Primář v roli manažera

Lékař a podnikatel Ján Lešták, rodák z Banské Bystrice (l954), je v očním lékařství uznávaným odborníkem. Jako manažer vede vlastní kliniku JL v Praze 13, kde zároveň ordinuje. Díky jeho manažerským schopnostem pracoviště zavedlo do klinické praxe už několik nových léčebních postupů.

V roce 1995 jste z Ústřední vojenské nemocnice odešel do soukromé praxe. Jaké v tom vidíte výhody?

Velké. Když jsem ráno přišel do státního zařízení jako první, pracoval víc, než kdokoli jiný a odcházel poslední, tak to bylo za stejné peníze, jako kdybych přišel poslední, přehodil nohu přes nohu, přečetl noviny, vypil kávu a vyšetřil dva pacienty. To se mi prostě nelíbilo.Nynější stav je svým způsobem spravedlivější vůči těm, kteří chtějí pracovat. Spravedlivější v tom, že diferenciace mezi člověkem línýma pracovitým je markantnější. Nemáte nad sebou žádného náměstka, vedoucího oddělení, ředitele. Nad vámi je jenom bůh.Takže druhá výhoda je v tom, že pokud se rozhodnete pro nějaký projekt, je jenom na vás, abyste se rozhodl správně, protože všechny problémy spojené s realizací jsou na vás a pokud projekt zkrachuje, za problémy nesete odpovědnost opět jen sám.Když se rozhodnete, nemusíte s nikým nic konzultovat, ani se doprošovat toho či onoho. Vprivátní praxi máte nejen velkou odpovědnost, ale zároveň i svobodu rozhodování, kterou stavím na první místo. Dovolím si říci, že díky této svobodě naše klinika udává, především v ambulantní oftalmologii, hlavní směr.

Jak se dá skloubit funkce primáře oční kliniky s funkcí manažera?

Není to jen oční klinika, kterou vedu, těch firem je víc a skloubit řízení s lékařskou praxí je velice složité.
Celý problém je v tom, že zatím jsem nenašel člověka, který by řídil firmu takovým způsobem, abych byl spokojen. Do budoucna ovšem počítám s tím, že někoho najdu.
Mám tu například jednoho šikovného člověka, správce budovy.
Za ním nemusím chodit a vykládat mu, co má dělat a pak ho ještě kontrolovat. Prostě ví, že má tento dům na starosti a vše, co je třeba, vyřizuje průběžně.
Takového manažera si představuji.

Když jste odcházel do privátní praxe, věděl jste, co to všechno obnáší? Předpokládal jste, že v budoucnu budete řídit kliniku?

Vůbec jsem nepočítal s tím, že by se má ordinace rozrostla do dnešních rozměrů.
Když jsem odcházel z Vojenské nemocnice, věděl jsem jedinou věc - totiž, že sloužit mohu jen do určitého věku, hranice důchodu u vojáků je padesát tři let. Aby mi v tomto věku, což v˙mém případě bylo minulý rok, někdo řekl, že o mě nemá zájem, k tomu jsem nechtěl dospět.
Odcházel jsem z Prahy 6 do Prahy 13, kde každý potenciální oční pacient měl už lékaře. Já jsem začínal jako první z lékařů v nově otevřené poliklinice Lípa s jednou zdravotní sestrou. O moje služby byl takový zájem, že za rok nastoupil další lékař. Tak jsme se rozrůstali, až už prostory v Lípě nepostačovaly.

Jste výborný manažer, vaše firma vzkvétá. Jak dosahujete toho, že vaše oční klinika je tak vyhledávaná a že firma se neustále rozrůstá?

Myslím si, že expandujeme hlavně z jednoho důvodu: jdeme cestou nabídky, která na trhu chybí. A nejdeme po kvantitě, ale po kvalitě.
Pravda je však ta, že jakmile překročíte určitý počet pacientů, je těžké kvalitu udržet. Je to, jako když vám někdo lije vodu do sklenice a samozřejmě sklenice jednou přeteče - pak už neuhlídáte, kam voda teče. Hned po kvalitě se zaměřujeme na sledování novinek na trhu, protože v konkurenci chceme obstát.
Podobných pracovišť, jako je naše, je tady více a pacient si vybírá, kam půjde. Kvalitu zaručuje především to, že každý lékař má u nás nejvyšší vzdělání - neboli dvě atestace.
Vyšší vzdělání v oftalmologii není. Díky dobrým ekonomickým výsledkům si zaměstnance vybírám a beru jen nejlepší.

Jak financujete provoz kliniky? Mám teď na mysli i nedávnou dostavbu stávající budovy a nový přístroj pro magnetickou rezonanci?

Do privátní praxe jsem vstupoval s tím, že jsem měl nějaké volné finanční zdroje, získané z prodeje nemovitosti. Tak jsem vložil 1,8 milionu korun jako vstupní kapitál v roce 1995 do ordinace v centru Lípa. Jakmile jsem vydělal první peníze - a začínal jsem bez dluhů - koupil jsem nějaký přístroj a tak to šlo dál.
Z Lípy jsem odešel i z toho důvodu, že poliklinika nám už nebyla schopna poskytnout požadované prostory a nájem stále rostl. Spočítal jsem si, že kdybych měl platit každým rokem jen to, co dávám za nájem, raději budu fungovat ve vlastním, vezmu si úvěr a důmse zaplatí. Proto jsem vystavěl vlastní budovu a i tu jsem letos v březnu rozšířil.
Na dostavbu a příslušné lékařské vybavení čerpám úvěr ve výši 90 milionů korun.

Proč jste si zvolil Nové Butovice jako sídlo kliniky?

To je velice jednoduché. Věděl jsem, jak funguje centrum města všude ve světě, ve vyspělých zemích. Sídlí tam banky, restaurace a velké obchodní společnosti, takže nájmy jsou daleko vyšší než v okrajových částech, nemluvě už o volných stavebních pozemcích.
Důležitá je rovněž dobrá dopravní dostupnost. V Nových Butovicích to všechno je k dispozici: linka metra, pozemky, dálnice, nedaleké letiště, to jsou důvody výběru.

Denně k vám přichází asi dvě stě pacientů, z toho čtvrtina nových. Jak získáváte klientelu?

Popravdě řečeno nevíme, co s pacienty. Každý den někdo telefonuje, že nám chce udělat reklamu, ale já vím, že by to bylo kontraproduktivní, protože budu platit za reklamu a pak pacienty, které bychom takhle získali, kvůli nedostatečné kapacitě odmítneme.
Pacienti si nás díky kvalitním službám a osobním referencím vyhledávají sami, propagací se nezabýváme.

Jak čelíte konkurenci? Jaké nástroje využíváte?

Byli jsme první v Česku, kdo začal provádět oční operace ambulantně a další přišli až po nás. Aby privátní oční centra získala klientelu, uzavřeli s jednotlivými lékaři smlouvu o spolupráci a za každého odeslaného pacienta jim dávají určitý finanční obnos.
Jsme téměř jediní v republice, kdo to nedělá, takže s nimi můžeme dost těžko bojovat. Jako nástroj přichází v úvahu jen zmíněná kvalita.

Pokud jde o plány a cíle, máte ještě nějaké eso v rukávu?

V medicíně lze odhadnout vývoj snad jen na rok či dva dopředu. To je hranice, o které se můžeme bavit. Do zdravotnictví jsou investovány neuvěřitelné prostředky, díky nimž je pokrok v medicíně úžasně rychlý.
Nejmodernější součást našeho vybavení - magnetickou rezonanci, jsme otevřeli teprve nedávno, v březnu, a co bude za dva roky, nevím. Vím jen, že se přizpůsobíme konkrétní situaci. Dá- li bůh, určitě vymyslíme něco nového.

Věnujete nějaké finance i na dobročinné účely?

Rád, vloni jsem na tento účel, hlavně na podporu umění, vydal asi 1,5 milionu korun.
Ale vím, že je to pro zdravotnické zařízení spíše nezvyklé. Většina zařízení stále brečí, že má nedostatek peněz a každého prosí - dejte nám nějaké finanční prostředky.
U nás je to jinak. Osobně vždy rád pomohu.

Co byste vzkázal lékařům, kteří se chystají do privátní praxe a nejsou si jisti, zda by takový záměr zvládli?

Myslím si, že dnes je trh v privátním sektoru přesycen a obávám se, že kdyby chtěl někdo vstoupit, tak nemá možnost. Fungovat bez smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou v současné době není možné, protože klientela není tak bohatá a nabídka je daleko vyšší, než poptávka po těchto službách.
To by musel být někdo opravdu vynikající odborník, aby si otevřel ordinaci bez smluvního vztahu s pojišťovnou, ale to není podstata privátní praxe. Ta spočívá spíše v tom, že lékař dostane zaplaceno jen za to, co vyfakturuje a jen za ty výkony, které provedl. Takže pokud si někdo myslí, že bude pracovat tak, jako v nemocnici, ať raději v nemocnici zůstane.

Když se ohlédnete zpět a vidíte cestu, kterou jste ušel, jste spokojený?

Spokojen jsem. Když večer přemítám, co jsem všechno udělal, často myslím na Napoleona, který říkal, že se snaží žít tak, aby večer nemusel konstatovat, že zase promarnil den. To se mi tedy opravdu nestává - promarnit den.

Vizitka Jána Leštáka

- Narozen v roce 1955.
- V roce 1995 založil v Praze 13 oční kliniku JL, která poskytuje špičkové služby v oboru oftalmologie.
- Na klinice pracují téměř dvě desítky lékařů. Její součástí je také Centrum pro choroby hlavy a krku. Od března je vybaveno nejmodernějším diagnostickým zařízením, pracujícím na principu magnetické rezonance.

Regionální deníky, Veronika Nováčková

Zdroj: Regionální deníky