Sestra: LDN není odkladiště, řada pacientů se zlepší a jdou domů
Léčebny dlouhodobě nemocných se podle vrchní sestry LDN ve Fakultní Thomayerově nemocnici Vladimíry Šípkové za dvacet let zásadně proměnily. Už to nejsou odkladiště, kde nemocní čekají na smrt, ale místa naděje, kde se daří léčbou a rehabilitací vracet do života pacienty po mrtvici, infarktu či zlomeninách. Klesl také průměrný věk nemocných, dříve převládali osmdesátníci, nyní je mezi nimi mnoho šedesátníků.
"Dá se tu pro pacienty hodně udělat. Staří a velmi nemocní dokážou být neskonale vděční. Nepotřebují hromady léků a drahé přístroje, ale aby se s nimi mluvilo, děly se zajímavé věci a my jim svým způsobem nahradili rodiny. Jsou bezvadní a já je mám hrozně ráda," řekla ČTK Šípková.
Velmi se jí dotkla reportáž z jedné pražské LDN, kde se prý vinou nedostatku personálu o pacienty špatně starají a trápí je hlady. Šípkové vadí, že se v kampani házejí do jednoho pytle všechny léčebny.
Uvedla, že v jejich zařízení je 129 lůžek dlouhodobě nemocných a 15 lůžek sociálních. O pacienty se v nepřetržitém provozu stará 32 sester a 20 sanitářů. Pokoje jsou čtyř až pětilůžkové. Pacienti mají na pokojích chodítka k nácviku chůze a toaletní křesla, aby nemuseli mít přes den pleny. Sestry pomohou těm, kteří nedokážou dojít sami. Vrchní sestra s nutriční terapeutkou a sociální pracovnicí dělají denně vizitu.
"Rizikovým pacientům naordinuje lékař s nutriční terapeutkou vhodnou dietu, případně i doplňky výživy. Kdo nemůže jíst sám, toho nakrmí sestra, pacienti u nás určitě hlady netrpí," zdůraznila Šípková. Zápis o množství přijatého jídla a nápojů se ukládá do dokumentace.
Po přijetí si dělají sestry u každého pacienta plán ošetřovatelské péče. Mimo jiné vyhodnotí riziko proleženin a stanoví plán výživy.
Tři čtvrtiny pacientů LDN jsou dementní, práce s nimi není snadná. Všechny nemocné tu přesto oslovují příjmením a titulem pane, paní. Vrchní sestra už jmenovkou na oděvu naznačuje, že je tu pro nemocné. Má na ní totiž napsáno: "Hezký den vám přeje Vlaďka Šípková."
Ke stejnému přístupu vede i své podřízené. Nová sestra dostane svoji patronku, která ji ve všem zaučí. Od roku 1992 se Šípková prý setkala jen asi s pěti šesti zaměstnanci, se kterými se nedalo nic pořídit.
Šípková přiznala, že do oboru přišla náhodou, po mateřské dovolené našla práci jen v LDN. Moc se jí nechtělo, o těchto pracovištích panuje názor, že se s pacienty nedá nic dělat. "Ale rychle jsem si zvykla a práci už bych neměnila, protože tady je stále co vymýšlet," řekla.
Program dne je bohatý. Ergoterapeutky vedou cvičení při hudbě. Pacienti si kreslí ve výtvarných dílnách a šijí třeba polštářky, mají je pak jako polohovací pomůcky. Dobrovolníci si s nimi povídají a zpívají. Při rehabilitaci si pacienti cvičí paměť. Zajištěna je duchovní služba. Každý týden přijde paní se psem. Nemocným zvedne hra a pomazlení s ním náladu.
Uspokojení z této práce může být podle Šípkové velké. Nic nepřekoná radost z toho, když se podaří zlepšit stav pacienta a on se může vrátit domů nebo mezi přátele třeba do domova důchodců. Za pobyt v LDN se platí 60 korun za den. Pokud nemocný nemůže jíst běžnou stravu, nepřiplácí už nic za to, že má něco jiného.
V Česku bylo na konci loňského roku 68 LDN se 7227 lůžky. Za celý rok v nich bylo léčeno 35.978 pacientů s průměrnou ošetřovací dobou 64,9 dne.
Zdroj: ČTK