Regulace nákladů: nechybí nám rozbory preskripce?
Je zřejmé, že rok 2011 bude v naší zemi rokem hledání úspor, což se bude týkat i zdravotnictví. Úspory v oblasti léčiv dosahuje SÚKL snižováním cen léků a lékaři nepředepisováním zbytečně drahých léků. K tomu je motivují i zdravotní pojišťovny hrozbou pokut při překročení určitých finančních limitů. Při řešení sporných případů však pojišťovny nevycházejí z objektivních informací, přičemž není žádná věda je získat.
V současnosti mají zdravotní pojišťovny pocit, že ceny léků významně klesají, a proto se snaží prosadit ještě přísnější lékové limity než dříve: při překročení celostátního průměru by praktický lékař platil pojišťovně 40 % částky, o kterou limit překročil.
V návrhu úhradové vyhlášky ze 7. Listopadu 2010 sice je zapsána klauzule, že lékař nebude pokutu platit, když si překročení zdůvodní, povrchní způsob vypořádávání takových zdůvodnění za rok 2009 však ukázal, že pojišťovny neumějí racionalitu preskripce rozpoznat, a tedy ji nezohledňují.
Debata o lékových limitech, která se již léta vede mezi lékaři a pojišťovnami, i letos uvázla na úrovni „pokuty platit či neplatit“, seriózní rozprava o tom, jak rozpoznat skutečně plýtvající lékaře od lékařů, kteří jsou „drazí“ kvůli více nemocným pacientům, se zatím nevede.
Regulační orgány v jiných zemích, dříve než sáhnou k tak silným opatřením, jako jsou pokuty za překročení finančních limitů za léky, nejprve lékaře proškolí, jakým způsobem má být limitů dosaženo. Zároveň s limity též stanoví kritéria správné preskripce, o něž se lze při sporu o uplatnění limitu opřít. K tomu regulátoři potřebují vědět, jakým způsobem lze z preskripčních dat extrahovat smysluplnou informaci o kvalitě zdravotní péče; proto by měli mít znalosti, jak se provádějí rozbory preskripce a jak se výsledky takových rozborů interpretují.
Skutečnost, že většina zdravotních pojišťoven rozbory preskripce provádět neumí nebo nechce umět, neznamená, že to nejde. Bývalé Československo koncem 60. let minulého století bylo spolu se Švédskem na špičce vývoje, jenž ve vyspělých zemích vyústil v systematickou podporu účelné (racionální) farmakoterapie.
Zatímco u nás komunistický režim dokázal úsilí domácích odborníků pokroutit do podoby socialistických komisí účelné farmakoterapie, v jiných zemích se naučili nenásilnou cestou podporovat vzdělávání lékařů v oblasti preskripce léčiv tak, aby byly nežádoucí vlivy farmaceutických firem řádně usměrněny.
Nezbytnou součástí se staly rozbory preskripce, které jednotlivým lékařům ukazují, v čem konkrétně se odlišují od dikce guidelines a/nebo od průměru lékařů dané odbornosti v příslušném regionu.
Před 15 lety byla založena mezinárodní organizace zdravotnických profesionálů EURO‑DURG, jejímž cílem je výzkum spotřeby léčiv v populaci a výzkum kvality a nákladovosti farmakoterapie. DURG je zkratka pro Drug Utilisation Research Group. Tato organizace podporuje mezinárodní spolupráci mezi vědeckými pracovníky a vyvíjí aktivity k přijetí standardů pro mezinárodní a národní metodiku výzkumu spotřeby léčiv.
Cílem není produkovat nudné statistiky, které nikdo nečte, ale poskytovat předepisujícím lékařům stručné a srozumitelné informace, jež potřebují k rozhodování o péči pro své pacienty v reálných podmínkách; v zájmu optimálního vynaložení omezeného množství peněz, které jsou k dispozici. EURO‑DURG se během let stal uznávanou organizací, která spolupracuje s WHO, EU, Evropskou radou, zdravotními pojišťovnami a dalšími organizacemi. Snaží se, aby výzkum spotřeby léků a jeho praktické aplikace byly inkorporovány do příslušných edukačních programů pro lékaře v praxi. Podrobnější informace jsou dostupné na stránkách www.pharmacoepi.org/eurodurg/.
Již několik let všech 15 „starších“ zemí EU provádí pravidelně rozbory preskripce svých lékařů, a poskytuje jim tak zpětnou vazbu. Je pravděpodobné, že k takovému rozhodnutí v dohledné době dospějí i další země včetně té naší. Nejde totiž jen o peníze, ale především o zvyšování kvality a bezpečnosti péče o naše pacienty (a v případě antibiotik také o rozvoj rezistence mikrobů na tato léčiva).
Rozbor preskripce, který lékařům pomůže ukázat jejich silné stránky i slabiny, je v zásadě jednoduchá řemeslná práce, ale jako každé řemeslo i tato činnost vyžaduje určitou erudici, a to nejen při práci s preskripčními daty, ale zejména při interpretaci nalezených údajů. K získání takové erudice nemusíme jezdit do zahraničí, neboť i u nás máme národní pobočku DURG, jež pracuje v rámci odborné společnosti klinické farmakologie.
Je nás málo, ale shromáždili jsme dost informací pro všechny, kdo by se rozborům preskripce chtěli věnovat. Rádi informace poskytneme všem, z praktických důvodů je však lepší stát se členem našeho DURG. Je to pro členy jakýchkoli jiných odborných společností ČLS JEP zadarmo, kontaktní adresy naleznete na stránkách České společnosti klinické farmakologie: www.klinfarm.cz.
Nevylučuji ovšem, že se dosud vlažný zájemce nakonec chytí „drápkem“ a zaplatí pak tím nejdražším – vlastní duší. Je totiž zajímavé vidět, jak ze zdánlivě nepřehledné spousty dat je extrahována smysluplná unikátní informace, o níž jsme dosud neměli ani tušení a která lékařům pomůže v identifikaci té nejlepší a nejbezpečnější léčby za rozumnou cenu.
Na závěr zdůrazňuji, že kultivace našich lékových regulací závisí na dostupnosti „tvrdých“ dat z terénu a na práci s nimi. Nezačneme‑li pracovat s preskripčními daty jednotlivých lékařů, nedokáží pojišťovny rozlišit lékaře poctivé od lékařů plýtvajících a budou nadále udělovat finanční tresty nespravedlivě, což jistě není správné a což zbytečně přispívá k eskalaci napětí v našem zdravotnictví.
Zdroj: Medical Tribune