Otěže vzdělávání chce převzít ČLK

ČLK vypracovala novelu zákonu, „ze které ministerstvo zdravotnictví realizovalo pouze nepatrné torzo.“ Znepokojující je podle jejích představitelů personální devastace českého zdravotnictví daná špatnou odměnou za práci, vedoucí k téměř až masivním odchodům absolventů lékařských fakult do zahraničí, na čemž se současně také, i když v menší míře, podílí rozklad systému vzdělávání.

Zásadním návrhem ČLK je, aby peníze přidělené na jednotlivá rezidenční místa připadly přímo rezidentovi, nikoli školicímu pracovišti (počty jednotlivých rezidenčních míst pro rok 2010 včetně plánovaných dotací shrnuje tabulka).

Rezident jako nositel peněz by si pak mohl vybírat z nabídky míst, přímým důsledkem tohoto postupu by bylo dosažení konkurence mezi jednotlivými pracovišti a rezident by nepředstavoval levnou pracovní sílu. Ministerstvo zdravotnictví zvolilo zcela opačný postup a samo rozhoduje, kterému pracovišti udělí statut školicího střediska, a tím pádem přidělí peníze. Tato pracoviště jsou zpravidla vybírána mezi většími nemocnicemi, čímž se pro mnoho lékařů stávají nedostupnými a nutí je trávit mnoho času mimo bydliště.

ČLK je připravena a státu nabízí převzetí organizační části specializačního vzdělávání a organizace atestačních zkoušek. Chce na tom spolupracovat s lékařskými fakultami, nemocnicemi a odbornými společnostmi. Státu, který je ze zákona povinen vzdělávání lékařů financovat, zůstane právo kontroly.

Mezi důvody vedoucími komoru k tomuto rozhodnutí je na prvním místě mnohem vyšší profesionalita. „Podíváme-li se na mentální potenciál úředníků MZ a členů Vědecké rady ČLK, najdeme zásadní kvalitativní rozdíl,“ říká předseda Kubek. Druhým důvodem je politická nezávislost a z ní vyplývající větší stabilita. A v neposlední řadě jde o přirozenou konzervativnost lékařů, která by zabránila excesům, jež vidíme v návrhu MZ, např. stavu, kdy lékař po absolvování dvouletého základního kmene by měl pracovat z 90 % zcela samostatně a po složení atestace by mohl zastávat funkci primáře oddělení.

Evropská směrnice je definována velmi volně, systém vzdělávání tedy lze vhodně uzpůsobit  potřebám českého prostředí. Existují zde dva systémy, jednak organizovaný státem, jednak profesní organizací. Tam, kde je vzdělávání v rukou státu, je většinou zcela bezplatné.

Pohled postižených

Problémy přímo z praxe na tiskové konferenci osvětlila trojice mladých lékařů absolventů pracujících na dermatologii, neurologii a oftalmologii, tedy v oborech, jichž se novela nejvíce negativně dotkla.

Zájemci o tyto specializace jsou nuceni absolvovat dvouletý základní kmen na interně či chirurgii, po jehož absolvování jsou téměř plně kompetentní k výkonu samostatné práce ve svém oboru, včetně např. operace šedého zákalu apod., aniž s ním přišli vůbec kdy do styku. Dalším problémem je skutečnost, že lékař, který se nechá zaměstnat na akreditovaném pracovišti okresní nemocnice, si musí doplnit potřebné znalosti, jež toto pracoviště neposkytuje na akreditovaných pracovištích vyššího typu.

To v praxi znamená, že jej musí vedoucí pracovník oddělení uvolnit na řádově tři týdny a přichází tím o pracovní sílu, navíc je lékař nucen si tuto stáž platit ze svého, což činí řádově 500 až 1 000 korun denně. Naprosto nezanedbatelným problémem jsou platy lékařů absolventů. Pohybují se kolem 17 tisíc hrubého měsíčně.

Tato částka však platí při úvazku 1,0, jejž ne vždy lékaři dostanou. Pracují pak v úvazku 0,1, nebo dokonce 0,01 za odměnu úměrnou délce formální pracovní doby, která se však ve skutečnosti rovná často více než úvazku 1,0. Určitým řešením je zapsat se do postgraduálního studia, které je ovšem primárně určeno mladým lékařům vědcům a jehož ohodnocení se pohybuje do částky sedm tisíc měsíčně. Vše uvedené, doprovázené pocitem určité méněcennosti a nenaplněnosti, vede velkou část absolventů lékařských fakult k odchodu do zahraničí.

ija

Zdroj: www.tribune.cz