„Rozpočet to nepocítí, lékaři to nepoznají a internisté zaplakají“

Stanovisko Pracovní skupiny ČIS „Ambulantní internisté“ (PS AI) k nové úhradové vyhlášce č. 273/2015 Sb. a Seznamu zdravotních výkonů (SZV), aneb: 

„Rozpočet to nepocítí, lékaři to nepoznají a internisté zaplakají.“

Dle našeho názoru jsou jednou ze základních příčin krize ve zdravotnictví nízká cena práce lékaře zakotvená v SZV a úhradové vyhlášce vycházející z předchozích úhradových vyhlášek, vinou kterých není část vykázané péče zdravotními pojišťovnami vůbec hrazena.

Základní cena minuty práce lékaře, čerstvého absolventa, byla v SZV od 1. 1. 2016 navýšena o 10 % a aktuálně činí 2,43 Kč/min., tj. 146,- Kč za hodinu práce. U lékaře s absolvovaným základním vzdělávacím kmenem se tato hodnota násobí koeficientem 1,8, tj. cena za hodinu práce činí 263,- Kč a u kvalifikovaného lékaře se specializovanou způsobilostí se tato hodnota násobí koeficientem 3,5. To znamená, že cena práce plně kvalifikovaného lékaře je aktuálně SZV stanovena ve výši 512,-Kč za hodinu práce.

Realizované navýšení ceny práce o 10% od 1. 1. 2016 má však jeden háček: „ Neprojeví se to hned v úhradách péče, protože jsou podrobovány regulaci. Bude se to projevovat postupně v jednotlivých letech. Nepůjde o žádné skokové navýšení, v rámci úhradové vyhlášky bude ten nárůst regulován tak, jak to systém dovolí. V loňském roce 2015 byl v řádu několika málo procent, pravděpodobně to tak bude i v letošním roce. Takže nějaké výrazné dopady do nákladů státu nebudou“. Tolik vyjádření MZ ČR.

Úhradová vyhláška pro rok 2016 předpokládá navýšení úhrady oproti roku 2014 pouze o 3%. Pro internisty je situace ještě výrazně zkomplikována tím, že v roce 2014, který je referenčním pro rok 2016, platilo přechodné snížení bodové hodnoty interních klinických vyšetření. Situace byla upravena až od 1. 1. 2015, kdy došlo k navrácení do původního stavu.

Pro výpočet úhrady za rok 2016 je referenčním obdobím rok 2014, což prakticky znamená zachování nízkých úhrad z roku 2014 i v roce 2016. Zdravotní pojišťovny vůbec neberou ohled na navýšení bodové hodnoty výkonů v interním oboru od roku 2015. Vzhledem k tomu, že úhradová vyhláška pro rok 2016 toto nijak nezohledňuje a limit úhrady v roce 2016 se řídí limitem úhrady na URČ v roce 2014 (tj. faktickou úhradou, kterou jsme v roce 2014 na URČ obdrželi, nikoli počtem vykázaných bodů), reálně hrozí, že u internistů zůstanou zafixovány nízké úhrady způsobené přechodným poklesem bodové hodnoty i do budoucna.

Co dodat?

1. Nepochybně všech více než 4 000 lékařů, kteří skládali interní atestaci a po léta se na samostatný výkon práce připravovali, nemůže s tímto souhlasit. Jedná se o letité podfinancování činnosti, kde základem je právě odborná práce lékaře na velmi širokém spektru onemocnění, která z části supluje a velmi často doplňuje práci všech interních odborností, jako je kardiologie, gastroenterologie, endokrinologie a zejména diabetologie, všeobecné praktické lékařství i dalších oborů. Je to způsobeno tím, že potřeba specializovaných vyšetření a ošetření je daleko vyšší, než jsou možnosti jednotlivých specialistů. Navíc při současném výskytu onemocnění spadajících do různých oborů je právě internista schopen o takto komplikovaného pacienta pečovat. Ročně je provedeno v interních ambulancích více než 10 milionů vyšetření – viz ročenka ÚZIS.

2. Úhrada 30,- Kč za zrušené regulační poplatky je zastropována podle referenčního období, nikoli odvedenou prací.

3. Před atestací jsou povinné stáže na odborných pracovištích a ty si ta pracoviště nechávají platit. Jde o tisícové až desetitisícové částky. Z čeho to mají absolventi lékařských fakult při dané hodinové mzdě platit?

4. Dohodovací řízení - filozofie vzorce je jednoduchá. Limitem je minulé období, nelze tedy úhrady významněji navyšovat, ačkoliv veřejnost je informována o zvýšení platů lékařů. Filozofie úhradového vzorce vede spíše k neustálému snižování úhrady - při poklesu vykázaných rodných čísel se úhrada snižuje bez ohledu na počet ošetření a skutečnou nákladovost poskytnuté péče. Často je nutné provést několik vyšetření v relativně krátkém intervalu, protože je třeba sledovat výsledky vyšetření, reagovat na ně, sledovat změny stavu po léčbě, její toleranci, apod. Při komplikovanosti interních pacientů je třeba více kontrol než u ostatních odborností. Počty vykázaných rodných čísel většinou spíše stagnují, protože počet potřebných nemocných v regionu bývá konstantní. Naproti tomu náklady na léčbu se zvyšují se zaváděním nových léků a úpravou odborných doporučení. Náklady tak stoupají i při maximálním respektování pozitivních listů pojišťovny. Medicína se vyvíjí a léčba je stále dražší.

5. K věku pacientů v interních ordinacích se nepřihlíží, přestože v jiných oborech existují věkové koeficienty, které obtížnost práce s různými věkovými kategoriemi zohledňují. Interní obory pracují s polymorbidními, převážně staršími pacienty, opakovaně vyšetřovanými i s vyššími časovými nároky – ale na to obecný vzorec vůbec nebere zřetel, vytváří nereálné kategorie v seskupení rodných čísel a jejich obratů, paušály a neodměňuje tak skutečnou práci.

6. Na dohodovacích řízeních se nepřihlíží ke specificitě jednotlivých oborů ani z ekonomického hlediska, viz srovnávací období 2014 pro internu, kde byl značný propad příjmů zkrácením časů interních vyšetření.

7. VZP dosud nezveřejnila (ač o to byla opakovaně žádána) průměrné roční úhrady v jednotlivých oborech, aby bylo možné srovnání oborů s přibližně stejným pracovním charakterem, jako jsou např. všeobecní praktičtí lékaři, internisté, neurologové, psychiatři, apod., kteří pracují bez pomocných diagnostických přístrojových metod. V zahraničí jsou tyto přehledy vydávány každoročně.

8. Internisté, ač rozhořčeni, neodcházejí, protože mnoho let pracovali na své přípravě a jednoduše nechtějí opustit povolání, které je stálo tolik sil v přípravě. Důkazem je, že většina internistů zůstává u své odbornosti, i když jsou jiná pole, kde by byl čistý zisk podstatně vyšší. Avšak mnozí z nich dnes odcházejí do ciziny, kde jsou podmínky pro stejnou činnost řádově lepší.

9. Plně podporujeme akci ČLK „Zdravotnictví volá o pomoc“, protože v některých regionech již není zdravotní péče jen ohrožena, ale reálně selhala. Pokud nereagují organizační složky zdravotní péče, mezi něž je třeba počítat i zdravotní pojišťovny, povinné zajistit svým klientům zdravotní péči, je třeba otevřeně informovat klienty, že tato péče zajištěna není.

10. Řízení a rozložení úhrad rafinovaně formulovanými vzorci, kterým je někdy i těžko rozumět, je většinou zcela mimo reálné potřeby jednotlivých oborů a úhrady nejsou v ambulantním ani nemocničním sektoru rozloženy tak, aby zohledňovaly potřeby klientů.

Je třeba, aby:

1. Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny zajistili, že deklarované navýšení ceny práce lékaře s účinností od 1. 1. 2016 bude skutečně poskytnuto. Pro internu je důležité, aby jako referenční období byl použit rok 2015.

2. Ministerstvo zdravotnictví zajistilo, že předatestační stáže v oboru vnitřního lékařství budou poskytovány zdarma nebo jinak finančně zajištěny, protože stážisté na školicích pracovištích reálně pracují, a tím přispívají k úspoře mezd v daném místě.

3. Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny zajistili, že kvalifikovanému lékaři bude skutečně zaplacena za odvedenou práci důstojná cena, a že skutečnost, že část práce se lékařům neproplácí, nebude dále zakrývána za nesrozumitelné vzorce a paušály, jejichž jediným cílem je odvést od této skutečnosti pozornost.

Sepsáno na základě diskusních příspěvků členů Pracovní skupiny ČIS - Ambulantní internisté.

V Praze dne 10. května 2016

MUDr. Jana Lacinová

Pracovní skupina ČIS - Ambulantní internisté

Zdroj: Pracovní skupina ČIS