Sociálně zdravotní pomezí – jak propojit nepropojitelné?
O nevyhovujícím stavu péče o pacienty na sociálně zdravotním pomezí se hovoří již řadu volebních období. Stárnutí populace a demografické predikce do roku 2050 přitom činí tuto problematiku každým rokem palčivější. Propojení zdravotního a sociálního systému a nastavení funkčního systému poskytování komplexní zdravotně sociální péče ale nebude vůbec snadné. Oba systémy se dle odborníků od 90. let rozvíjely jiným směrem a žádný „ideální“ systém integrované péče dosud není v EU zaveden. Implementaci nového systému tak bude nutné realizovat postupnými kroky. Jeden z nich představuje i probíhající pilotní projekt na Vysočině, který již zaznamenal první úspěchy. Budou však řešení aplikovatelná na celou Českou republiku?
Odborníci ze zdravotnictví, sociální oblasti i demografové. Ti všichni se shodnou, že abychom úspěšně zvládli budoucí péči o pacienty, sebe i své blízké, budeme muset kompletně přenastavit systém poskytování zdravotně sociálních služeb. Stávající systém ani platné právní předpisy upravující obě klíčové oblasti totiž delší dobu neodpovídají našim současným potřebám, natož aby byly aplikovatelné pro zvládnutí budoucích výzev. Ty před nás klade především vývoj demografické křivky popisující stárnutí populace (viz graf 1) a nárůst počtu osob s chronickým onemocněním (viz graf 2). Oba tyto ukazatele budou podle Ministerstva zdravotnictví ČR, které problematiku zařadilo i do svého Strategického rámce rozvoje péče o zdraví v ČR do roku 2030 („Zdraví 2030“), znamenat zásadní problém nejen pro samotné zdravotní a sociální služby, ale i pro obce s rozšířenou působností a kraje, stejně jako pro rodiny těchto osob a pacienty samotné.
Když poptávka převyšuje nabídku…
Důvodem i jedním z hlavních indikátorů existujícího systémového problému je již nyní pozorovatelný převis poptávky po zajištění podpory nad nabídkou kvalitních a dostupných služeb. A pokud se něco zásadního nezmění, bude tento indikátor stále sílit.
Toho si jsou vědoma obě dotčená ministerstva. Současně nelze říci, že by tyto resorty v uplynulých letech pro nalezení řešení nic nedělaly. Snahy o nastavení podmínek pro poskytování dlouhodobé péče a nalezení cest k lepšímu propojení zdravotních a sociálních služeb tu byly.
„V minulosti bylo iniciováno mnoho procesů, které měly vést k nastavení podmínek pro poskytování dlouhodobé péče a které nabízely cesty k přiblížení zdravotních a sociálních služeb způsobem, jenž by umožňoval poskytovat péči v jednom čase na jednom místě a v poměru odpovídajícím aktuální potřebě klienta. Nikdy však zatím nedošlo k úplnému naplnění a prosazení ani jednoho takového záměru,“ vysvětlil pro Medical Tribune mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob, proč problém trvá.
Co tedy s tím? Zatímco Ministerstvo zdravotnictví sází na své „Zdraví 2030“, Ministerstvo práce a sociálních věcí spatřuje hlavní potíž v prakticky obsoletním zákonu o zdravotních službách a pracuje na jeho změně. „Zákon o sociálních službách v současné době již nereflektuje aktuální situaci týkající se sociální péče, protože se ukazuje, že pro zajištění reálných potřeb je nutná co nejbližší kooperace až integrace sociální a zdravotní péče. Takto vnímáme i zdravotní legislativu. V terénu se to projevuje různě a dané propojení se řeší dle regionální praxe. To se týká jak oblasti dlouhodobé péče, tak rehabilitace, péče o osoby s duševním onemocněním, oblast adiktologie a péče o osoby bez přístřeší,“ říká vedoucí tiskového oddělení MPSV Jakub Augusta.
Hledání cesty ze začarovaného kruhu
Co tedy aktuálně obě ministerstva dělají pro to, aby se jim – jak titulek tohoto článku napovídá – podařilo propojit nepropojitelné a dopřát pacientům na sociálně zdravotním pomezí lepší a dostupnější péči? Prvním předpokladem je vzájemná komunikace a spolupráce obou resortů. Ta již nějakou dobu probíhá zejména na odborné úrovni. Oba resorty dlouhodobě spolupracují například na reformě psychiatrické péče, rozvoji a legislativním ukotvení center duševního zdraví a navazujících služeb. V minulosti se řešila i citlivá otázka ohodnocení zdravotní péče v sociálních službách. Zástupci obou resortů zasedají v řadě společných formálních i neformálních pracovních skupin, které se věnují konkrétním oblastem péče, jejímiž uživateli jsou lidé s komplexními potřebami.
Vznikla ale také specifická pracovní skupina, která řeší celou problematiku sociálně zdravotní péče. Jejím prvním úkolem je navrhnout legislativní ukotvení sociálně zdravotní péče v oblasti dlouhodobé péče. Plánovaná účinnost předmětné normy je prozatím 1. leden 2024. Pracovní skupina se však od svého ustavení sešla zatím jen jednou. V následujících několika týdnech se ale mají oba resorty znovu sejít u jednacího stolu a představit své věcné záměry. Jakmile ministerstva své návrhy sladí, přizvou prý k jednání další aktéry – zástupce odborných společností, poskytovatelů sociálních služeb, krajských a obecních municipalit, odborů, zaměstnanců atd.
Aby však mohl vzniknout opravdu kvalitní návrh nového nastavení systému, je podle Ministerstva zdravotnictví nezbytné vyřešit mnoho souvisejících otázek. „Nejedná se jen o systémové nastavení mapování, kompetencí, financování, kvality a podobně, ale je nezbytné zvážit například regionálnost, která bude čerpání daných služeb dlouhodobé zdravotně sociální péče ovlivňovat. Je nutné nalézt soulad napříč poskytovateli, ale i příjemci péče,“ upozorňuje Ondřej Jakob. Vedle již probíhající podpory rozvoje dlouhodobé péče prostřednictvím dotačního programu na podporu oblasti zajištění potřeb osob s chronickým onemocněním zmiňuje Ministerstvo zdravotnictví jako zásadní i projekt v rámci Operačního programu Zaměstnanost, který spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jedná se o projekt „Tvorba systému sociálně zdravotního pomezí v Kraji Vysočina“, který by se měl stát hlavním odrazovým můstkem pro nalezení konečného efektivního a fungujícího systému plánování zdravotně sociálních služeb, jenž by odpovídal jak regionálním potřebám, tak potřebám celého systému.
Specifikace projektu Kraje Vysočina
Projekt s dotací bezmála 35,5 milionu korun reaguje na nesourodost a často špatnou spolupráci sociálního a zdravotního sektoru, které způsobují problémy při přechodu klientů mezi oběma systémy. Na špatnou koordinaci služeb a nedostatečnou vzájemnou informovanost pochopitelně doplácejí lidé, kteří jsou na tyto dva systémy poskytování péče odkázáni.
Hlavními problémy, na které se tedy projekt realizovaný Krajem Vysočina zaměřuje, jsou nepropojenost systémů zajišťujících sociální a zdravotní potřeby klienta, nedostatek některých dat v sociální oblasti, chybějící koncepční materiály a přílišná administrativní zátěž úřadů i poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb.
Cílem projektu je pilotní testování nových systémových řešení a tvorba systému sociálně zdravotního pomezí v Kraji Vysočina. Zlepšení se má dosáhnout užší spoluprací kraje, obcí s rozšířenou působností, poskytovatelů sociálních a zdravotních služeb a snížením administrativní zátěže. Posledně jmenovaného se má docílit zavedením centrálního registru poskytovatelů služeb. Zvýšit by se měla i efektivita financí vynakládaných do systému sociálně zdravotní péče, a to snížením často zbytečných sociálních hospitalizací ve zdravotnických zařízeních. Výsledkem by mělo být i zvýšení kvality života klientů skrze zlepšení dostupnosti služeb, zkrácení čekacích dob na umístění do pobytových zařízení sociálních služeb, zkrácení doby hospitalizace a zlepšení schopnosti individuálního a komplexního posouzení konkrétní životní situace klienta. Zvýšení efektivity fungování systému mají zajistit krajští koordinátoři – ti nově pracují ve všech patnácti obcích s rozšířenou působností a pěti krajských nemocnicích. Projekt reflektuje i potřebu zlepšení stávajících podmínek pro neformální pečující – tedy zpravidla pro rodinné příslušníky a nejbližší okolí klienta. Vedle vzdělávacích kursů by měly vzniknout i případné návrhy úpravy legislativy.
Součástí projektu je i přenos zkušeností a dobré praxe ze zahraničí a nově bylo do projektu zařazeno i vypracování metodiky evidence úkonů pečovatelských služeb a analýza sociální služby tísňová péče v ČR. Právě vzhledem k zařazení nových aktivit a částečně i kvůli pandemii onemocnění covid‑19 byl konec projektu posunut z konce září tohoto roku až na konec března 2023. Dílčí výsledky projektu jsou však k dispozici již nyní.
Lepší komunikace i koordinace
Předně, od začátku projektu a díky evropským penězům mohl Kraj Vysočina posílit pozice sociálně zdravotních pracovníků, kteří pracují v nemocnicích jako koordinátoři. Tito pracovníci poskytují pacientům sociální poradenství. Díky nim lidé odcházejí z nemocnice informovaní o dávkách, institucích a službách, což jim umožňuje rychleji řešit svou životní situaci. Na začátku projektu se realizátoři potýkali s nedostatkem informací. Všichni jen tušili, že toho mají koordinátoři „moc“, ale nikdo nevedl žádné statistiky. „Dlouze jsme diskutovali o tom, jak stávající zaměstnankyně – jsou to všechno ženy – zvládají rozsah pacientů. Zda dokáží vůbec podchytit všechny pacienty, kteří navazující péči skutečně potřebují. A nešlo jen o lůžka následné péče, ale i té akutní,“ popisuje začátky projektu šéfka Odboru zdravotnictví Kraje Vysočina Soňa Měrtlová.
A tak začal sběr dat. Realizátoři projektu díky novým informacím například získali přehled o tom, o kolik pacientů se sociální pracovnice staraly, potažmo u kolika pacientů byla zjištěna potřeba zajištění navazujících služeb (viz graf 3). Přesnějším ukazatelem zátěže byl pak počet intervencí zdravotně sociálních pracovnic (viz graf 4). Pod pojmem intervence rozumíme například administrativu spojenou s vyřízením příspěvku na péči, s umístěním k navazujícímu poskytovateli, komunikaci s rodinou atp. Zkrátka čím větší počet intervencí, tím složitější a časově náročnější řešení potřeb klienta.
Jiná statistika pak sledovala nejčastější důvody tzv. neumístitelnosti pacienta do potřebného zařízení poskytujícího sociální služby (viz graf 5). Nejčastějším důvodem v prvním čtvrtletí tohoto roku byl věk klienta či abúzus alkoholu. „Pokud se například jedná o mladého pacienta s potřebou dalšího umístění u poskytovatele zdravotních služeb, velmi často jde o obtížně řešitelnou záležitost,“ vysvětluje Měrtlová.
Toto zjišťování nakonec vedlo k posílení počtu sociálních pracovníků v krajských nemocnicích i na obcích. Konkrétně se jedná o pět pracovních pozic v pěti krajských nemocnicích a patnáct pozic v patnácti obcích s rozšířenou působností. Vznikla také funkce tzv. krajského koordinátora pomoci, který v rámci Kraje Vysočina všechny tyto pracovníky řídí. Směrem k veřejnosti pak Kraj Vysočina zřídil také portál www.vysocinapecuje.cz, který slouží nejen klientům služeb a jejich rodinám, ale i samotným pracovníkům sociálních služeb.
