Sanitář si listuje v chorobopisech
Jak je to s nahlížením do zdravotnické dokumentace u nižšího a pomocného zdravotnického personálu? Již několikrát se mi stalo, že si sanitář listoval v chorobopisech pacientů. Můj dotaz zní, mám ho nechat at si listuje v chorobopisech pacientů nebo mám nějak zasáhnout?
Odpovídá právník se zaměřením na medicínské právo Mgr. Miloš Máca.
Podle § 65 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní odborní pracovníci v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, kteří jsou zaměstnanci poskytovatele, a další zaměstnanci poskytovatele v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání, a dále z důvodu splnění úkolů podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb.
Dvě podle mého soudu nejdůležitější sousloví v citaci předmětného ustanovení podtrhuji. Z nich vyplývá, že je třeba nejprve zkoumat, zda je dotyčný sanitář v přímé souvislosti s poskytováním služeb (viz druhé podtržené sousloví), neboli zda se podílí na poskytování zdravotní péče konkrétnímu pacientovi. V úvahu by samozřejmě připadala pouze péče ošetřovatelská, což se v praxi pod odborným dohledem či přímým vedením zdravotní setry občas děje (předpokládá to také § 43 vyhlášky č. 55/2011 Sb., která určuje náplň činnosti zdravotnických pracovníků). Pokud tomu tak není a činnost sanitáře v konkrétním případě spočívá např. pouze v převezení pacienta z oddělení na oddělení, netřeba zjišťovat cokoliv dalšího, sanitář tím pádem není v přímé souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče a nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta mu nepřísluší.
Jestliže se naopak sanitář na poskytování péče pacientovi v daném případě podílí, obecně mu právo nahlížet do dokumentace vzniká (neboť jde o přímou souvislost), nicméně toto nahlížení se musí dít pouze v nezbytném rozsahu (viz první podtržené sousloví), tedy výhradně pro potřeby splnění úkolu, který sanitář v daném případě má. Tím, že obecně je podíl sanitáře na ošetřovatelské péči menší, stejně malý by byl i onen nezbytný rozsah, ve kterém může sanitář nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta.
Situace, kdy si sanitář bez zjevného důvodu a zcela libovolně od začátku až do konce listuje zdravotnickou dokumentací bez souhlasu pacienta, je zjevně v rozporu s výše popsanými zásadami. Doporučoval bych Vám tedy vždy v těchto případech zasáhnout a sanitáře napomenout. Platí, že není-li žalobce, není ani soudce, ale jakmile by se ozval první nespokojený pacient, poskytovateli potenciálně hrozí riziko hned několika řízení, v úvahu mohou de facto připadat všechny druhy – občanskoprávní, správní i trestní. První dva druhy řízení by se sice dotýkaly především zaměstnavatele, nicméně v případě trestního řízení a také v případě následné pracovněprávní odpovědnosti zaměstnance si dovedu představit postih nejen pro samotného sanitáře, který neoprávněně do zdravotnické dokumentace nahlížel, ale také i pro lékaře, který o problému věděl, v rámci nadřízeného postavení vůči sanitáři měl kompetenci tento problém řešit, avšak neučinil tak. V případě, že sanitář výzvu lékaře neuposlechne, doporučuji o situaci informovat vedoucího pracovníka, příp. i vedení nemocnice.
www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz