Přeskočit na obsah

Primářka se s nemocnicí soudila kvůli platové diskriminaci. Spor prohrála

Když lékařka zjistila, že její mužští kolegové na srovnatelných pozicích mají až dvojnásobně vyšší ohodnocení své práce, svého zaměstnavatele zažalovala. Soudní při však prohrála.

Martina P. se dozvěděla se o výši měsíčního platu primáře sousedního oddělení v roce 2011, když po třech letech odcházela ze zaměstnání z jedné z jihomoravských nemocnic,

Zatímco primářka měsíčně pobírala kolem 50 tisíc korun hrubého, muži na primářských pozicích u téhož zaměstnavatele měli na výplatní pásce osmdesát až sto tisíc.

„Byl pro mě naprostý šok, když jsem se dozvěděla, kolik berou chlapi. Zdálo se nám to s kolegyní opravdu nehorázné. Podala jsem proto na nemocnici žalobu,“ řekla deníku MF Dnes lékařka.

Na nemocnici žádala zpětně dorovnat plat za uplynulé tři roky zaměstnání na stejnou úroveň jakou měli primáři muži.  Celkem tak požadovala jeden milionu korun, později při soudních jednáních chtěla aspoň půl milionu.

Nemocnice se však hájila tím, že primáři na jiných odděleních museli mít jiné praktické znalosti a dovednosti, a u Krajského soudu v Brně s tímto argumentem uspěla. Soud žalobu zamítl s tím, že nebylo nerovné zacházení prokázáno.

„Žalobkyně, která měla mzdu smluvně sjednanou, navíc po celou dobu o zvýšení mzdy nepožádala a jednotliví zaměstnanci žalovaného na pozici primáře, bez ohledu na to, zda se jednalo o muže či ženy, byli v období od ledna 2008 do března 2011 odměňováni různě,“ stálo v rozsudku. „On sám (tehdejší jednatel, pozn. red.) nikdy nerozlišoval, jestli se jedná o ženu či muže, posuzoval pouze potřeby nemocnice a žalobkyně věděla, za jakých podmínek nastupuje,“ citoval rozsudek obhajobu.

Žalobkyně s tím nesouhlasí a uvedla: „Kolega, se kterým jsem se srovnávala v žalobě, vedl srovnatelně náročné oddělení, které bylo dokonce o něco menší než to moje,“ říká. Poukázala i na to, že kolega, který nastoupil na primářské místo po jejím odchodu, dostal vyšší plat.

Soudkyně ale zdůvodnila zamítnutí žaloby takto: „Soud je toho názoru, že je oprávněním zaměstnavatele v nenárokové části smluvní mzdy zohledňovat přínos toho konkrétního zaměstnance pro své potřeby, tímto způsobem zaměstnavatel upravuje a řídí svoji činnost, takovéto rozhodnutí zaměstnavatele nemůže být diskriminačním jednáním“.

Případem se zabývala i ombudsmanka Anna Šabatová. Vydala obecné právní stanovisko, ve kterém konstatuje:„Nerovné odměňování je nedůstojné a stát by měl činit více, aby tomu zabránil.“

Ministerstvu práce a sociálních věcí a Státnímu úřadu inspekce práce Šabatová navrhla vytvoření metodiky, podle které by spravedlnost v odměňování žen a mužů kontrolovaly oblastní inspektoráty práce.

„Ministryně mému doporučení vyhověla a v současné době probíhají přípravné práce na vytvoření metodického materiálu pro inspektoráty práce,“ uvedla ombudsmanka. Inspektoráty práce již ohlásily, že příslušné kontroly rovnosti odměňování na srovnatelných pozicích zahájí již během tohoto roku.

V posledních desetiletích se veřejná diskuse o rovných příležitostech žen a mužů na trhu práce vede v celé Evropě. Evropská unie řadí stejnou odměnu za rovnocennou práci mezi základní principy společnosti a snaží se jej prosadit akčními plány. Uvádí se, že ženy v Evropské unii nadále vydělávají o 17 procent méně než muži.

www.tribune.cz

 

Zdroj: www.tribune.cz

Sdílejte článek

Doporučené

Vystavování ePoukazů

17. 12. 2024

Dnešní Poradna přináší přehled o tom, jak funguje ePoukaz, kde ho lze uplatnit a jaké možnosti má lékař při jeho předání pacientovi. Představí mimo…