Slouží i na Silvestra

Anestezioložka: Jednohubky mezi operacemi

Pokud sloužíte v nemocnici na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, nebývá kolem vás poslední den v roce příliš veselo. Své o tom ví jednačtyřicetiletá maminka tří dětí Lucie Jurečková, která při operacích ve Fakultní nemocnici Olomouc uspává pacienty, hlídá jejich životní funkce a případně tiší jejich bolest.

"Když jsem ve službě, znamená pro mě Silvestr černý den. Zatímco většina lidí slaví, my stojíme v nemocnici plné neštěstí," říká bez rozmýšlení s tím, že do práce nastupuje ten den se sevřeným srdcem. "Každý z nás by byl rád, kdyby nemusel vytáhnout paty z domova a byl s těmi svými, sám pro sebe uzavřel starý rok a plánoval do nového, ale místo toho se celý den a noc často ani nezastavíme, a někdy dokonce musíme volat na pomoc další kolegy.

Skladba pacientů je navíc taková, že se na operačních sálech často odehrávají velká dramata. Hodně veselí, hodně alkoholu, jídla a k tomu pyrotechnika a sváteční řidiči. To je kombinace, ze které mi vždycky naskakuje husí kůže," přiznává lékařka.

Chmurnou stránku práce jí alespoň částečně vyvažují úspěšné porody. "Ale na Silvestra je v každém případě víc toho horšího," dodává.

Vzhledem k tomu, že je Silvestr v nemocnici rok od roku hektičtější, kolikrát na oddělení ani nemají čas se sejít a ochutnat navzájem vánoční cukroví. Že je půlnoc, zjistí na operačním sále díky odbíjejícímu orloji. "Není to vůbec žádná romantika, znovu a znovu jdeme z práce do práce a jenom přemýšlíme nad tím, jak to všechno zvládneme. V jídelně sice žádnou speciální dobrotu nedostaneme a mnohdy nám kvůli práci oběd propadne, ale je fakt, že sestřičky nám nachystají jednohubky a chlebíčky."

Když tráví osm nebo i dvanáct hodin u pacienta, kterému lékaři přišívají kus urvané ruky či obličeje, tu a tam si vzpomene na své děti. "V tu chvíli jsem ráda, že jsou doma a v pohodě, že mají stromeček a cukroví, které jsem napekla po nocích. A mám naději, že příští Silvestr strávím zase s nimi," říká anestezioložka Lucie Jurečková.

Internista: Opilci a vyděšení cizinci

Své asi nejpestřejší silvestrovské služby zažíval kardiolog z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny Kamil Sedláček v době zhruba před deseti lety, kdy ještě pracoval na interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze a v čekárně před ambulancí mu poslední a první noc v roce seděli hlavně opilí a zmatení teenageři a často turisté z ciziny.

"Museli být vyděšení už jenom z toho, jak to tam vypadalo. Tehdy to byla vystrčená budka kliniky, kam nikdo z personálu nechodil rád. Když člověk věděl, jak vypadají příjmová oddělení v nemocnicích v západní Evropě a v USA, tak se úzkosti zahraničních pacientů vůbec nedivil," vypráví lékař, který si bral silvestrovské služby vždycky z vlastní iniciativy. "Pro mě i moji rodinu jsou daleko důležitější jiné svátky, například Vánoce."

"Silvestr v práci většinou začínal klidně, nic moc se nedělo, ale celou noc pak na příjmovou ambulanci chodili alkoholem přiotrávení pacienti. Lidi se chovají svátečně, dokud se těší na bujarou oslavu, ale jakmile dojde k poranění nebo intoxikaci, jde veškerá svátečnost úplně stranou," říká doktor Sedláček s tím, že v nemocnicích se udržuje spíš vánoční tradice.

"Třeba na druhé interní klinice na Karlově náměstí se snad od první republiky pořádají vánoční vizity, kdy většina lékařů přijde na Štědrý den ráno do práce za pacienty, kteří museli na svátky zůstat v nemocnici."

Poslední roky slouží Kamil Sedláček na lůžkovém oddělení pražského IKEM, kde je občas příležitost se na chvíli sejít s kolegy a připít si s nimi na nový rok. "Pokud se nic dramatického neděje nebo zrovna nestojíme na sále u operace, tak si samozřejmě s ostatními přiťuknu a netvářím se, že poslední den v ro -ce neexistuje, abych nebyl za úplného kazisvěta. Každý přinese z domova, co mu chutná. Jednohubky, obložené mísy nebo řízky se salátem."

Recepční: Po striptýzu roční uzávěrka

Ve čtyřhvězdičkovém hotelu v Beskydech, kde pracuje třiadvacetiletý Dalibor Durčák z Orlové jako recepční, bývá na Silvestra veselo. Personál se částečně baví s hosty, ale musí se věnovat i práci, mimo jiné roční uzávěrce tržeb a návštěvnosti, která se provádí hned po půlnoci. "Na to musím mít čistou hlavu, takže to s alkoholem nemůžu přehánět," vysvětluje Durčák, proč s kolegy většinou vypijí jen sklenku sektu.
K Silvestru samozřejmě patří i půlnoční ohňostroj, ale i opilecké hádky a to, že se v zaplněném hotelu najdou zákazníci, kteří si od nevolnosti chodí ulevovat na záchod. Ale co mladému recepčnímu utkvělo v paměti, to je striptýzová show před dvěma lety, která nabrala nečekané obrátky.
"Tři mladíci ze Slovenska, posilněni alkoholem, se navzájem vyhecovali a přidali se ke slečně na pódiu. Nakonec na písničku Michaela Jacksona tancovali asi pět minut a striptérka už se jenom koukala. Jejich partnerky to vzaly jako legraci a my jako personál jsme se do toho nechtěli míchat, tak jsme je nechali vyblbnout, i když jsme z toho byli trochu v šoku.
Starší hosté z Německa se ale na sebe dívali s pohoršenými úšklebky," popisuje Durčák, který dřív pracoval jako vyhazovač na diskotéce. "Letos to bude můj osmý pracovní Silvestr."
Možnost ochutnat zabijačkové speciality na půlnočním rautu a střídavě sledovat program spolu s hosty mu však komfort domova bohatě vynahradí. Přesto jde někdy i v jeho případě o zdraví: "Jednou jsme stáli venku, dívali se na ohňostroj a jeden z hostů nás postříkal šampaňským. To nám pak byla docela zima."

Hasič: Angelika a fotbálek

Velitel kolínských hasičů Jan Bradna sloužil v dobách, kdy ještě ani neexistovaly přehrávače typu videa, takže pro zpříjemnění silvestrovské služby oddechovým filmem museli do půjčovny ministerstva vnitra. "V našem kinosále jsme si pak promítali třeba Angeliku, Tři mušketýry, Muže s maskou nebo Mrazíka. Přece jsme se nemohli dívat na Dva muže ve městě, to byl těžký film, na který se nedalo koukat, když chtěl mít člověk trochu pohodu," vypráví plukovník Bradna, kterého postupem let na silvestrovských službách vystřídali mladší kolegové.
"Není to tak, že by všichni stáli v pozoru nebo seděli s rukama za zády jako ve škole. Kluci si třeba uvaří guláš nebo ovar, zahrají si fotbal vedle na hřišti a vědí, že kdyby něco, tak do dvou minut musí být venku. Jenže je nepsané pravidlo, že když na Silvestra přijde novinář, že chce s námi strávit službu, nehne se ani kolo. Poslední den v roce není zkrátka pro nás pracovně nijak výjimečný, až na to, že asistujeme při půlnočním ohňostroji v centru Kolína. Asi před pěti lety jsme zasahovali v jednom bytě, kam vlétla petarda. Ne že by uletěla střelmistrovi, ale hodili ji tam lidé, kteří přišli slavit na náměstí."
Plukovník Bradna zdůrazňuje, že i v silvestrovské službě u nich platí absolutní prohibice. "On si totiž každý myslí, že my to tady zavřeme, na dveře dáme nápis deratizace a boucháme šampaňské," říká šéf kolínských hasičů a přidává historku o tom, jak jednou na Silvestra pospíchali na pomoc kolegům v Nymburku, kde hořel obytný dům, a do cesty se jim připletla řidička osobního auta. "Paní jsme vzali k nám, kde se jí ujali kluci, kteří mají základy posttraumatické péče, a dali jsme jí vůz trochu dohromady, aby mohla odjet. Jenže pak jsme se dozvěděli, že o nás rozhlašuje, že jsme byli všichni nalití jako broky, a proto jsme ji nabourali."

Veterinární technička: Útěky se šťastným koncem

Jakmile se na Silvestra ozvou první petardy, začne se útulek pro opuštěná zvířata v Brně-Bystrci plnit vystresovanými psy, kteří se snažili před hlukem zmizet někam do klidu. "Hlavně mladí a nezkušení psi reagují citlivěji než ostatní, mají tendenci vyvléct se z vodítka nebo zbořit plot a utéct ze zahrady, ačkoliv to nikdy předtím neudělali.
Pak se přidají k náhodným kolemjdoucím nebo je někdo najde schované. Strážník je odchytí a přiveze k nám, kde díky novým pachům přijdou na jiné myšlenky," popisuje typický silvestrovský případ veterinární technička Věra Pisárová s tím, že psích tuláků proti své vůli bývá poslední den v roce deset až patnáct.
"Přijmeme je jako ostatní, změříme je, zvážíme, vyfotíme, odblešíme a dáme je do kotce, kde dostanou vodu, deku a jídlo a čekají, jestli se o ně někdo přihlásí. Pokud se pejskovi cestou od páníčka nic nestane a majitelé ho hledají, tak ho rádi vrátíme a víme, že se u nás nemusí už nikdy objevit. Na rozdíl od notorických útěkářů, kteří se doma na zahradě nudí. Ti nejdřív zkoušejí rýt a ničit záhonky a nakonec začnou hledat cestu, kudy utéct za zábavou," vysvětluje Věra Pisárová, která v útulku pracuje osm let.
Její kolegyně Jana Zavadilová, která mívá službu na Nový rok, pak zpravidla všechny zatoulané psy vrátí jejich majitelům. Jeden den pobytu bez veterinárních zákroků vyjde na sto padesát korun, ale v útulku jsou schopni dát dohromady i psa, kterého na útěku porazilo auto. A to už se částky navýší.
"Když jsou lehce naražení, potřebují jenom klid a teplo, aby se dostali ze šoku. Můžou mít i zlomené nohy a pánev, ale pokud nemají porušenou páteř nebo vnitřní orgány, tak se z toho většinou dostanou," říká Jana Zavadilová.

Policejní psovod: Jedna rvačka za druhou

Už osmý rok za sebou letos na Silvestra slouží sedmatřicetiletý psovod Městské policie Brno Jiří Brabec. Vzhledem k tomu, že má dvě děti, je pro něho milejší pobýt s rodinou o Vánocích, zvlášť když mu oslavy na konci roku stejně nic neříkají. "Beru si Silvestr dobrovolně, aby si kolegové, kteří rádi slaví, mohli pořádně užít," říká s tím, že celý den je v terénu, takže posezení nad něčím dobrým u nich ve službě nepřipadá v úvahu.
"Máme ale takový zvyk, že kolem půlnoci poblíž náměstí Svobody, kde se pohybujeme, za námi chodí ředitel a přeje nám do nového roku."
Čím víc se blíží přelom roku, tím víc houstne atmosféra v centru Brna, a tak není divu, že slouží mnohem větší počet policistů než v jiné dny. "Do půlnoci jsou lidé přátelští, ale potom se vždycky něco semele.
Silvestrovských rvaček už jsem zažil tolik, že mi to splývá, ale jedna obzvlášť surová se stala při setkání skinheadů, kteří odcházeli z baru, se skupinou Romů," vypráví psovod Jiří Brabec a upozorňuje, že psi se na Silvestra nasazují, až když jde opravdu do tuhého, aby jim všudypřítomná pyrotechnika neuškodila.
"Jsou sice vycvičeni tak, že by jim rachot neměl vadit, ale musí se počítat s tím, že když někdo psovi hodí pod nohy petardu, tak bude možná nějaký čas nepoužitelný, protože ho to psychicky rozhodí." Na rozdíl od ostatních dnů hrozí policistům na Silvestra jedno specifické nebezpečí. "Na jedné z mých prvních služeb vyhazoval dav lidí nad hlavu prázdné lahve od šampaňského, takže od té doby nosíme na Silvestra helmy."

Tři mladíci ze Slovenska se navzájem vyhecovali a přidali se ke striptérce. Nakonec na písničku Michaela Jacksona tancovali asi pět minut a slečna už se jenom koukala. Recepční Dalibor Durčák Paní jsme vzali k nám a dali jsme jí vůz trochu dohromady, aby mohla odjet. Jenže pak jsme se dozvěděli, že o nás rozhlašuje, že jsme byli všichni nalití jako broky, a proto jsme ji nabourali. Velitel hasičů Jan Bradna

Magazín Práva, Markéta Mitrofanovová

Zdroj: Magazín Práva