Otevřený dopis ministru zdravotnictví

Vážený pane ministře,

dne 19.12. v televizních novinách jste jako repliku na protesty lékárníků sdělil, že za několik měsíců se uvidí, zda snížení marže povede k poklesu počtu lékáren a uvedl jste, že sám věříte, že jich nakonec ještě pár set přibude. Pak jste v dalších dnech pohrozil, že, volně řečeno, „zrušíte lékárníky pokud budou zlobit a nespokojí se snížením obchodní přirážky“.

Vidím v těchto vyjádřeních určitou nekoncepčnost. Na jakém základě tato prohlášení stojí? Nejsem si jist, jako akademický pracovník, jaká má být optimální velikost marže, ale domnívám se, že nelze činit takovéto unáhlené kroky. Asi bych si měl nejprve ujasnit, co já, jako ministr zdravotnictví, od lékárníka v systému zdravotní péče vůbec očekávám. A lékárník, tedy obecně farmaceut, díky svému hlubokému a detailnímu vzdělání je schopen odhalit chyby lékaře a sestry při preskripci a přepisování farmakoterapie, v kontaktu s pacientem pomáhá lékaři naplnit jeho záměr jak lék užívat a řešit eventuelní problémy s léčivem a odborně ovlivňuje samoléčení a podporu zdraví. Možná se Vám, jako lékaři, nelíbí zde konstatovaný fakt, že může dělat chyby, ale je to skutečnost. Tak jako jsou dobří a špatní lékárníci, jsou i dobří a špatní lékaři a všichni mohou chybovat. Lékárník, jako koncový článek v celém systému musí mít (a má) vyvinuty kontrolní mechanismy pro odhalování vlastních chyb při vydávání léčiv a to dobří lékárníci také zvládnou. Bylo by nešťastné a pro pacienta nebezpečné, pokud by léky vydával pouze lékař (ani Vámi uváděný příklad Švýcarska není šťastným, protože výdej je lékaři dovolen i tam pouze výjimečně a zatím nikdo neudělal analýzu, jak často se chyby u těchto lékařů objevují proti klasické dvojité kontrole, do které jsou zapojeni i lékárníci).

Pokud bych byl ministr zdravotnictví, asi bych při vytváření koncepce hledal takové odborníky, kteří mají zájem na tom, aby poskytnutá zdravotní péče pomáhala pacientovi. Ze své funkce člena skupiny pro bezpečnost pacienta při Evropské komisi vidím, že aktuálním problémem v Evropě je nárůst chyb vznikající při preskripci, přepisování, dispenzaci a jako důsledek administrativních procesů. Na základě našeho výzkumu není situace v ČR lepší. Většina oficiálních statistik však pochází z USA a tam na výročním symposiu Americké společnosti farmaceutů ve zdravotních systémech (American Society of Health-System Pharmacists) konané 3. – 8. 12. 2005 v Las Vegas, prezidentka PharmD Jill E. Martin jasně ukázala, že lékárníci zamezí až 60 % chyb, které by jinak poškodily nemocného. Jak jsem se však zmínil, chybovat je lidské a přehršle nových léčiv a existující tlak farmaceutických firem skutečně přímo vedou lékaře k chybám. Pacient je rovněž ohrožen volným přístupem ke zdravotní péči a také rizikem léčebných duplicit. Lékárník – expert cíleně vzdělávaný ve všech aspektech souvisejících s léčivy, má jako jeden z mála přístup k celé (ambulantní) farmakoterapii (vydáváním léků u každého lékaře se stane nemožnou komplexní zhodnocení farmakoterapie). Lékárny je proto nutno ve Vaší koncepci vést tak, aby plnily očekávání zdravotnického zařízení – tj. pomohly racionálnímu výběru a užití farmakoterapie a omezovaly tak rizika léčby.

A o to Vám jde? Jde Vám o to, aby zůstal zachován stav, kdy si pacient vybírá léky podle ceny a ne podle přidané hodnoty? Vaší snahou přeci musí být, aby si pacient přišel pro svůj lék k poctivému, odborně směrovanému lékárníkovi, jste přeci ministrem zdravotnictví – tedy ministrem lékařů a lékárníků! Měl byste podporovat mnohé malé lékárny a lékárny na venkově, které dělají tuto klinickou práci a napomáhat tak přirozeně vzniklému tandemu lékař-lékárník, který se skutečně snaží léčit nemocné.

Snaha minimalizovat náklady lékárny i za cenu snížení kvality poskytované péče půjde ruku v ruce s nepromyšleným snížením marže. Nárok na kvalitu lékárenské péče však nikdy veřejně ministerstvo zdravotnictví nedefinovalo a parlament se tím také raději nezabývá. Nebo čekáte, až Vám někdo předloží statistiky, kolik lidí u nás zemře díky špatnému a nevhodnému používání léčiv, u kolika lidí se sníží dostupnost léčiv a pak toto – pokud budete ve funkci – budete řešit? To je velmi nebezpečný experiment!

Kromě změny marže by se ale měly promyslet i jiné možnosti – existuje degresivní marže a co podporuji já, je i dispenzační přirážka s redukcí marže za výdej. Konkurence cenou nemá výrazné opodstatnění – co kdyby si zdravotnická zařízení konkurovala cenou bodu! Nejednal jste i o tom? Peníze, které teď okamžitě ušetříte, můžete velmi brzy ztratit. Vaše „reforma“ je rychlejší a možná bude mít i krátkodobý politický úspěch. Opravdu však pomůže tomu, aby se kvalita a dostupnost zdravotní péče změnila? Pane ministře, přeji Vám (ale především nám – pacientům) hodně šťastných rozhodnutí a málo těch pouze intuitivních. Vzpomínám si, jak jste bojoval o zvýšení hodnoty bodu – budete i tu teď snižovat? Také byste něco ušetřil. Je to snadnější než přesvědčit politiky, že skutečně na vše nemáme a musí se hledat prostředky jinde. Do tohoto boje se Vám však, jak je vidět, nechce.

Doc. Dr. Jiří Vlček, CSc., vedoucí katedry sociální a klinické farmacie, president Evropské společnosti klinické farmacie a člen ad hoc skupiny při Radě Evropy pro bezpečnost pacienta při užívání léčiv

Zdroj: Vlastní zpráva