Praxe si vyžádá korekci návrhů NERV
Podle JUDr. Dostála je nejdůležitější a nejvíce diskutovanou otázkou definice nároku na zdravotní péči, resp. hlavně reálnost takového nároku. Upozorňuje, že pacient nemusí být zařazen do některého specializovaného léčebného programu, např. biologické léčby, pro nedostatek finančních prostředků, i když by u něj tato terapie byla indikovaná. Jde o důsledek skutečnosti, že úhradový standard je v tuto chvíli definován poměrně nejistě a roztříštěně. V tomto smyslu ani novela nepřináší valné zlepšení. Proto Platforma zdravotních pojištěnců ČR doporučuje zavést jednotnou definici nároku na péči z veřejného zdravotního pojištění dle kritérií zohledňujících nákladovou efektivitu, potřebnost a individuální odpovědnost.V souvislosti s požadavkem nákladové efektivity by neměla existovat jiná kritéria pro výběr zdravotnického materiálu, jiná pro péči a další pro volbu léčivých přípravků. Pokud například u onkologického pacienta připadá v úvahu jak chirurgické, tak radiologické ošetření, popř. farmakologická léčba, tak při posuzování nákladové efektivity musejí podle JUDr. Dostála platit stejná pravidla pro různé typy léčby. Platforma zdravotních pojištěnců ČR naopak postrádá návrh, jak řešit vyřazování obsoletních či neefektivních intervencí z úhrad veřejného zdravotního pojištění, a upozorňuje také na to, že pro reálnou vypovídající schopnost musí analýza nákladové efektivity zohledňovat i sociální a dlouhodobé zdravotní dopady hodnocených intervencí, což není vždy pravidlem.JUDr. Ondřej Dostál též upozornil na nepřijatelný fakt, že změna definice „lege artis“ v návrhu zákona o službách, která ji nově popisuje jako péči v souladu se současnými poznatky medicínské vědy, ale s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám daného pracoviště, může v praxi znamenat rozdílný nárok na péči v různých zdravotnických zařízeních v závislosti na těchto podmínkách. Problematická je také skutečnost, že i když je porušování léčebného režimu chápáno jako protiprávní jednání, uložit za něj sankci, a motivovat tak pojištěnce, je velmi obtížné, ne‑li nemožné.Tzv. měkký gatekeeping, který se objevil dokonce v TOP TEN opatřeních NERV, není podle Platformy zdravotních pojištěnců ČR v současném systému regulačních poplatků příliš realizovatelný. Pokud totiž poplatek za návštěvu specialisty zůstane příjmem jeho ordinace, mohlo by to podle JUDr. Dostála vytvořit pro některé z nich naopak dodatečnou motivaci k „lákání“ pacientů do vlastní ordinace, a tím si vylepšovat příjem. Regulační roli by v tomto případě měly spíše sehrávat zdravotní pojišťovny.
Opatření správná, ale záleží na provedení
V oblasti lékové politiky doporučení NERV hovoří mimo jiné o pozitivních lékových seznamech, elektronických aukcích či nových intervalech pravidelné aktualizace seznamu hrazených léčiv včetně definování dostupnosti. Zavedení elektronických aukcí vnímá Platforma zdravotních pojištěnců ČR pozitivně, ale upozorňuje, že bude hodně záležet na jejich samotné praktické realizaci s tím, že při výskytu nedostatků hrozí riziko diskreditace elektronických aukcí jako takových. Problém přináší již samotné definování povinností vítěze aukce. Podle novely zákona 48/1997 Sb. se vítěz zavazuje dodávat léčivé přípravky na český trh, přičemž není jasné, co se tím míní. V případě, že dodávkou na trh se míní dodávka prvnímu distributorovi, ale ten není vázán povinností dodat léčivo konečnému spotřebiteli, hrozí riziko, že část objemu takového léku skončí v zahraničí cestou paralelního vývozu. Další povinností vítěze aukce je dodat lék v objemu odpovídajícím minimálně polovině spotřeby obvyklých denních terapeutických dávek. „Znamená to, že až pro polovinu pacientů nebudou k dispozici léky bez doplatku? Plnou úhradu budou mít totiž zajištěny pouze přípravky vítěze aukce, pro ostatní je plánována úhrada o 25 % nižší. Domnívám se, že tato rizika by měla být ošetřena, aby byla dodržena zásada, že v dané terapeutické skupině je alespoň jeden lék bez doplatku,“ říká JUDr. Dostál.
Resortismus je pro pacienty nepřijatelný
V souvislosti s doporučovanou harmonizací ekonomických podmínek a financování různých druhů péče (akutní, následné, dlouhodobé a sociální) poukazuje Platforma zdravotních pojištěnců ČR na nespolupráci resortů zdravotnictví a sociálních věcí. Podle zástupců pacientů je tento resortismus nepřijatelný a měl by být odstraněn, protože „veřejné prostředky jsou jen jedny“ a měly by být vynakládány účelně a hospodárně. Při koncipování vhodného modelu následné a dlouhodobé péče si lze vzít příklad v Německu, kde tento systém dobře funguje, popř. více naslouchat doporučení geriatrů a dalších odborníků. Přistupovat k restrukturalizaci lůžkového fondu jen s cílem maximálně ušetřit by se v budoucnu naopak mohlo velmi nevyplatit. Také v následné a dlouhodobé péči totiž záleží na kvalitě, a proto i zde platí, že nejlevnější nemusí být nakonec nejúspornější.
Zdroj: Medical Tribune