Pediatři se děsí legislativních změn

Formulace zákona je však natolik vágní, že není zřejmé, od kolika let bude brán názor nezletilého v potaz. V kartě malého pacienta bude muset být také například uvedeno, že během vyšetření dítěte musela sestra dítěti přidržet ruce, aby lékař mohl vyšetření provést.

Další velkou komplikací pro lékaře i rodiče je ustanovení, podle kterého je k očkování dítěte zapotřebí souhlas obou rodičů. Což může být v praxi složité, vzhledem k tomu, že řada rodin je v dnešní době neúplná.

„Nová legislativa pro nás znamená mimo jiné výrazný nárůst administrativní činnosti, což se může negativně promítnout do času věnovanému vyšetřování pacientů,“uvádí pro Medical Tribune předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Pavel Neugebauer.

Množství papírů=delší čekací doby

Pediatři se obávají, že se prodlouží čas strávený pacientem v ordinaci právě kvůli tomu, že bude potřeba získat řadu písemných souhlasů rodičů s poskytovanou zdravotní službou jejich dětem. Typickým příkladem mohou být pro ordinace nepovinná očkování.

„Další významný dopad může mít naplnění ust. § 35 odst. 2 písm. A) bod 1 zákona č. 372/2011 Sb., se získáním souhlasu obou rodičů. Dle dikce předmětného ustanovení lze jen těžko blížeji specifikovat zdravotní službu, která může podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.

Toto ustanovení je natolik široké, že bude řada výkonů, kde bude obtížné rozhodnout, že se tomu tak opravdu nemůže stát, proto raději budou lékaři požadovat souhlas obou rodičů pravděpodobně častěji, než byl záměr autorů předpisu. Pokud uvážíme, že v ČR se rozvodovost pohybuje kolem 50% v populaci, nebude to jistě jednoduché.

Navíc mají rodiče po rozvodu nezřídka řadu sporů, které se mohou do takovýchto souhlasů promítnout. To se může negativně promítnout do procesu poskytnutí určité zdravotní služby povinností řešit nesouhlasná stanoviska prostřednictvím opatrovníka stanoveném soudem. Pro některé zdravotní služby to v určitém časovém úseku může vést k faktické nedostupnosti konkrétní zdravotní služby se všemi možnými dopady,“ poznamenává Neugebauer.

Podle předsedy Sdružení ztíží pediatrům život také  ustanovení o použití donucovacího prostředku, za který je považován i úchop pacienta a záznam o získání názoru pacienta přiměřeně k jeho rozumovým schopnostem vzhledem k charakteru poskytované zdravotní služby.

Kraje budou kontrolovat a udílet sankce

Praktických dopadů nového zákona se obává také pediatr ze severních Čech, který nechtěl zveřejnit své jméno. Ze zákona totiž vyplývá, že novou administrativu mohou kontrolovat krajské úřady a v případě nedostatků hrozí pediatrickým ambulancím sankce.

„Nerad bych se dostal do hledáčku agilní úřednice krajského úřadu, která z nedostatku jiné práce pojede do mé ordinace kontrolovat papíry a hrozit pokutami. Jinak obecně si myslím, že například informovaný souhlas s očkováním má smysl, i když je v praxi v ordinaci adminstrativně zatěžující.

Informuje pacienta a rodiče a zdravotníka chrání před eventuálním právním postihem při výskytu reakce po očkování apod. Některá další opatření, která údajně mají z nové legislativy vyplývat, jsou již diskutabilní.

Extrémně vzato  by měl zákonný zástupce za povinnost podepsat, že souhlasí s tím, abych si poslechl dítě fonendoskopem, když primárně přichází s tím, že kašle.

"Budu muset mít v dokumentaci napsáno, že jsem se pětiletého chlapečka ptal, zda souhlasí s vyšetřením bříška? Co když s tím souhlasit nebude? Podle zákona budu muset do dokumentace napsat, že sestra při prohmatávání bříška ročního dítěte použila donucovací prostředek a dítě podržela. Třeba jsem ale trochu paranoidní a striktní aplikace v praxi nebude tak horká,“ poznamenává lékař.

Existují tedy nějaké přínosy nové legislativy? „Pozitivum vidím snad jen v tom, že u teenagerů od 15 let může dát zákonný zástupce souhlas s poskytnutím zdravotní služby i bez jeho přítomnosti. Za pozitivum asi může být považováno i zcela nepochybně větší vtažení rodičů do problematiky poskytované zdravotní služby.

Povinnost informovat o charakteru zdravotní služby a všech dostupných alternativách ale ve finále může paradoxně komplikovat proces rozhodování na straně rodičů, a tím i neúměrně navyšovat čas potřebný k poskytnutí příslušné zdravotní služby,“ uvádí MUDr. Neugebauer.

Zákonodárci při tvorbě této legislativy neposkytli odborným sdružením dostatek času na to, aby mohli uplatnit námitky vůči znění nového zákona. „Proces vypořádávání připomínek byl časově omezen, takže při projednávání našich připomínek jsme se dostali pouze k jejich části, na většinu nezbyl čas,“ odpovídá na dotaz MT předseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost a dodává:

„Existuje celá řada bodů, které je potřeba v rámci nové legislativy doladit. Možná se některé ukážou v praxi jako nepodstatné, jiné mohou ale až paralyzovat činnost v ordinaci.“

Liga lidských práv: zákon je špatný

Na nedokonalost zákona poukazuje také Liga lidských práv. „Domnívám se, že výsledné zpracování zákona o zdravotních službách je v některých podstatných bodech tak nekvalitní, že by se za to měla u odpovědných osob na Ministerstvu zdravotnictví vyvodit osobní odpovědnost. Na vytvoření vyvážené úpravy v tak citlivých otázkách, jako je souhlas u nezletilých, se měli podílet experti na zdravotnické právo a zdravotničtí pracovníci z praxe. Neměli to rozhodovat úředníci od stolu, jak se evidentně stalo,“ uvádí pro MT právnička  sdružení Zuzana Candigliota.

Dosavadní právní úprava byla podle ní téměř bezproblémová a vycházelo se z občanského zákoníku a způsobilosti k právním úkonům – lékař sám posoudil, zda je nezletilý rozumově vzhledem ke svému věku vyspělý dát samostatně souhlas.

„Úprava se pro usnadnění rozhodování lékařů mohla vylepšit tak, že by např. od 15 let nezletilí automaticky rozhodovali sami, až na výjimku, kdy jde o závažný zákrok (např. operace), kdy si lékaři vyžádají stanovisko rodičů. To, co ale nakonec vzniklo, je v rozporu se zájmy všech zúčastněných – nezletilých, rodičů, lékařů, ale také v rozporu s novým moderním občanským zákoníkem,“ poznamenává Candigliota.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz