Práci v českém zdravotnictví zvažuje jen 68 procent mediků, do ciziny chce jít 32 procent

Průzkum také ukázal, že při výběru lékařské praxe v ČR zohledňují lékaři na prvním místě jasné a jednoznačné podmínky pro specializační přípravu, na druhém pracovní kolektiv a na třetím plat. Pro vycestování se rozhodují kvůli platu, získání zkušeností ze zahraničí a možnosti studia cizího jazyka. Nejčastěji míří do Německa, Rakouska, Švýcarska a Velké Británie. Při hledání práce v ČR preferují všeobecné praktické lékařství, vnitřní lékařství a dětské lékařství, v cizině pak anesteziologii a intenzivní medicínu, chirurgii a dětské lékařství.

Průzkum HCI: Jak dlouho chtějí studenti v zahraničí zůstat?

Průzkum HCI: Kde chtějí studenti, kteří se rozhodli po dokončení studia zůstat v ČR, hledat práci?

• MT se zeptala proděkana pro výuku a studium 3. LF UK MUDr. Davida Marxe, Ph.D., co mohou školy udělat pro to, aby více absolventů zůstávalo v českém zdravotnictví.

Obecně nelze říci, že by bylo špatné, aby lidé po ukončení školy chodili na zkušenou do zahraničí. Špatné ale je, nevede‑li je tam snaha poznat nová místa, nové přístupy a nové možnosti léčby a diagnostiky, ale naopak frustrace z českého zdravotnického prostředí, nestabilní a pro ně neanticipovatelný systém specializačního vzdělávání. Tady je namístě zásadní změna systému specializačního vzdělávání, ani ne tak formálně, jako spíše v tom, aby se kladl výrazně větší důraz na roli školitele a průběžně se s absolventy pracovalo, jako jsem to zažil já v Británii. A pochopitelně stát by měl realizovat svoji povinnost kontrolovat, zda zařízení, která akreditoval pro specializační vzdělávání, je poskytují způsobem, který je věcně správný a umožňuje absolventům uživatelsky přátelským způsobem co nejrychleji stát se kolegou těch, kteří v dané nemocnici pracují.

• Podle toho, co říkáte, něco takového zatím absolventi v přípravě na atestaci v českých nemocnicích z velké části nedostávají.

Pořád ještě není málo těch zařízení, která při zapracovávání čerstvých lékařů postupují metodou „vzdělávání ponižováním“ a přístupem „jsi tu teprve šest měsíců a zaoperuješ si až za dvanáct“. Byť je pravda, že aktuální nedostatek lékařů tento přístup zvolna mění, ale měnit by se měl strukturovaně a školitel by měl mít odpovědnost a také asi odměnu za to, že systematicky vede mladého kolegu ke specializaci a je schopen mu včas říci, že by potřeboval na něco více času nebo že by se měl zamyslet, zda toto je obor pro něho. My totiž hřešíme v tom, že nakonec a po mnohém opakování specializační zkoušku prakticky všichni udělají.

• V souvislosti s novelou zákona č. 95/2004 Sb. a chystanými návaznými vyhláškami by se situace mohla pro lékaře v přípravě na atestaci zlepšit, je toto očekávání oprávněné?

Zákon sám nestačí, čekáme, jaké budou prováděcí předpisy. Vzdělávací programy je potřeba udělat prostupnější a netrvat na velmi mnoha velmi krátkých stážích, které stejně kromě pozorování prostředí nic mladému lékaři nepřinesou. Nynější přístup bohužel vede jen k podvádění, stáže se zapisují, aniž je člověk absolvoval. Novela redukuje počet školenců na jednoho školitele, to je dobré. Podstatné ale spíš je, jaký bude tlak dovnitř zdravotnických zařízení, aby se tam se školenci opravdu pracovalo a aby se zbytečně nebrzdila prostupnost, která bude dána spíše vzdělávacími programy než samotným zákonem.

• Letošní výzkum HCI skončil s podobným výsledkem jako loni, více než čtvrtina mladých lékařů chce po škole odejít do ciziny. Překvapilo vás něco na výsledcích průzkumu?

Výsledky odpovídají tomu, co vidíme z praxe. Nakonec jich neodchází čtvrtina, stabilně je to z ročníku deset až třináct procent, nejčastěji do Německa. A je třeba říci, že se už lékaři také začali vracet. Řada se jich vrací v době, kdy jim děti dorůstají do školního věku. Nám se nedávno vrátil kolega, který dlouhodobě pobýval na anesteziologii v Nottinghamu, přihlásil se do konkursu a stal se přednostou kliniky na Vinohradech. Tak to má být, motivace má být poznávat, a ne být subjektem nestabilního systému.

• Jak s mladými lékaři pracují na jihu Čech a jak se jim daří získávat je pro práci v nemocnicích tamního holdingu, řekl MT předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s., Ing. Michal Čarvaš, MBA.

Snažíme se mladé lékaře získávat různými aktivitami, jednou z nich je soutěž Medik roku. Letos pořádáme už třetí ročník, do Tábora přijede 1. dubna přes devadesát mediků, následně získají možnost účastnit se prázdninových stáží v našich nemocnicích s kapesným. Jsme připraveni poskytnout jim zázemí pro rozvoj. Naše praxe potvrzuje, že pro mladé lékaře není na prvním místě plat, ale možnost dalšího vzdělávání. Nechceme je přetahovat penězi ani kupovat zajíce v pytli, my jim chceme poskytnout čas našich primářů, našich odborníků, nechat je v nemocnici absolvovat stáž, aby poznali, jak nemocnice funguje, jak se tam lékaři vzdělávají. Věříme, že jsme schopni jim nabídnout zajímavé podmínky a nadchnout je – nejen soutěží, kde poptávka je asi třikrát větší než nabídka míst, ale zároveň i ukázkou našich nemocnic, které jsou moderní, rekonstruované a vůči zaměstnancům příznivé. I proto nemáme v tuto chvíli u mediků a lékařů zásadní problém.

• Podle průzkumu HCI očekávají mladí lékaři nástupní plat v ČR mezi 25 000 až 30 000 korunami a v zahraničí mezi 30 000 až 35 000 korunami. Po atestaci by chtěli v ČR mít mezi 40 000 až 50 000 korunami, v zahraničí mezi 50 000 až 60 000 korunami. Nakolik jsou představy mladých lékařů reálné, řekl prezident Asociace studentů medicíny Jakub Šimka.

Studenti si uvědomují, že české nemocnice si nemohou dovolit stejné platové podmínky jako nemocnice západní. Ani je nevyžadují, problém je spíše v dezinformování o skutečných platech, protože se uvádějí celkové příjmy, se službami a přesčasy. Lépe by bylo uvádět hrubou měsíční mzdu za 160 hodin, z toho pak vyplyne adekvátní srovnání lékařů s ostatními profesemi. Finanční ohodnocení teď určitě není odpovídající šestiletému snažení na lékařské fakultě. To by v budoucnu mohlo zapříčinit odliv české inteligence ze zdravotnictví.

Zdroj: MT, HealthCare Institute