Prodám špitál. Za korunu.
O tom, že současný způsob financování zdravotnictví není dlouhodobě udržitelný, se spekuluje dlouho, veřejným tajemstvím je jeho aktuální naléhavost.
Skutečnost, že nemocnicím peníze chybí, komentuje v tomto čísle Dr. Roman Kerekeš a JUDr. Ondřej Dostál na předchozích stránkách.
Rad a rádců je mnoho, až to připomíná staré české pořekadlo: V nouzi radu dá ti každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti peněz pytel. České zdravotnictví však nepotřebuje rady, ani další pytel peněz (jen ze státního rozpočtu), ale nový systém financování. Úhradová vyhláška je špatná, protože neumožňuje proplácet to, co skutečně bylo vykonáno. Výkony jsou ohodnoceny křivou optikou, stávající smlouvy s pojišťovnami nedovolují řídit nemocnice jako podnik. Lidské zdraví není zcela tradičně obchodovaná komodita a příklad, který je taktéž součástí zprávy Seznamu.cz, že soukromník v nemocnici zrušil neefektivní provozy, čímž se nemocnice stala samofinancovatelnou, není návod k plošnému použití. Jsou zdravotnické služby, které jsou pro obyvatele nezbytné a které si na sebe nemohou za současných podmínek vydělat. Kvalitní management by snad v mnoha případech zabránil stamilionovým ztrátám (jak a kde). To, co systému chybí je analýza stavu – kam peníze v konkrétních zdravotnických zařízeních tečou, a to nikoli jen na papíře (či v PC), ale skutečně! Zajímavé je, že soukromé nemocnice nikdo nedotuje, alespoň ne trvale. Každý racionálně uvažující podnikatel trvale ztrátový podnik zavře, nebo jej restrukturalizuje, případně prodá.
Dobrovolně jsme zrušili to, co evidentně fungovalo – poplatky. Pokud ČSSD myslí progresivní zdanění lidí s vyššími příjmy vážně, pak na konci příštího volebního období už vlastně nebude co financovat. Lékař, který si vydělá za cenu přesčasové práce více, při progresivním zdanění o své peníze přijde. Hippokratova přísaha a etické chování, na to se u této profese spoléhá, ale ani jedním se nezaplatí v hypermarketu, za bydlení nebo u benzínové pumpy. Přitom lékařská populace stárne stejným tempem jako ta všeobecná a bude sama lékařské služby potřebovat, ale budu je mít kdo a v čem poskytnout?
Zdraví a zdravotnictví se však stalo citlivým tématem v předvolebním období, kdy se politici zdráhají veřejně říci, že zdravotnická péče není bezplatná, ani zadarmo! Pokud se neprosadí zprůhlednění systému, v němž by bylo zcela jasné, komu a za co bylo zaplaceno, pokud se veřejně pacientům neřekne, že je nutné si za léčbu rozumným způsobem připlatit (což se děje v naprosté většině „bohatých“ západních zemích), pokud se neudělají opatření, která zabrání nadužívání „bezplatných“ lékařských služeb (dvojnásobně přesahujeme průměr EU v návštěvách u lékaře), pokud se zcela jasně nepodpoří gate-keeping praktických lékařů (dobrý příklad z Nizozemska), pak nám nemůže pomoci ani DRG-restart. Protože, kdyby fungoval, tak jak je možné, že se úhrady za standardní výkony v jednotlivých nemocnicích liší takřka řádově? Jak je možné, že hotelové služby (prádlo, jídlo) ve fakultních nemocnicích stojí minimálně třikrát tolik, jako v zařízeních následné péče? Vysvětlení je jediné, v těchto položkách se „rozpouštějí“ náklady výkony, které díky nefunkční úhradové vyhlášce jsou neuhrazeny, nebo uhrazeny nedostatečně.
Možná jen maluji katastrofické scénáře. Podle statistik máme na poměry v EU nadstandardní počet lůžkových zařízení (aby ne, když jsme ve ztrátě, on to za nás někdo zamázne). Jak je tedy možné, že na kraji Prahy se chystá finanční skupina, která ekonomiku ovládá dobře, vybudovat nemocnici? Neobviňuji podnikatele, že neumějí počítat. Že by zdravotnictví přece jen představovalo lukrativní byznys, nebo jen velkou černou díru, do které se kvůli voličským hlasům vždy něco nasype? Otázka hodna Hamleta.
Zdroj: MT