Šetříme stokoruny, abychom utratili miliony

„Každý pečlivý pozorovatel nemocných bude souhlasit, že tisíce pacientů zemřou hladem uprostřed hojnosti a blahobytu pro nedostatek pozornosti věnované vyhledání způsobu, který by jim umožňoval přijímat potravu.“ Nebudeme‑li citát Florence Nightingaleové brát doslovně, je dobrou ilustrací nevhodného, avšak zažitého přístupu k výživě pacientů.

Ekonomická kritéria jsou nedílnou součástí hodnocení českého zdravotnictví, ale úvahy o úsporném a efektivním hospodaření se mnohdy odvíjejí od představ a dojmů, bez ověření všech potřebných souvislostí. Výsledkem pak je úspora malých částek, která ve svém důsledku přinese dlouhodobé ztráty sum podstatně vyšších.

Souvislost ekonomických nákladů ve vazbě na stravování hospitalizovaných ve zdravotnických zařízeních, ale i v pobytových zařízeních sociální péče s dalšími náklady na péči o tyto osoby jsou dobře dokladovatelné a hodnotitelné. V dnešní době jde navíc i o mediálně ventilované téma ve vazbě na zvýšení poplatku za pobyt ve zdravotnickém zařízení, přesto není objektivní ekonomická studie dosud realizována.

Adekvátní strava je součástí terapie

Kvalitní výživa je základním předpokladem pro zdraví, a proto je i prevencí civilizačních onemocnění. Tuto skutečnost dnes jistě nikdo nezpochybňuje. Ve zdravotnickém zařízení ale není dostatečné pouhé zajištění stravy. Je třeba zabezpečit potřebnou nutriční péči tak, jak odpovídá potřebám pacienta a plánované léčebné péče. Kvalitní studie opakovaně dokládají, že adekvátní úhrada živin je důležitým předpokladem pro efektivní léčbu. Medicína založená na důkazech jasně mluví o vysokých nákladech, jež nedostatečná výživa nemocných generuje ve většině dalších oblastí léčby – snížení účinnosti podávaných léků, zhoršené schopnosti hojení, omezené schopnosti absolvovat kompletní léčebný proces, omezení potřebné zdatnosti pro rehabilitaci, a tím i zhoršení možnosti úzdravy pacienta.

Pobyt v nemocnici sice není primárně zaměřen na řešení výživy nemocných, ale adekvátní úhrada nutriční potřeby je rovnocennou součástí léčebného procesu – data z Evropských sledování hovoří o zhoršení výživového stavu v průběhu hospitalizace u 50 až 80 % nemocných. Proto také evropská doporučení stanoví požadavek na prevenci hlavních příčin špatné výživy, která musí probíhat v komunitách, a na léčbu špatné výživy jako klíčovou složku správné klinické praxe u všech onemocnění.

Dopady podvýživy na nemocného jsou přitom velmi zásadní – pobyt podvyživených pacientů v nemocnici se prodlužuje o 20 až 50 %, zvyšuje se riziko komplikací, u onkologických pacientů dochází k přerušení protinádorové léčby, klesá účinnost léků, roste úmrtnost a samozřejmě také náklady na léčbu. Při porovnání s pacienty v dobrém nutričním stavu vyžadují pacienti s nedostatečnou výživou o 9 % více farmakoterapie, 6 % vyšší návštěvnost u praktického lékaře a mají o 25 % vyšší frekvence hospitalizací. V rámci celé Evropy se podvýživa týká více než 30 milionů občanů a částka na léčbu nemocí z podvýživy se odhaduje na 170 miliard eur.

Samotná léčba navyšuje potřebu zdravotní péče jak v nemocnicích (prodloužení doby hospitalizace, výskyt infekčních komplikací), tak v péči ambulantní. Odhad nákladů na léčbu nemocí z podvýživy v České republice je přibližně 60 miliard korun. Tyto prostředky by mohly být dostatečnou prevencí zásadně sníženy. Náklady nutriční péče jsou ve srovnání s farmakoterapií významně nižší a jistě se vyplatí.

Kvalitní strava šetří celkové náklady

Účinné řešení podvýživy spočívá ve včasné diagnostice a zahájení nutriční intervence. Existuje celá řada různých postupů od dietní konzultace po podávání speciálních přípravků klinické výživy. Prevence malnutrice může ušetřit podle prof. Olle Lundqvista (předsedy ESPEN) až 1 000 eur na 1 hospitalizovaného pacienta. Přes tyto skutečnosti se reálná situace ve zdravotnických zařízeních vyvíjí jinak. Náklady na poskytované stravování, případně náklady na nutričně vyváženou enterální výživu redukují ve snaze o úsporu v nákladech. V některých případech se pak dostávají do role poskytovatele jídla bez ohledu na jeho přijatelnost pro nemocného – nerealizují tedy jeden z úkonů léčebné péče. V lepší variantě poskytuje zařízení dietní stravování, ale bez ohledu na konkrétní potřeby pacientů, tedy opět nelze mluvit o léčebné výživě.

Základní příčinou je snižování nákladů. Jde o historicky zafixovanou národní mentalitu – prvním úsporným nápadem je obvykle „ušetříme na jídle“. „Úspěšně“ tedy ušetříme stokoruny, ale v důsledku za to zaplatíme miliony!

Relace před zvýšením DPH:

Cena surovin na přípravu stravy 60 až 80 Kč

Celková cena stravy 150 až 250 Kč

Celková cena úhrady nutriční potřeby 300 až 400 Kč

K hodnocení ceny poskytované stravy je obvyklé hodnotit cenu vlastních surovin, pak k nim vztáhnout výrobní náklady – tím vznikne celková cena stravy a k ní je třeba doplnit chybějící živiny ve vazbě na konkrétní potřebu či nedostatek. Tato celková cena zajištění adekvátní léčebné výživy a nutriční péče například pro období 1 týdne stojí 2 100 až 2 800 korun. Pokud tato část léčby není dostatečně zajištěna, je možné očekávat následky nedostatečné nutriční péče. Například: Cena diety je 125 Kč denně, ve vazbě na skutečnou hodnotu živin, ale ve vazbě na skutečnou potřebu chybějí živiny v ceně 160 Kč za den. Pokud je doplňovat nebudeme, utratíme za stravu 875 Kč za týden a „ušetříme“ 1 120 Kč – je to však pozitivní? Pokud se v důsledku snížené výživy či nedostatečného doplnění výživy u pacienta v riziku dekubitu následně dekubitus vyvine, jen za jeho léčbu v rámci ošetřovatelské péče zaplatíme 660 Kč na den (podle Eva Drapáková, Pardubice), to znamená za týden 4 320 Kč, a to už je jistě ztráta a ne přínos realizované úspory; 875 utraceno, 1 120 „uspořeno“ a v důsledku úspory další náklady 4 320 korun. V absurdní interpretaci je pak možný i takovýto scénář: Získám pochvalu za ekonomické chování a úsporná opatření! O něco později mne však odsoudí k odškodnému ve výši statisíců na podkladě žaloby pacienta či jeho rodiny.

Rizika plynoucí z nekvalitně poskytnuté léčebné výživy jsou tedy srovnatelná s nekvalifikovaně poskytnutou léčbou. Osoby s nedostatečnou výživou či parciálními nutričními deficity jsou pak vždy léčeny déle a jejich léčba je výrazně dražší. Všichni pacienti identifikovaní jako nutričně rizikoví vyžadují proto individuální a cílenou nutriční péči realizovanou včasně a prostřednictvím kvalifikovaných pracovníků. Pozitivní význam pro větší důraz na intenzivní péči o léčebnou výživu v nemocnicích by měl vystoupit do popředí právě nyní, v souvislosti s úhradami formou DRG. Kratší délka pobytu pacienta je častým důsledkem včasné a adekvátní výživy, a umožní tak dobře v této oblasti připraveným zařízením ušetřit předpokládané náklady.

Zdroj: Medical Tribune