr.

V budoucnu chce dál expandovat, potenciál je podle něj v Česku pořád veliký. Soustředí se ale i na zahraničí, především východní Evropu. Kromě Polska a Slovenska by chtěl získat i další trhy. Ještě letos chce začít budovat samoobslužné lékárny a rozšířit sortiment potravinových doplňků. V lékárně ve Vodičkově ulici už testujeme zájem zákazníků.

"Na západě se lidé mnohem víc starají o zdraví, víc sportují. Paleta nabízeného zboží v lékárnách je nesrovnatelně větší, hlavně v samoléčbě. I v českých lékárnách se musí rozšířit, a to o léčebnou kosmetiku a zdravou racionální výživu, kterou tam dnes prakticky nenajdeme," říká s tím, že Češi ve srovnání se západem zdravý životní styl teprve začínají objevovat.

Velký byznys přináší Vajskebrovi uspokojení, sám ale přiznává, že řízení firmy je vyčerpávající. Pracuje skoro dvanáct hodin denně. "Dal jsem se na boj, tak to chci někam dotáhnout. Jednou bych si ale rád dal rok prázdnin, abych se mohl věnovat své rodině a sportu," říká. Nevylučuje, že to bude právě v okamžiku, kdy Penta síť lékáren prodá. To v případě, že nový vlastník manažera vymění. Rozhodně to však podle něj zdaleka není na pořadu dne.

Kariéra ve farmaceutické branži potkala Vajskebra náhodou. Původně studoval trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS) a vrcholově se věnoval judu. Po revoluci šel pracovat jako obchodní zástupce, ale nedokázal si představit, že by tuto práci dělal dlouhodobě.

Vystudoval tedy ještě Vysokou školu ekonomickou v Praze a od té doby se věnuje řízení podniků. Za "sportovní minulost" je ale vděčný. Svoji odolnost i soutěživost připisuje tvrdému tréninku v mládí, kdy se vrcholově věnoval judu. "Na nápor jsem zvyklý. Člověk, který je konfrontován s porážkami a vítězstvím, je odolnější i v obchodu. Tam je to taky o porážce a vítězství," říká.

HN, Miroslava Jirsová

Zdroj: HN