Rizikový příplatek ve zdravotnictví
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha
Ve vztahu k dotazu je třeba uvést, že poskytování tzv. rizikového příplatku, který byl do konce r. 2006 řešen v dřívějším zákoníku práce a v tehdy platných nařízeních vlády, bylo dramaticky zúženo v souvislosti s nabytím účinnosti současného zákoníku práce. Od 1. 1. 2007 je tzv. rizikový příplatek – nyní správně příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí řešen v zákoníku práce, resp. především v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Uvedené nařízení vlády oproti starší právní úpravě účinné do konce r. 2006 podstatně omezenějším způsobem vymezuje ztížené pracovní prostředí pro účely poskytování příplatku. Právní úprava v podobě nařízení vlády č. 567/2006 Sb. tak ve svých důsledcích způsobila, že převážná většina zaměstnanců ve zdravotnictví nemá od 1. ledna 2007 nárok na přiznání příplatku za ztížené pracovní prostředí.
Skutečnost, že zmiňované nařízení vlády neuvádí biologické činitele nebo jejich zdroje nebo přenášeče, kterými jsou např. Meniningitis, Herpetická meningitis, Meningokok či vir H1N1 apod. – pro naše území aktuálně jistě typičtější než nařízením vlády výslovně uváděné „exotické“ nemoci jako Virus Ebola, virus Marburské horečky, Mycobacterium leprae atd. - vnímá zaměstnanecká veřejnost jako nedůvodně striktní právní úpravu.
S tím lze do značné míry souhlasit, nicméně příp. změnu může provést – vzhledem k tomu – že se jedná o nařízení vlády, pouze vláda.
Jakési dílčí „změkčení“ přinesla zatím pouze cca 3,5 roku stará novela (účinnost od 1. 11. 20007) provedená nařízením vlády č. 249/2007 Sb., která mezi práce spojené automaticky s nárokem na příplatek za ztížené pracovní prostředí doplnila „pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění.“
Lze předpokládat, že toto „změkčení“ právní úpravy mohlo mít a má vliv z hlediska přiznávání „rizikového příplatku“ na nestejné zacházení mezi zaměstnanci infekční JIP a oddělení ARO, byť zaměstnanci obou těchto pracovišť mohou reálně přicházet do kontaktu s nebezpečnými biologickými činiteli.
Domnívám se, že dermatovenerologické kliniky jako pracoviště zaměřené na léčbu kožních a pohlavních chorob, jež jsou typicky chorobami infekčními, patří obecně mezi pracoviště specializované na léčení infekčních onemocnění, tudíž pokud jako všeobecná sestra prokazatelně vykonáváte takové pracovní činnosti, které jsou spojeny s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na tomto pracovišti, pak máte právo na příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí (dříve tzv. rizikový příplatek).
Zdroj: www.tribune.cz