Řešení pro sociálně zdravotní pomezí. Možná už od roku 2025

Efektivní spojení sociálních a zdravotních služeb, komplexní péče v nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech pro seniory i centrech duševního zdraví. Propojení dosud oddělených systémů péče a lepší kvalitu života pacientů „na pomezí“ slibuje návrh změnového zákona, který již prošel meziresortním připomínkovým řízením a který novinářům představili ministr zdravotnictví Vlastimil Válek a ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka. Nová zdravotně sociální lůžka by mohla vznikat již od příštího roku. Nadšení šéfů obou resortů však plně nesdílejí zdravotnické odbory a střízlivé hodnocení přichází i od zástupců poskytovatelů sociálních služeb.

Dlouhodobě nevyhovující stav péče o pacienty na sociálně zdravotním pomezí je tématem už mnoho volebních období a demografické predikce děsí odborníky i politiky každým rokem více a více. Dluh v podobě systémového řešení poskytování sociálně zdravotní péče však spíše narůstá. Již brzy by ho ale Česká republika mohla začít splácet. Alespoň to slibují ministři zdravotnictví Vlastimil Válek a ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka, kteří novinářům představili změnový zákon o sociálně zdravotním pomezí, který právě prošel meziresortním připomínkovým řízením. Návrh mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Podle ministra práce a sociálních věcí by zákon mohla vláda projednat už v průběhu května, legislativní proces by mohl být ukončen už v září tohoto roku a zákon by pak nabyl účinnosti od ledna 2025. A jaké novinky zákon přináší?  

Nová sociálně zdravotní lůžka

Efektivní propojení sociálních a zdravotních služeb by mělo být zajištěno vznikem nových sociálně zdravotních lůžek. K poskytování sociálně zdravotní lůžkové péče se dle návrhu budou moci přihlásit dosavadní i noví poskytovatelé sociálních služeb, ale též poskytovatelé zdravotních služeb.  Poskytovatelé sociálních i zdravotních služeb mohou nyní poskytovat péči mimo svou odbornost na základě výjimek. Podle ředitelky odboru zdravotní péče Ministerstva zdravotnictví Venuše Škampové však ve zdravotnictví funguje i řada „skrytých sociálních lůžek“, jež slouží pacientům, kteří by již nevyžadovali zdravotní péči, ale není je prakticky kam propustit, a tak jsou dále hospitalizováni. Pacientů, kteří ve zdravotnických zařízeních zůstávají ze sociálních důvodů, je podle Ministerstva práce a sociálních věcí až 20 procent.

Pokud jde o skrytá sociální lůžka, na ta podle Škampové nemají poskytovatelé registraci a sociální služba zde nemusí být poskytována v patřičné kvalitě. Ale ani režim povolených výjimek není podle expertů optimální. „Chceme tyto výjimky zrušit a nahradit institut sociálních lůžek institutem sociálně zdravotní lůžkové péče. Poskytovatel dlouhodobé lůžkové péče by měl od začátku hospitalizace počítat s tím, že pacienta bude muset někam propustit,“ zdůraznila Škampová. Dlouhodobá lůžková zdravotní péče má být dle návrhu omezena na 90 dní. Po této době bude hrazenou službou jen po schválení zdravotní pojišťovnou, která může po uplynutí této doby každý takový případ individuálně posoudit a poskytování dlouhodobé lůžkové péče jako hrazené služby prodloužit až o 180 dnů, to lze ovšem provést i opakovaně. Podle Venuše Škampové by poskytovatelé měli už během prvních 90 dnů intenzivně přemýšlet o tom, co se bude s pacientem dít, až nebude potřebovat zdravotní péči. „Poskytovatel by se měl velmi intenzivně zabývat tím, jestli pacienta bude mít kam propustit. Měl by pracovat s rodinou a vymyslet pro něj sociální řešení. To je v podstatě metodická záležitost, která platí už desítky let, ale přesto se to v mnoha zařízeních nedělá,“ konstatovala Škampová.

Sociálně zdravotní péči už tedy bude možné poskytovat s vlastním personálem pouze na základě oprávnění. Podle vrchní ředitelky sekce rodinné politiky a sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí Zdislavy Odstrčilové jsou zdravotní služby v sociálních službách i sociální služby ve zdravotnických zařízeních poskytovány bez oprávnění a jen na základě výjimky. „Jde o automatické zaevidování této služby, a to má své dopady na kvalitu. Touto změnou budeme plně garantovat vysokou kvalitu poskytovaných služeb,“ vysvětlila Odstrčilová s tím, že dojde také k rozšíření možnosti poskytování zdravotních služeb do dalších sociálních služeb, jako jsou stacionáře, centra denních služeb, odlehčovacích služeb atd. Počítá se pochopitelně i s nastavením nových personálních a materiálně-technických standardů.

Pokud jde o náklady, vytvoření a vybavení sociálně zdravotního lůžka by podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí mělo vyjít zhruba na 3,1 milionu korun. Transformace běžného lůžka v domově pro seniory na zdravotně sociální lůžko by stálo přibližně 620 000 korun, v léčebně či nemocnici 150 000 korun. Podmínkou pro nárok na poskytování sociálně zdravotní lůžkové péče bude dle návrhu indikace lékaře. Financování by mělo být zajištěno vícezdrojově. Úhrady za zdravotní péči by šly od zdravotních pojišťoven, sociální péče by byla hrazena z příspěvku na péči. Podle Zdislavy Odstrčilové ale bude v celém systému platit, že klient si bude hradit hotelové služby a stravu, jako je tomu v domovech pro seniory i dnes.

Odbory: Situace se spíše zhorší

Kriticky se k návrhu stavějí zdravotnické odbory. Podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové může změnový zákon situaci na sociálně zdravotním pomezí z pohledu zaměstnanců spíše zkomplikovat. „Připravené novely zákona, které mají údajně vyřešit dlouholetý problém propojení zdravotní a sociální péče, dle našeho názoru situaci spíše zhorší. Hlavním problémem není definice a právní úprava sociálně zdravotního pomezí, ale vyjasnění financování – kdo za co zaplatí a kolik. To bohužel novely neřeší a pro poskytování dlouhodobé zdravotní a sociální péče jsou spíše komplikací než přínosem,“ sdělila ve svém stanovisku Žitníková.

Největší obavy odborů se však týkají personální problematiky, zejména pak odbornosti 913, tedy všeobecných sester v sociálních službách. „Největší obavu máme z toho, že s novelami v části sociálních služeb skončí nepřetržitá přítomnost všeobecných sester. Do domovů podle nás nastoupí smluvní agentury a ošetřovatelská péče pro klienty bude fungovat jen na vyžádání. Konkrétně to znamená, že sestra podle toho, jak bude mít určeno lékařem, jen přijede, provede indikovaný výkon a odjede. Nebude v zařízení trvale, aby pomohla, zhodnotila zdravotní stav, vyřešila drobný zdravotní problém, metodicky vedla – sdělila pečovatelkám, jak například klienta polohovat,“ vysvětluje Žitníková, podle níž změna povede tedy spíše k poklesu kvality a k vyšším nákladům pro systém. „Z praxe už nyní víme, že když se objeví i malý problém a na místě není sestra, tak se automaticky volá záchranka. Ta je už nyní přetížená, a navíc primárně neslouží k řešení drobných zdravotních problémů. To, že systém bude bez sester a jejich nepřetržité přítomnosti dražší a kvalita půjde dolů, jsme dokládali Ministerstvu práce a sociálních věcí na datech a bohužel bez efektu,“ postěžovala si šéfka zdravotnických odborů.

Zásadní problém mají zdravotnické odbory se zavedením personálních standardů, které již v minulosti odmítly. „Aktuálně představené nastavení personálních standardů bude znamenat, že zaměstnavatelé budou moci mít méně zaměstnanců než teď. Vadí nám, aby se o 22 převážně ležících klientů měl postarat jeden pracovník,“ říká Žitníková, podle níž návrh personálních standardů odporuje jiným právním předpisům v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí. „Je to jak zákoník práce, tak nařízení vlády, které upravují například manipulaci s břemeny a fyzickou zátěž zaměstnance. Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě argumentuje tím, že zavedení personálního standardu je součástí podmínek na čerpání financí z Národního plánu obnovy a že pokud ho nezavedeme, tak nám komise nevyplatí evropské peníze. Dle našeho názoru se ministerstvo ani nepokusilo tuto podmínku změnit a dogmaticky trvá na něčem, co bude opět v Evropě první,“ pokračuje v kritickém tónu Žitníková.

Šéfka odborů zpochybňuje i související potřebu redukce, resp. transformace akutních lůžek v nemocnicích, kterou často akcentuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, ale i řada ekonomů zabývajících se zdravotnictvím. „Dogma přehršle akutní péče, které se tady pravidelně objevuje, nás může přijít velmi draho – zhoršením dostupnosti zdravotní péče. Kdo je jen trochu realista a srovná si například počty akutních lůžek v České republice s Německem, Rakouskem a dalšími rozvinutými zeměmi, tak kroutí hlavou nad vyjádřeními českých politiků. Zdravotnictví má samozřejmě i ekonomický rozměr a je obrovskou podnikatelskou příležitostí. Nicméně odbory mimo ekonomiku vidí primárně člověka a tomu návrhy připravovaných zákonů nepomohou, spíše naopak. Po devadesáti dnech přestane pojišťovna dlouhodobou péči hradit, co bude s ‚klientem‘, nám nikdo zatím nesdělil,“ uzavírá Dagmar Žitníková s tím, že odbory z uvedených důvodů návrh odmítají.

Horecký: Návrh přináší pozitivní změny, ale…

A co zástupci poskytovatelů sociálních služeb? Vnímají představený změnový zákon jako významný krok k řešení problematiky sociálně zdravotního pomezí, jak byl prezentován oběma ministry? Podle prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiřího Horeckého je „posun vpřed“ možná příliš nadnesené slovo. Přesto v představeném návrhu změnového zákona spatřuje změny k lepšímu. „Mezi jednoznačně pozitivní změny patří rozšíření zdravotní péče do dalších sociálních služeb, jako jsou denní stacionáře, centra denních služeb, odlehčovací služby pobytového typu nebo azylové domy. Dále například sdílení informací mezi zaměstnanci ve zdravotní a sociální části,“ chválí Horecký, podle něhož však návrh přináší také diskutabilní změny, jako jsou kupříkladu odbory kritizované personální standardy.

„Ještě nevíme, jaká bude jejich konečná podoba a jak moc ovlivní poskytovatele sociálně zdravotních služeb. V rámci návrhu zákona existují jen teze těchto předpisů, které se ještě během připomínkového řízení měnily,“ vysvětluje. Omezení pobytu pacientů na lůžkách dlouhodobé péče na 90 dní je pak podle Horeckého spíše šancí k větší optimalizaci. „Omezení pobytu pacientů na lůžkách dlouhodobé péče v nemocnicích, resp. LDN na 90 dnů, zrušení tzv. sociálních lůžek v nemocnicích v r. 2029 a vytvoření nového typu zdravotně sociálního lůžka představuje potenciál většího zapojení soukromých zdrojů a využívání jednotlivých typů lůžek dlouhodobé péče dle skutečné potřeby pacienta/klienta. Klíč k využití tohoto potenciálu drží pak hlavně zdravotní pojišťovny,“ míní Horecký, přičemž stejně jako ministr zdravotnictví Vlastimil Válek vidí v této změně i nový prostor pro transformaci části lůžkových kapacit nemocnic směrem k dlouhodobé péči.

Návrh zákona podle Horeckého naopak nereflektuje některé další nedostatky současného stavu v oblasti zajištění péče o klienty na sociálně zdravotním pomezí. „Změny těch tří zákonů neřeší primárně financování, zákonodárce se k tomu ‚přiznává‘ v důvodové zprávě s tím, že změny financování by měly být hned ten následující krok, tj. předpokládáme pro rok 2026. Dále návrh neřeší terénní sociální a terénní zdravotní služby. Těmi se bude ministerstvo zdravotnictví zabývat v rámci dvou větších projektů, které začínají v tomto roce. Personální zajištění bude odvislé od personálních standardů, které budou následovat a které budou mít dvouleté odkladné období. Vliv na kvalitu života klientů – například povinností sociální registrace na novém typu lůžka dlouhodobé péče a postupným zrušením sociálních lůžek, kde tato registrace není vyžadována – zaregistrujeme spíše v příštích letech. Skoro se dá říci, že první rok po účinnosti zákona klient nepocítí žádnou změnu,“ uzavírá Jiří Horecký s tím, že současnou variantu návrhu, která má jít v květnu k projednání vládou, přijala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR jako „rozumný kompromis“.