Pracovník v sociálních službách není kotelník

Ve zdravotnictví pracuje celá řada různě označených profesí, zatímco zákon o sociálních službách vymezuje v podstatě jen dvě kategorie pracovníků s podobně znějícím označením: sociální pracovník a pracovník v sociálních službách. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Dalo by se říci, že značný, ilustrativně asi jako rozdíl mezi lékařem a sestrou. Profesi sociálního pracovníka sice definuje zákon o sociálních službách, ale sociální pracovník působí i v jiných oblastech. Nalezneme ho ve vězeňství, ve školství, v zařízeních náhradní rodinné péče, na úřadech, kde sociální pracovníci vykonávají různé agendy. Co je ovšem jednotící pro profesi sociální práce, jsou její vysoce sofistikované metody. K jejich zvládnutí se člověk nedobere jinak, než vysokoškolským studiem, nebo dlouhodobým postgraduálním vzděláváním.

V minulosti byl pojem sociální práce snížen na výkon jakékoliv humanitární činnosti, tento obor hodně pokulhával za vývojem v Evropě. Sociální pracovník by měl disponovat takovými kompetencemi, aby dokázal řešit nepříznivou situaci klientů nejen přímou fyzickou péči, ale především terapeutickými a poradenskými metodami.

Naproti tomu pracovník v sociálních službách má zúžené spektrum působnosti a je v přímém kontaktu s klientem. Není to tedy kotelník v domově pro seniory, není to účetní v pečovatelské službě. Pracovník v sociálních službách musí splňovat odbornou způsobilost, danou zákonem o sociálních službách.  Je to rovněž stratifikovaná profese. Máme pozice v přímé péči nebo pracovníky provádějící určité druhy terapií, např. ergoterapie, muzikoterapie a samozřejmě také další činnosti jako odborné poradenství apod.

Kam můžeme zařadit středoškoláky s maturitou oboru sociální péče a sociálně správní činnost?

Absolventi tohoto oboru se uplatní například jako referenti veřejné správy, třeba jako dávkový specialista. Jejích činnost poté spočívá v administrativním zpracování žádostí o sociální dávky a zprostředkování související agendy včetně přípravy podkladů k rozhodnutí. V sociálních službách se pracují jako koordinátor pečovatelské služby, mohou i vykonávat přímou práci s klientem.

Vyjmenoval jste řadu činností v sociální sféře. Souhlasíte s tvrzením, že práce v sociálních službách je povolání perspektivní?

Jinou otázku mi ani nemůžete položit. Já sám jsem sociální pracovník a považuji tuto profesi za velmi perspektivní, protože nikdy nebude ohrožena nedostatkem klientů. Musím ale zároveň říci, že s perspektivou se pojí také společenské postavení. Bohužel když se podíváte na různé žebříčky finančního ohodnocení, pravidelně společně s kulturou a zemědělstvím okupujeme poslední místa. Obdobně je tomu i z hlediska společenského uznání této profese.

Zdravotníci na tom také nejsou zrovna růžově.

Platový  rozdíl mezi sestrou a pracovníkem sociálních služeb je velký. Průměrný plat sester v zařízeních sociální péče se pohybuje kolem 24 000 korun, pracovník v sociálních službách v přímé péči si vydělá asi 14 000 korun.

To opravdu není moc. Jak potom získáte lidi pro práci v sociálních službách?

Existuje určitý  koncept toho, jak nabídnout lidem tuto práci, aby je takové zaměstnání naplňovalo a spojovali s ním svou životní perspektivu. Nejenom peníze v tom hrají zásadní roli. Dá se pracovat a být naplněn tímto povoláním, přestože člověk nebere vysokou výplatu. Otázkou je, jak s těmi pracovníky personálně pracovat, jak jim poskytnout možnosti osobního a profesního rozvoje.

My jsme zvolili strategii, kdy dáváme poměrně mírné požadavky na to, aby člověk mohl být zaměstnán v sociálních službách, ovšem pak následuje přesně stanovená povinnost postgraduálního studia v rámci prohlubování si kvalifikace.

Stát se tedy pracovníkem v sociálních službách je poměrně jednoduché.

Ano, vstup do sociálních služeb je možný se základním vzděláním, bez toho, aby byl člověk nějak odborně specificky zaměřený. Poté má dva roky na to, aby si dodělal 150 hodinový kvalifikační kurz, kterým získá odbornou způsobilost. Po tuto dobu pracuje pod dohledem odborně způsobilého pracovníka. Za dva roky se dá 150 hodinový kurz v pohodě zvládnout.  Kvalifikační kurz je připraven tak, že téměř celá jeho polovina je zaměřena na praktické zvládání činností.

Poté musí pracovník v sociálních službách naplňovat formy celoživotního vzdělávání stejně jako sociální pracovník. Tato povinnost mu dává vlastně možnost celoživotně upevňovat svoji kvalifikaci a tím pádem ho udržuje v sociálních službách.

Vrátíme se k tomu vzdělávání. Sestry prokazují vzdělávaní určeným počtem kreditů. Jaký systém vzdělávání se uplatňuje v sociálních službách?

Pracovníci v sociálních službách i sociální pracovníci se vzdělávají podle § 111 a § 116 zákona o sociálních službách. V obou profesích je nutné účastnit se vzdělávacích akcí v rozsahu 24 hodin ročně.

Mohou se pracovníci účastnit jakékoli akce nebo je určeno přesné  vymezení, co se do vzdělávání  započítá?

Do celoživotního vzdělání se započítá účast v kurzech akreditovaných MPSV, odborné stáže u registrovaných poskytovatelů sociálních služeb, nebo účast na školících akcích a v neposlední řadě specializační vzdělávání na vysokých školách a vyšších odborných školách. Jiné akce se do celoživotního vzdělávání nezapočítají, ale nikdo samozřejmě nebrání pracovníkům se jich účastnit.

Podle zákona o sociálních službách je povinen celoživotní  vzdělávání zajistit zaměstnavatel. Co nastane v případě, že zařízení svým zaměstnancům toto neposkytne? Kdo to kontroluje? Obsahuje zákon také nějaké sankce?

Tady se dostáváme na půdu zákoníku práce. Kontrola jeho dodržování spadá  do kompetence inspekce práce. Zákon o sociálních službách přímo sankce v tomto ohledu nestanovuje, ovšem odpovídající požadavek nalezneme v standardech kvality sociálních služeb v příloze prováděcí vyhlášky k zákonu o sociálních službách a její neplnění se pak zobrazí ve výsledku inspekce sociálních služeb.

Sestry sbírají  kredity i v době mateřské a rodičovské dovolené, aby nepřišly o registraci. Jak je tomu u zaměstnanců sociálních služeb? Musí také naplnit 24 hodin ročně i v tomto období?

Povinnost dalšího vzdělávání se počítá pouze za období, kdy je skutečně  vykonávaná práce pracovníka v sociálních službách nebo sociálního pracovníka. Nicméně systém kreditů nás inspiruje a není vyloučeno, že s některými jeho prvky se budeme moci setkat i u dalšího vzdělávání v sociálních službách a sociální práci.

A poslední  podobnost se zdravotníky. Pokud mají dvojí registraci, např. jako sestra a porodní asistentka, musí pak splnit pro každý obor praxi a nasbírat kredity. V případě, že člověk pracuje jako pracovník v sociálních službách a zároveň jako sociální pracovník, musí splnit pro každý obor 24 hodin, tedy 2x24 hodin?

V zásadě ano, ale každý případ je potřeba posoudit individuálně. V případě pochybností se lze obrátit na MPSV.

Celoživotní vzdělávání zaměstnanců představuje určitě nemalé finanční náklady. Ve vzdělávání zdravotníků se začíná prosazovat e-learning jakožto metoda na finance poměrně nenáročná. Je tato možnost i v sociální sféře?

Zatím není, kurz musí být akreditovaný a akreditační komise doposud nedostala takový materiál, který by splňoval podmínky pro udělení akreditace. Dovedu si představit, že pro sestry má e-learningový kurz svůj význam, protože sestry disponují rozsáhlým základem vědomostí ze školy. Pro pracovníka v sociálních službách by bylo třeba kurz přizpůsobit jeho počátečním znalostem. E-learningem je možné samozřejmě řešit teoretickou část různých kurzů, na kterou pak navazuje část praktická.

Rozuměla jsem dobře tomu, že každý kurz a každá instituce pořádající vzdělávací akce pro pracovníky sociální sféry musí získat akreditaci u MPSV?

Ano. Tím, že instituce vyhoví požadavkům akreditace, dává najevo, že je schopná vzdělávat pracovníky v sociální sféře, že disponuje kvalitním zázemím a kvalifikovanými lektory. Akreditovaný kurz naproti tomu informuje o tom, že je připraven tak, aby prohloubil znalosti frekventantů, a obsahuje výstupy v podobě závěrečného testování získaných dovedností a zpětné vazby od účastníků.

Můžete ještě upřesnit termín  školící akce? Tato akce akreditaci nevyžaduje?

Školící akce je krátkodobá, maximálně čtyřhodinová instruktáž, doplněná diskusní částí, kterou realizuje přímo zaměstnavatel nebo odborné sdružení sdružující zaměstnavatele. Účastníci a školitelé jsou jeho zaměstnanci. V případě, že nejsou, je nutno akci garantovat odbornou institucí, která získala akreditaci MPSV jako vzdělávací instituce. Témata musí přímo souviset s poskytováním sociální služby.

Sestry si někdy stěžují, že kvalitních akcí  je v určitých regionech nedostatek. Objevují se podobné potíže i v sociální sféře?

Domnívám se, že ne. Já to číslo nevím zpaměti přesně, ale akreditovaných kurzů je momentálně kolem 800 a stále přibývají. Akreditované instituce rozšiřují nabídku kurzů v závislosti na poptávce a aktuálních potřebách praxe.

Akreditovat lze i kurzy pro neformálně pečující osoby, které pečují o svého blízkého. Je optimální, pokud se vzdělávací institucí stane samotný poskytovatel sociální péče, který disponuje profesionálním personálem a nabízí vzdělávací kurzy pro laické pečovatele např. na téma péče o nemocného seniora v domácím prostředí.

Započítává  se do celoživotního vzdělávání  i časová dotace aktivní účasti? (např. když pracovník v sociálních službách přednáší na školící akci u zaměstnavatele nebo vede akreditovaný kurz pro neformálně pečující osoby)

Minimální  časové dotace dalšího vzdělávání slouží k tomu, aby se pracovníci vzdělávali. Pokud pracovník sám lektoruje, pak se v tomto čase nevzdělává a tento čas si tudíž nemůže započítat do svého dalšího vzdělávání. Informace o resortu sociálních služeb získáte webových stránkách MPSV (www.mpsv.cz) pod odkazem sociální služby.

Lenka Šnajdrová, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz