Politici musí zatlačit, aby se začalo ve zdravotnictví šetřit
HN: Ministr zdravotnictví hledá peníze kvůli zvýšení DPH. Jak obvyklá je v jiných zemích pro zdravotnictví nižší nebo nulová sazba?
Například u léků bývá uplatňována nulová daňová sazba. Bývá to ještě tak, že je rozdíl mezi léky na předpis a léky bez předpisu. Ty, které jsou bez předpisu, často bývají v základní sazbě a diferencovaný přístup nastává v případě těch léků na předpis. To je časté. Ale nejsou neobvyklé ani případy, kdy DPH bývá u léčivých přípravků uplatňováno v základní sazbě.
HN: Jak lze zvýšení DPH ve zdravotnictví vyřešit?
Zdravotní pojišťovny to buď promítnou do sazby zdravotního pojištění, jinými slovy zdraží pojištění, nebo se zvednou doplatky. Jednoduše lze ale také růst nákladů kompenzovat zvýšením platby za státního pojištěnce. Růst DPH se nemusí přenést do prohloubení schodku. Zpravidla to bývá kompenzováno z rozpočtu, i když netvrdím, že ze sta procent. Další možností je přinutit zdravotnictví k větším úsporám: elektronickými aukcemi, hromadnými nákupy, dohodnutými nejvyššími cenami jednotlivých preparátů.
HN: Kde tedy těch 11 miliard najít?
Kombinací těchto opatření. V jakém poměru, to se musí nejdříve spočítat, vyzkoušet. Může se klidně ukázat, že potenciál úspor je takový, že vylepšení finanční situace se výrazně zvýší. Otázkou je, jak rychle se úspory dají mobilizovat.
HN: Kdy se mohou úspory projevit, pokud by se staly prioritou?
Kdyby se někdo hodně snažil, dá se to udělat také tak, aby to bylo na příští rok. Začnete soutěžit a pak soutěže opakujete každý půlrok.
HN: Kolik lze podle vás úsporami ve zdravotnictví ušetřit?
Potenciál je značný. Ale těžko říct, jestli se tím dají najít všechny potřebné peníze, tedy zhruba deset miliard.
HN: Je podle vás možné léky nakupovat ještě centrálněji než na úrovni nemocnic?
Ano, například tak, že je nakupují všechny nemocnice přímo řízené ministerstvem zdravotnictví dohromady. Tak to funguje třeba v Norsku. Nebo to můžou dělat zdravotní pojišťovny. Což je zase model, který existuje v Německu a Holandsku. Potenciál úspor je velký, ale samozřejmě to znamená docela velký zásah do toho současného systému.
HN: V jakém smyslu?
Znamená to, že lékaři začnou předepisovat molekulu, ne konkrétní přípravek. Ten dostanou pacienti v lékárně, která by byla povinna vést přípravek, který je vysoutěžený zdravotními pojišťovnami. Ten musí mít na skladu, ten vydá. Takhle to od roku 2007 funguje v Německu.
HN: Nakolik jsou finanční problémy zdravotnictví dané krizí a nakolik jde o strukturální problém?
Příjmy zdravotního pojištění jsou přímo závislé na tom, jaká je zaměstnanost a jak rostou nominální mzdy. Důležité ale také je nastavení úhrad a zdravotnické sítě. Pokud máme přelůžkováno, pokud chybí plánování při nákupu technologií, jsou to strukturální problémy, které zatěžují výdajovou stranu.
Hospodářské noviny Hana Škodová
Zdroj: Hospodářské noviny