Přeregistrace přinesou problémy lékařům pracujícím na více místech

Analýzu právní problematiky tzv. nucených přeregistrací zdravotnických zařízení poskytl JUDr. MUDr. Jan Skácel, koncipient Advokátní kancelář Dáňa, Pergl a Partneři, právnické firmy roku 2010 v oblasti veřejných zakázek.

Tzv. nucená přeregistrace zdravotnických zařízení je v poslední době hojně diskutovaným tématem, především mezi provozovateli nestátních zdravotnických zařízení – fyzických osob, tedy lékařů. Tato tzv. nucená přeregistrace zdravotnických zařízení je stanovena v návrhu zákona o zdravotních službách (sněmovní tisk 405/2), který byl v současné době Senátem ČR zamítnut, a pravděpodobně začátkem listopadu tohoto roku ho znovu projedná Poslanecká sněmovna ČR, kdy lze očekávat „přehlasování veta Senátu“.

Tento návrh zákona o zdravotních službách má zrušit zákon č. 160/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čímž odpadne „dvojkolejnost“ oprávnění k poskytování zdravotních služeb státních a nestátních poskytovatelů zdravotních služeb tak, aby podmínky poskytování zdravotních služeb byly jednotné pro všechny poskytovatele zdravotních služeb (dnes státní zdravotnická zařízení s právní subjektivitou a provozovatele nestátních zdravotnických zařízení s právní subjektivitou, u nichž jimi provozované zdravotnické zařízení nemá právní subjektivitu).

Krajské úřady budou nově vydávat oprávnění k poskytování zdravotních služeb i pro současná státní zdravotnická zařízení, kdy tito státní poskytovatelé zdravotních služeb budou povinni požádat do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách (přepokládaná účinnost je od 1. ledna 2012) o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud hodlají poskytovat zdravotní služby po uplynutí 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách. Stejně tak budou muset krajské úřady nově vydávat oprávnění k poskytování zdravotních služeb i pro současná nestátní zdravotnická zařízení, kdy tito nestátní poskytovatelé zdravotních služeb budou povinni požádat do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud hodlají poskytovat zdravotní služby po uplynutí 36 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o zdravotních službách.

Tzv. přeregistrace je tedy nová právní povinnost pro všechny poskytovatele zdravotních služeb, a to i současných jak státních, tak i nestátních provozovatelů zdravotnických zařízení, získat oprávnění k poskytování zdravotních služeb¹. Ten, kdo nezíská v příslušné lhůtě² nové oprávnění k poskytování zdravotních služeb, ten nebude moci po uplynutí příslušné lhůty poskytovat žádné zdravotní služby, tedy ani žádnou zdravotní péči. Je pamatováno i na neoprávněné poskytování zdravotních služeb bez předmětného oprávnění s různými druhy postihu podle závažnosti. Nově tedy budou muset všichni současní provozovatelé nestátních zdravotnických zařízení požádat příslušný odbor krajského úřadu (či odbor zdravotní péče MHMP) o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb v příslušné lhůtě³, pokud budou chtít poskytovat zdravotní služby i po uplynutí lhůt uvedených v předchozí větě. Současní provozovatelé nestátních zdravotnických zařízení mají právo na vydání oprávnění k poskytování zdravotních služeb za předpokladu, že doloží náležitosti nutné k udělení registrace podle zákona o zdravotních službách⁴.

Jednou z důležitých podmínek k udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb je skutečnost, že zdravotní služby smí být poskytovány pouze v prostorách určených pro poskytování zdravotních služeb (= ve zdravotnických zařízeních)⁵, které mohou ovšem být provozované i jiným poskytovatelem⁶, a v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, vyjma několika výjimek (zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí, přednemocniční neodkladná péče v rámci ZZS, zdravotnické dopravní služby, přepravy pacientů neodkladné péče atd.). S tím, že jednou z podmínek udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb bude, že fyzická osoba, nebo právnická osoba, je oprávněna užívat k poskytování zdravotních služeb zdravotnické zařízení (tedy prostory určené pro poskytování zdravotních služeb), které splňuje požadavky na technické a věcné vybavení.

To, že poskytovatel zdravotních služeb bude smět poskytovat zdravotní služby pouze v prostorách k tomu určených, a že bude muset prokázat oprávněnost tyto prostory užívat (alespoň nájemním či podnájemním vztahem, ať už k prostorám, kde chce poskytovat zdravotní služby, anebo k prostorám, kde poskytuje zdravotní služby jiný poskytovatel, bude nutné tedy předložit k žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb i tento užívací titul: nájemní, nebo podnájemní smlouvu), přičemž bez těchto podmínek nelze udělit oprávnění k poskytování zdravotních služeb a nelze tedy vůbec poskytovat zdravotní služby, je nejspíše jediným legitimním důvodem k této tzv. přeregistraci.

V současné době někteří lékaři poskytují zdravotní péči ve vícero zdravotnických zařízení, kdy v lepším případě mají uvedeno pouze jedno místo podnikání – prostory k poskytování zdravotní péče – v místě provozování zdravotnického zařízení uvedeném v současném rozhodnutí o registraci, a v horším případě mají uvedeno místo podnikání na adrese svého trvalého bydliště bez vydání jakéhokoli rozhodnutí o registraci, kde se ve skutečnosti žádné prostory určené k poskytování zdravotní péče nenacházejí.

Tzv. přeregistrací nestátních zdravotnických zařízení se snad zabrání tomu, aby poskytovatelé zdravotních služeb – fyzické osoby, především někteří nemocniční lékaři poskytovali zdravotní služby i v místech svých trvalých bydlišť či jinde, kde nejsou prostory určené poskytování zdravotních služeb, a ve skutečnosti poskytovali zdravotní služby jinde, anebo i jinde (tedy na vícero místech, přičemž v současném rozhodnutí o registraci mají uvedeno pouze jedno místo k provozování zdravotnického zařízení).

Na druhou stranu právě pro takovéto nemocniční lékaře, kteří nemají svou vlastní ambulantní praxi, nicméně různým způsobem poskytují zdravotní služby i v jiném zdravotnickém zařízení (u jiného poskytovatele zdravotních služeb) nebo pro jiného poskytovatele zdravotních služeb⁷, může nastat velký problém s prokázáním užívacího titulu k poskytování zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení, kde poskytují zdravotní služby nebo, pro koho poskytují zdravotní služby.

Doklad, z něhož bude vyplývat oprávnění žadatele užívat prostory k poskytování zdravotních služeb, je totiž nedílnou součástí žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Stejně tak pro ně může nastat problém s prokazováním věcného a technického vybavení zdravotnického zařízení těmito lékaři, které nevlastní a které musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytovaných zdravotních služeb. Ze smlouvy s tímto jiným poskytovatelem zdravotních služeb, který provozuje zdravotnické zařízení, v němž bude tito lékaři zdravotní služby poskytovat, musí plynout oprávnění těchto lékařů využívat technické a věcné vybavení tohoto zdravotnického zařízení, a tato smlouva musí být také těmito lékaři předložena k žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Tedy budou se muset tyto smlouvy změnit v tom smyslu, aby splňovaly požadavky novým zákonem o zdravotních službách na ně kladené, anebo bude muset tento lékař prokázat splnění požadavků nezajištěných smlouvou těmito doklady: seznamem zdravotnických pracovníků, kteří budou vykonávat zdravotnické povolání v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k žadateli, prohlášením, že zdravotnické zařízení je pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno podle zákona o zdravotních službách a rozhodnutím o schválení provozního řádu zdravotnického zařízení vydané orgánem ochrany veřejného zdraví a provozním řádem, jež budou v tomto případě také nedílnou součástí žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Jinými slovy tyto lékaři budou muset „odkrýt“ obsah smluvního vztahu s tímto jiným poskytovatelem, anebo budou muset dokládat všechny výše uvedené doklady.

Stejně tak pro několik málo lékařů může nastat problém i s prokazováním specializované způsobilosti příslušné odbornosti u lékařů, kdy již příslušný obor neexistuje, nebo, kdy lékař získal i registraci pro poskytování zdravotní péče v dříve nástavbovém oboru (např. lékař s atestací II. stupně z vnitřního lékařství sice nemá atestaci z kardiologie, ale dlouhodobě poskytuje zdravotní péči i v tomto oboru) a až po 17. dubnu 2004⁸ požádal ČLK o vydání osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe, které po tomto datu od ČLK obdržel, a na základě tohoto osvědčení obdržel registraci nestátního zdravotnického zařízení. Doklady o způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání jsou totiž nedílnou součástí žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. U těch lékařů, kteří získali od ČLK do 17. dubna 2004 osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe, by neměl být problém se získáním oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle nového zákona o zdravotních službách i na obor zdravotní péče, ke kterému získali toto osvědčení od ČLK, protože mají specializovanou způsobilost (tedy oprávnění k samostatnému výkonu povolání v tomto oboru)⁹.

Pro ty lékaře, kteří získali od ČLK osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe až po 17. dubnu 2004 a na základě těchto osvědčení obdrželi registraci nestátního zdravotnického zařízení, může nastat velký problém se získáním oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle nového zákona o zdravotních službách i na tyto obory zdravotní péče, ke kterým dodatečně získali tato osvědčení od ČLK a registrace nestátních zdravotnických zařízení. V tomto případě pravděpodobně oprávnění k poskytování zdravotních služeb v těchto oborech bude muset být posuzována soudy, kde snad budou moci úspěšně argumentovat principem ochrany nabytých práv a zákazem případného retroaktivního zásahu do těchto dříve nabytých práv soukromých lékařů.

JUDr. MUDr. Jan Skácel

www.akdpp.cz

_________________________________________________________________________________

Zdroj: AK Dáňa, Pergl a Partneři