Právník odpovídá na dotazy čtenářů
Jsem bezpříspěvkový dárce krve a než jsme měli dlouhodobý plán, počítali mně v práci den odběru jako ranní směnu-7,5 hodiny. Nyní máme dlouhodobý plán, mám naplánovanou směnu dlouhou-11,5 hodiny. Samozřejmě, že jedeme podle krátkodobého plánu, kdy jsem měla volno ( jinak bych nemohla jít krev darovat). Jak mi mají hodiny za odběr počítat?
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha, AK Brůha
Byť se dotaz vztahuje ke správnému určení náhrady mzdy za činnost dárce při odběru krve, tak ve skutečnosti je podstatou dotazovaného problému otázka chyb při rozvrhování pracovní doby, kdy někteří zaměstnavatelé vydávají současně či postupně několik různých plánů pracovní doby, ač zákoník práce počítá pouze s jedním rozvrhem pracovní doby.
§ 203 odst. 2 písm. d) zákoníku práce stanoví, že k činnosti dárce při odběru krve přísluší zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru, odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Nedojde-li k odběru, poskytuje se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci.
Není proto pravda, že nemůžete jít darovat krev ve dnech, kdy jste měla rozepsánu směnu, naopak § 203 zákoníku práce výslovně počítá s tím, že činnost dárce krve je uskutečňována i v pracovní době. Podle § 200 zákoníku práce je povinností zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu tzv. jiných úkonů v obecném zájmu (těmi je i činnost dárce krve), pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu.
Vzhledem ke stručnosti dotazu prakticky nelze objektivně rozklíčovat, zda zmiňovaný „krátkodobý plán“ vůbec odpovídá zákoníku práce, protože harmonogram směn musí být zaměstnavatelem vyhotoven zásadně na celé vyrovnávací období a nikoli jen např. na 1 měsíc. Pokud je např. u Vašeho zaměstnavatele vyrovnávací období pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu nejdelší možné podle zákona tj. 52 týdnů, pak dlouhodobý plán musí být vyhotoven na celých 52 týdnů a žádný „krátkodobý plán“ není možný. Není dost dobře možné kvalifikovat zcela odlišným způsobem náhradu mzdy pro účely dočasné pracovní neschopnosti a pro účely činnosti dárce krve, neboť stále jde o náhradu mzdy za tutéž dobu omluvené absence v tomtéž zaměstnání. Pro objektivní posouzení dotazu by však bylo potřeba seznámit se podrobně se zmíněným dlouhodobým a krátkodobým plánem a posoudit vůbec zákonnost jejich vydání a jejich příp. změn.
Je povinností zaměstnance do pracovního výkazu psát a následně počítat příplatky za noční, víkendy a svátky? Myslím, že je to práce mzdové účetní.
Zásadně je třeba vycházet z toho, že právní povinnosti lze zaměstnanci ukládat jen na základě zákona a v jeho mezích. Zákoník práce neupravuje žádnou obecnou povinnost zaměstnance v tom smyslu, že by musel sám kalkulovat své příplatky za práci v noci, resp., za práci v sobotu a neděli či za svátek.
Z § 96 zákoníku práce je zřejmé, že vedení evidence pracovní doby je právní povinností zaměstnavatele, a nikoli zaměstnance. Jak ale judikoval v minulosti Nejvyšší soud (konkrétně rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1916/2004 dostupný též např. na www.nsoud.cz v rubrice vyhledávání stanovisek a rozhodnutí Nejvyššího soudu), ke splnění povinnosti zaměstnavatele evidovat pracovní dobu je často nezbytná určitá součinnost ze strany zaměstnance, jejímž prostřednictvím získává zaměstnavatel podklady pro vedení evidence pracovní doby. Zaměstnavatel tedy může oprávněně požadovat po zaměstnancích, aby poskytovali nezbytnou součinnost při evidenci pracovní doby (např. vyznačili příchod a odchod do a ze zaměstnání v sešitě či formou elektronické „píchačky“ apod.), ovšem zaměstnavatel nemůže po řadových zaměstnancích (kteří nejsou mzdovými účetními) požadovat, aby si sami vypočítávali výši příplatků ke mzdě či platu podle evidence odpracované doby. Taková činnost patří výhradně do pracovních povinností zaměstnanců, jejichž sjednaným druhem práce je činnost v oblasti mzdové agendy, mzdové účtárny apod.
Pracuji v nemocnici, jednotlivá oddělení jsou v pavilonech. Při školení BOZP nám bylo řečeno, že ve zdravotní obuvi můžeme chodit jen na oddělení, pokud jdeme mimo oddělení, máme si obout vlastní obuv, třeba i na podpatcích a dát si vlastní kabát na zdravotní oděv. Ve vyhlášce č. 195 je to tak napsáno. Zajímá mne, pokud si zlomím nohu, v nevhodné obuvi mimo odd. zda se jedná o pracovní úraz, pokud si potřísním biolog. materiálem vlastní kabát, kdo mi jej vyčistí a v čem půjdu domů?
Stručně vyjádřeno, oba dotazy se vztahují k náhradě škody a konkrétně k souvislosti s plněním pracovních úkolů, když zákoník práce stanoví (§ 265), že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Ustanovení § 273 zákoníku práce pro účely posuzování odpovědnosti za škodu stanoví, že plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty a dále že plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast BOZP nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.
Současně, ustanovení § 274 zákoníku práce stanoví, že v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.
Ve vztahu k dotazům je tedy třeba s ohledem na shora uvedené uzavřít, že pokud si tazatel zlomí nohu v nevhodné obuvi mimo oddělení, pak se bude jednat o pracovní úraz tehdy, pokud dotyčný zaměstnanec při úrazovém ději plnil pracovní úkoly či jednal v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů – tzn. např. zlomení si nohy při přesunu z jednoho pavilonu do jiného za účelem vyzvednutí věci, pro kterou byl zaměstnanec poslán nebo cesta na poradu oddělní do jiného pavilonu atd. nepochybně charakter pracovního úrazu mít budou, naproti tomu zlomení si nohy v nevhodné obuvi po pracovní době, kdy zaměstnanec šel soukromě navštívit svého rodinného příslušníka hospitalizovaného v jiném pavilónu charakter pracovního úrazu mít nebude.
Obdobně, i potřísnění vlastního kabátu biologickým materiálem při plnění pracovní úkolů či v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů bude v režimu obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (§265 zákoníku práce) a povinností zaměstnavatele bude škodu nahradit (zajistit na své náklady vyčištění kabátu event. poskytnout adekvátní finanční náhradu za věcnou škodu na zničeném kabátě).
Je ovšem třeba zdůraznit, že příp. škodu je třeba řešit se zaměstnavatele včas, neboť § 268 zákoníku práce v odst. 3 stanoví: Právo na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
Zdroj: www.tribune.cz