Slovutní lékaři a Devonshirská kolika

Onemocnění hutníků spojené s inhalací plynných zplodin a aerosolů během zpracování kovových rud s vysokým obsahem těžkých kovů (Pb a As) v němčině zvané Hütenkatze, bylo popsáno už 400 let př. n. l. Hippocratem. Přesto trvalo mnoho let, než byla lékaři z různých zemí a různých specializací akceptována skutečnost, že všechny tyto choroby mají stejnou příčinu a že jde tedy vlastně o nemoc jedinou. Dále se jedná o příběh vědy provozované v prostředí různých společenských a ekonomických zájmů – mnozí z aktérů nebyli přes svou nespornou erudici schopni akceptovat pravdu o příčině nemoci, neboť se obávali ztráty prestiže či finanční škody. A v neposlední řadě je to i příběh o tom, že řešení zdravotního problému nemusí nutně záviset pouze na schopnostech a vůli lékařů – v případě Devonshirské koliky nakonec hlavní roli sehrála změna technologie výroby a skladování potravin.     

Jednu prvních zmínek o Devonshirské kolice můžeme nalézt v knize britského lékaře Williama Musgrava (1655 – 1721) nazvané „De arthritide anomala sive interna dissertario“ z roku 1707. Tento vážený člen londýnské Královské lékařské koleje (Royal College of Physicians) k jehož profesním zájmům patřily zejména zánětlivé stavy kloubů, popsal i endemicky se vyskytující koliku často doprovázenou také paralýzou končetin. Shrnul její základní příznaky, všiml si teritoriálního a sezónního ohraničení jejího výskytu a správně odvodil, že se jedná o alimentární (tedy s konzumací určitého druhu potravin související) onemocnění. Ke zmíněnému tématu napsal: 

„….v Devonshiru se vyskytuje jiný typ koliky, kterou způsobuje pití velkého množství trpkého a kyselého cideru. Důkazem, že právě cider způsobuje toto onemocnění je, že nemoc postihuje jen a pouze ty, kteří holdují zmíněnému nápoji a závažnost příznaků je přímo úměrná jeho spotřebovanému množství. Nejzávažnější epidemie propukají zejména v těch letech, kdy je vysoká produkce cideru; naopak v letech, kdy je Pomona skoupá a odepře hojnost úrody, se tato nemoc vyskytuje jen zřídka…..“

Hrabství Devonshire (či Devon) v jihozápadní Anglii bylo na počátku osmnáctého století známé vysokou produkcí jablek a k jeho klíčovým produktům patřil i kvašený jablečný mošt – cider. Informace o zdravotní závadnosti uvedeného nápoje mohla tedy velmi citelně zasáhnout místní ekonomiku, a proto se o preciznější identifikaci příčin endemické koliky snažili též další s tímto krajem spojení lékaři. Patřil k nim např. významný chirurg a praktický lékař z Plymouthu John Huxham (1692-1768). Tento muž je dnes znám zejména jako jeden z průkopníků epidemiologie, neboť nalezl souvislost mezi četností výskytu některých horečnatých onemocnění (chřipka) a údaji z meteorologických pozorování (denní teplota, četnost srážek apod.). Devonširská kolika vzbudila jeho zájem patrně i proto, že počet nemocných strmě rostl v letech, pro něž byl charakteristický velký počet chladných a deštivých podzimních dní. Ve svém eseji „De morbo Colico Denmoniensi“ z roku 1724 zmiňuje následující symptomy choroby: nesnesitelná bolest žaludku a nadbřišku, nepravidelný slabý pulz, jazyk potažený zelenavým či nahnědlým hlenem, úporné zvracení, příšerné bolesti kloubů a v pokročilém stádiu často paralýza končetin (wrist-drop). Také on považoval za zdroj výše zmíněných obtíží nezřízenou konzumaci nadměrného množství čerstvého cideru připraveného z trpkých či kyselých jablek.

Sir George Baker (1722-1809) byl mezi lety 1785 až 1795 devětkrát po sobě zvolen prezidentem Královské lékařské koleje a působil také jako lékař královny Šarloty Meklenbursko-Střelické (1744-1818) a jejího chotě Jindřicha III (1738-1820). Zlom v jeho kariérním životě nastal 29. června roku 1767, kdy v aule (theatre) Královské lékařské koleje veřejně předčítal svůj text „An Essay Concerning the Cause of the Endemical Colic of Devonshire“. O věrohodnosti teorií týkajících se příčin Devonshirské koliky, jež byly formulovány jeho staršími kolegy, si myslel následující:

„….pokud je kyselost cideru příčinou této koliky, proč je dané onemocnění tak málo známo v západních zemích, kde Turci, jimž víra zakazuje konzumaci vína, pijí každý den obrovská množství kyselého šerbetu? Podporuje snad tuto hypotézu zkušenost žokejů, kteří potřebují snížit váhu, aby vyhověli nastaveným standardům, a jimž je doporučováno pít velké množství octa jako prostředku podporujícího pocení?  Shledáváme pravdivým, že děti a churaví lidé a zejména anemické dívky, jejichž útroby jsou přeplněné kyselinami, častěji než jiní trpí touto nemocí? ……

Dále pak upozornil na podobnost příznaků Devonshirské koliky s jinými podobnými syndromy jako byla Kolika z Poitou (Colica Pictonum) a Západoindická kolika (West Indian dry-belly-ache), o nichž bylo v té době dobře známo, že jsou vyvolány chronickou otravou olovem.

„….když jsem si uvědomil, že jablečná šťáva a jedy na bázi olova nemají nic společného, a že Devonshirká kolika a otrava olovem mají tolik shodných příznaků, přišlo mi nepravděpodobné, že dva tak odlišné prostředky by mohly mít tak podobný vliv na lidské tělo……….“

Součástí Bakerova příspěvku byla rovněž prezentace výsledků chemické analýzy několika autentických vzorků devonského cideru, kterou provedl lékař, farmakolog a chemik Dr. William Saunders (1743 – 1817). Výsledky těchto analýz byly více než jednoznačné. Všechny analyzované vzorky obsahovaly detekovatelná množství toxického kovu. Ten se podle Bakera do nápoje dostával z lisů, které byly buď kompletně potaženy vrstvou olova, aby se tak předešlo prosakování moštu skrz porézní strukturu kamenných součástí, nebo z pájek hojně používaných k utěsnění spár a prasklin.

Prezentací před kolegy v Londýně Bakerovo angažmá ve věci Devonshirské koliky zdaleka neskončilo. Zjednodušenou verzi svého eseje začal na vlastní náklady šířit v rodném kraji – nesetkal se zde však s vděčností a pochopením, spíše naopak. Jeho osvětová akce totiž nepříjemně kolidovala s bouřemi vyvolanými zákonným opatřením ministerského předsedy Johna Stuarta, 3. hraběte z Bute (1713-1792) z roku 1763, jimž byla na cider uvalena speciální daň. Šíření pochybností o kvalitě pro Devon tak významné komodity vzápětí poté, co byl každý z jejich producentů již dříve poškozen nenasytností státní pokladny, bylo mnohými považováno div ne za hrdelní zločin. Na obranu cideru odhodlaně vystoupil oddaný žák Johna Huxhama, chirurg z Královské nemocnice v Plymouthu Francis Geach (1730-1798). Svého učitele však nepřekonal. Opakoval pouze jeho teze o vlivu kyselosti nápoje na rozvoj daného syndromu a dále své úsilí zaměřil na zpochybnění výsledků chemického rozboru. To se samozřejmě dotklo doktora Saunderse, který se ohradil - a to jak jinak, než vzletným esejem.  Geach si to nenechal líbit a spojil své síly s velkoproducentem cideru a vášnivým odpůrcem Buteovy daně reverendem Thomasem Alcockem (1709-1798). Ten pak své ovečky z kazatelny poučoval co si on, Geach a nebeský otec myslí o svévolných hanitelích božích darů. V následných výměnách názorů bylo vypotřebováno mnoho inkoustu a tiskařské černi, opakovaně byla zpochybňována čest, duševní zdraví a odborné kvality jednotlivých aktérů, ale konsenzus nalezen nebyl. Jak by také mohl, když každá ze stran měla své pevné zásady, nezpochybnitelné vědomosti a hlavně zájmy. Šlo přeci o prestiž a o peníze. V takových sporech snad ani smíru dosaženo být nemůže. Za hašteřící se slovutné lékaře však naštěstí vše vyřešil čas. V důsledku poklesu spotřeby cideru a vlivem zásadních změn technologického postupu jeho výroby a skladování začalo nemocných ubývat. Několik let po vydání Bakerova eseje se tak naštěstí Devonshirská kolika stala spíše zajímavým encyklopedickým heslem než skutečným zdravotním problémem.               

doc Ing. Miloslav Pouzar; Ph.D. z Univerzita Pardubice...

Literatura:

McConaghey, R. M. S. (1967). Sir george baker and the devonshire colic. Medical history, 11(04), 345-360.

https://en.wikipedia.org/wiki/William_Musgrave.

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Huxham.

https://en.wikipedia.org/wiki/Sir_George_Baker,_1st_Baronet.

http://www.mit.edu/~dfm/genealogy/wsbiog.html.

https://en.wikipedia.org/wiki/John_Stuart,_3rd_Earl_of_Bute

Peters, T. J., Payne, L., & Levell, N. J. (2015). The life and times of Francis Geach MD, FRS (1730–1798), Senior Surgeon to the Royal Naval Hospital, Plymouth (1778–1798). Journal of medical biography, 23(2), 63-73.

https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Alcock_%28priest%29

Zdroj: www.tribune.cz