Smlouvy o sdílení rizik přinášejí úspory

Smlouvy o risk‑sharingu mezi zdravotními pojišťovnami a farmaceutickými firmami se za posledních několik let staly samozřejmou součástí lékové politiky a v platnosti jich jsou stovky. Risk‑sharing šetří miliardy korun ročně, zaznělo na konferenci věnované risk‑sharingu, kterou začátkem června pořádala Academy of Healthcare Management.

U léků, které usilují o dočasnou úhradu jako vysoce inovativní léčivé přípravky, je uzavření smlouvy o sdílení rizik podmínkou ze zákona, smlouvy s výrobci ale uzavírají pojišťovny prakticky na všechny inovativní léky vstupující do úhrad, někdy i na ty, které jsou hrazeny pouze na základě paragrafu 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění o mimořádné úhradě a nemají stanovenou standardní úhradu.

„Risk‑sharingové dohody považujeme ve VZP za nezbytné,“ uvedla MUDr. Alena Miková, ředitelka Odboru léčiv a zdravotnických prostředků VZP ČR. „Podle předběžných dat za rok 2020 došlo k navýšení počtu pacientů odléčených v centrové péči v průměru o 14 až 16 procent v závislosti na diagnostické skupině. Považujeme to za velmi dobrý výsledek a je to výsledek naší spolupráce s držiteli rozhodnutí o registraci formou dohod o sdílení rizik. To je jediná správná cesta, jak limitovat dopady do rozpočtu, které jsou v rámci risk‑sharingových smluv lépe predikovatelné,“ uvedla Miková.

V roce 2019 vydala VZP na centrové léky 11,6 miliardy korun, v roce 2020 pak 13,7 miliardy, tedy o 18 procent více než v roce 2019.

Za posledních osm let narostly náklady VZP na centrové léky z 5,8 miliardy korun na 236 procent této částky. Ještě více však za tu dobu vzrostl počet pacientů léčených centrovými léky, a to z 21 048 na 51 994, tedy na 247 procent. Jednotková cena léčby pacienta centrovými léky tedy klesá a léčby se dostává většímu množství lidí.

V roce 2020 uzavřela VZP 331 smluvních ujednání ohledně léčivých přípravků. To je více než v předchozích letech. Důvody jsou dva, jednak se zrychlil vstup nových přípravků na český trh, a jednak se zvyšují náklady na léčivé přípravky. Nejčastěji jsou to smluvní ujednání o jednotkové ceně, risk‑sharingové smlouvy a smlouvy o pozitivním listu. „Do systému už prakticky neprocházejí přípravky, které by neměly uzavřen alespoň jeden typ smlouvy o risk‑sharingu nebo cenovém ujednání,“ říká MUDr. Miková.

Nových smluvních ujednání o jednotkové ceně uzavřela VZP v roce 2020 celkem 105 a dalších 30 dodatků k dřívějším smlouvám. „Tato ujednání zajišťují plně hrazenou variantu přípravků a zajišťují srovnatelnost nákladů na srovnatelně účinné farmakoterapeutické intervence. Je to relativně nový postup, který uplatňujeme poslední tři roky,“ uvedla dr. Miková.

V roce 2002 uzavřela VZP 44 nových risk‑sharingových smluv bez cenových ujednání a 45 dodatků k existujícím smlouvám. Nejčastěji jsou to smlouvy typu budget cap, kdy se výrobce léku zaručí, že celkové náklady na jeho lék v určitém čase nepřekročí odhadovanou hranici. V roce 2020 uzavřela pojišťovna také jednu smlouvu typu pay for performance, kdy konečné náklady pojišťovny závisejí na skutečných klinických výsledcích. „Budget‑cap smlouvy jsou uzavírány z důvodu predikce nákladů a počtu pacientů, které jsou uváděny v rámci analýzy dopadů do rozpočtu,“ připomněla Miková. Nadpoloviční většina risk‑sharingových smluv je uzavřena v diagnostické skupině onkologie.

„Pokud chceme pacientům umožnit vstup nového léku a víme, že dopady jsou v řádu stamilionů, musíme mít jistotu, že jsme schopni náklady predikovat a ufinancovat. Pokud by pacientů bylo více, že jsme schopni to uhlídat. K tomu jsou potřeba smlouvy o sdílení rizik. Smlouvy o risk‑sharingu jsou nezbytným nástrojem pro to, aby přípravky mohly vstupovat rychleji a pacienti dosáhli na terapii v co nejkratším časovém horizontu,“ uzavřela Miková.

Mgr. Kateřina Podrazilová, předsedkyně lékové komise Svazu zdravotních pojišťoven ČR, podotkla, že náklady na léčivé přípravky představují pětinu všech nákladů veřejného zdravotního pojištění a každý rok rostou v průměru o šest procent. V roce 2021 dosáhnou více než 70 miliard korun. Také Svaz zdravotních pojišťoven nejčastěji ze všech smluv o úhradě léků využívá smlouvy o slevě z nákladů nebo případně limitaci nákladů.

„V roce 2020 jsme díky prohlášením o slevě měli k dispozici navíc 1,2 miliardy korun a ze smluv o limitaci nákladů dalších 200 milionů. Nicméně meziroční nárůst činil nad to ještě 1,2 miliardy korun. Bez těchto ujednání by byla křivka růstu nákladů na léky daleko strmější,“ vypočítala úspory Podrazilová.

Smluv uzavíraných mezi pojišťovnou a firmou na léky vysoce inovativní, které usilují o dočasnou úhradu, se má dotknout nová legislativní úprava, kterou nyní projednávají poslanci. Podle návrhu by se nemusely nutně u všech těchto přípravků vytvářet registry a závazky o sdílení rizik by měly být zčásti popsány přímo v zákoně, takže by risk‑sharingové smlouvy byly jednodušší. Záměrem podle náměstka ministra zdravotnictví JUDr. Radka Policara je, aby složitá jednání mezi výrobcem a pojišťovnou neoddalovala neúměrně dlouho dostupnost léku.

Podle farmakoekonoma MUDr. Tomáše Doležala, Ph.D., se může potenciál úspor z risk‑sharingových smluv, jaké dnes pojišťovny uzavírají nejčastěji, postupně vyčerpat; bude pak vhodné uzavírat inovativnější typy těchto smluv, které podmiňují úhradu klinickými výsledky.

Zdroj: MT