Silvestrovské téma – alkohol a léky

Nejen na železnici, ale i v nemocnici „dějí se věci“

Šestnáctiletý chlapec s cystickou fibrózou byl přijat k hospitalizaci pro pneumonii a byl nasazen latamoxef 2 g i.v. (cefalosporin 3. generace), infuze byly podávány každých 8 hodin (Neu et al, 1980). Třetí den mu evidentně „otrnulo“ a tak požádal, aby mu přinesli k obědu pivo tak, jak byl zvyklý z domova. Zatímco v české nemocnici by mu vyhubovali (vždyť i sám pan prezident musel prosit o jednu malou skleničku piva celý týden), v USA se zřejmě snaží pacientovi vyhovět za každou cenu, a tak byl mladík hbitě obsloužen. Již po první plechovce piva však adolescent zčervenal a na obličeji a na hrudi se vyrazily červené skvrny. To sice během půlhodiny odeznělo, mezitím se ale mladíkovi udělalo velice špatně od žaludku a rozbolela jej hlava. Další pivo si mladý pacient dopřál až po propuštění z nemocnice dlouho po podání poslední infuze s latamoxefem, tentokrát bez jakýchkoli nežádoucích příznaků.

Podobně dopadla mladá, sotva dvaadvacetiletá žena s cystickou fibrózou, která byla hospitalizována v jedné nemocnici v New Yorku pro bronchopneumonii vyvolanou Pseudomonas aeruginosa. Té podávali 2 g latamoxefu i.v. každých 6 hodin. Čtvrtý den hospitalizace jí zřejmě již bylo lépe, a protože byly právě Vánoce, všem bylo lehko na duši a nálada na oddělení byla uvolněná. Nějak se přihodilo, že se pacientka i službu konající lékař ocitli spolu se sklenicí vodky a tomatového džusu (Bloody Mary). Pacientku za chvíli čekala další infuze antibiotika, a tak si chtěla užít aspoň chvilku zábavy. Příjemná chvilka však postupem času oběma účastníkům poněkud zhořkla. Koktejl brzy vyvolal na tváři pacientky ruměnec, který však nebyl způsoben studem a rozpaky mladé dámy před veleváženým lékařem, ale počínající lékovou interakcí. Krasavice se sice začala potit, popíjela ale dále a užívala si konverzaci, nedbajíc posléze ani na stále častější mžitky před očima. Pohoda skončila až v okamžiku, kdy se jí udělalo tak špatně, že zkolabovala a začala zvracet. Naštěstí příhoda netrvala dlouho a za hodinu sama od sebe odezněla, nechtěl bych ale být v kůži dotyčného lékaře, když vysvětloval primáři, jak k celé věci došlo. Autoři kasuistiky udávají, že později pacientka snášela koktejl typu Bloody Mary dobře bez jakýchkoli škodlivých následků, nevíme však, zda tyto pokusy byly opět podniknuty v příslušné nemocnici nebo jinde a jaký lékař přitom sekundoval. Jak bylo později prokázáno [2] v pokusu na krysách, šlo o klasickou disulfiramovou reakci vyvolanou zvýšením koncentrace acetaldehydu v krvi.

Taková reakce se ovšem nevyhýbá ani starším osobám. Některé z nich přitom vykazují značnou nezdolnost, jak dokládá kasuistika 67letého pacienta (Portier H, Lancet 1980). Ten podstoupil pravostrannou nefrektomii pro pyonefrózu, stav se následně komplikoval selháním zbylé ledviny. Pro septikémii způsobenou kromě jiného Pseudomonas aeruginosa byl podáván cefamandol (cefalosporin 2. generace) 750 mg po 8 hodinách i.v. a amikacin 250 mg i.v. každých 36 hodin, život pacienta visel skutečně na vlásku. Po šesti dnech se zdravotní stav seniora zlepšil natolik, že požádal o sklenici vína. Půl hodiny po tom, co byl v nemocnici takto obsloužen, zarudnul v obličeji a krevní tlak rychle klesal, až se vyvinul šok. Díky intenzivní péči se podařilo pacienta zachránit. Po dvou dalších dnech dostal tento muž opět chuť na víno a opět mu bylo bez problémů doručeno (!), po požití alkoholu se opět disulfiramová rekce dostavila v plné síle, nicméně i tu pacient přežil a nakonec byl v dobrém zdravotním stavu propuštěn do domácího ošetření. [3]

Případ neuvěřitelné žízně (nikoli po životě, ale po pivu)

K další zajímavé příhodě došlo u cefoperazonu, dalšího ze 3. generace cefalosporinů (Foster et al, 1980). Ve studii I. fáze klinického hodnocení byl cefoperazon podáván dvanácti zdravým dobrovolníkům v jednorázových dávkách 1 g, 2 g nebo 3 g i.v. za účelem zjištění farmakokinetických parametrů tohoto antibiotika. Jedním z dobrovolníků byl 24letý muž „kavkazské rasy“ (neboli normální běloch). Protože byl po skončení pokusu rád, že ho konečně propustili domů, rozhodl se pro malou oslavu s pivem. Už čtvrt hodiny po první plechovce piva (360 ml, obsah alkoholu 4 %) se ale dostavila klasická disulfiramová reakce, přesně taková jako u výše zmíněných nešťastníků, i když od poslední dávky cefoperazonu 3 g i.v. uplynulo 25 hodin. Proto mladý muž trpělivě počkal a další pivo si dal až za dalších 8 hodin. To se cítil být zcela bezpečný, a proto tentokrát najednou vypil dvě plechovky piva. Co čert nechtěl – opět klasická reakce: Zčervenání, tachykardie 130/min, pocení a prudká bolest hlavy, trápilo ho to skoro dvě hodiny. Zajímavé je, že už za čtyři hodiny po takovém zážitku dostal znovu chuť na pivo (!). Tentokrát na to šel opatrně, vypil pouze malou skleničku (180 ml), ale se stejnými následky jako už dvakrát předtím. Teprve až další den (60 hodin po poslední dávce cefoperazonu) mu jeho oblíbený nápoj neuškodil. [4] Do dnešního dne je záhadou, proč u některých lidí cefoperazon vyvolá disulfiramovou reakci hned, ale u jiných, až když alkohol vypijí s delším odstupem od podání antibiotika, jak bylo znovu prokázáno u jiného 57letého dobrovolníka [5] a v řadě dalších kasuistik.

Protože nechci zbytečně strašit lidi ve dnech svátečních, přikládám tabulku léků, kde byla prokázána interakce s alkoholem. Jak vidno, není ani zdaleka tak dlouhá, jako by byla tabulka popisující interakce léků s grapefruitovým džusem, který dokáže s léky metabolizovanými na isoenzymu CYP3A4 docela pěkně „zacvičit“. Dokonce i dříve často zmiňovaná interakce alkohol–nitrofurantoin, kdy měla vznikat disulfiramová reakce, je prý výmyslem (viz D’Arcy PF), tvrdí to i renomovaná, více než tisícistránková učebnice Stockley’s Drug Interactions z roku 2010. Takže – na zdraví!

P.S.: A pokud letos zjistíte nebo sami zažijete nějakou zajímavou příhodu, třeba právě se zmiňovaným furantoinem, neváhejte ji prosím následně publikovat, vždyť „vita brevis – ars longa“!

Zdroj: Medical Tribune