Ochranná léčba neznamená vězení

Ochranná sexuologická léčba není podle oslovených psychiatrů vězení, ale měla by přispět k bezpečnému návratu pachatelů sexuálně motivovaných deliktů do společnosti. Aby tito pacienti začali zvládat své sexuální pudy, absolvují léčbu hormony i psychoterapii. Důsledná léčba může snížit riziko opakování činu na méně než desetinu, řekl dnes ČTK sexuolog Slavoj Brichcín. V průměru tito lidé stráví v léčebně jeden až dva roky.

"Pacienty v ochranné léčbě nelze omezovat jako odsouzené ve výkonu trestu, vztahují se na ně zdravotnické zákony, a nikoli řád vězeňské služby," uvedl ředitel léčebny v Praze - Bohnicích Ivan David. Právě z této léčebny uprchli v úterý dva sexuální devianti, které dnes zadržela policie. Pětadvacetiletý Jan Burian byl odsouzen za vraždu staré ženy, sedmnáctiletý David Šimáček se v minulosti pokusil o znásilnění.

"Tito muži po zkušenostech, které jsme s nimi měli, byli umístěni do otevřeného pavilonu," popisoval jejich léčbu primář bohnického oddělení ochranných léčeb Jiří Švarc. Ráno podle něj obvykle chodili do práce, večer seděli na zahradě. Po útěku jim hrozí trest za maření úředního rozhodnutí. "Dostávají se na začátek léčby. Zkomplikovali si léčbu a ztratili důvěru," uvedl Švarc.

Ročně české soudy údajně nařídí asi stovku sexuologických ochranných léčení, z toho polovinu v souvislosti s patologickou sexuální agresivitou. Přitom je ale ročně hlášeno kolem 550 znásilnění. "Ještě jsem ale neviděl v médiích zprávu, že byl právě propuštěn po výkonu trestu pachatel závažného trestného činu, který navíc není hormonálně ani jinak tlumen," reagoval ředitel léčebny na podle jeho názoru přehnaný strach z útěku delikventů.

"Sexuologické ochranné léčení zpravidla následuje po výkonu trestu odnětí svobody," řekl Brichcín. Delikvent se musí seznámit s odlišností svých sexuálních motivací a s tím, jak je zvládat. Sexuální agresivita je také často spojena se zvýšenou hladinou mužského hormonu - testosteronu. Jeho snížení by měla zajistit léčba léky či injekcemi. "Endokrinní systém se pak přiblíží k ženskému," upřesnil odborník.

V neposlední řadě by terapie také měla zajistit léčeným určitou sociální podporu. "Ztratili zaměstnání, rozešli se se svým partnerem, mnohdy nemají kde bydlet. Dostávají se na okraj společnosti," uvedl sexuolog.

Nejproblémovějšími psychiatrickými pacienty jsou lidé, kteří patří k sexuální většině, ale za jejich sexuálním násilím stojí charakterové vady. Podle Davida by v léčebnách měli být jen ti, které lze léčit. "Několik málo opravdu nebezpečných a nespolupracujících pacientů by mělo být umístěno ve speciálních zařízeních s vězeňským režimem fakticky bez možnosti propuštění," upřesnil.

Tito lidé nejsou k léčbě motivováni a často jen tyranizují ostatní pacienty a personál. Podle Davida po takovém zařízení zatím marně volají odborníci už od 60. let. Naposledy se zřízením takzvaných detenčních ústavů počítal návrh nového trestního zákona, Poslanecká sněmovna ale v březnu nepřehlasovala senátní veto a návrh nebyl přijat.

Útěky pacientů z psychiatrických léčeben nejsou ojedinělé. Jeden z nejznámějších případů se stal loni v září, kdy z léčebny Kosmonosy na Mladoboleslavsku uprchl deviant Roman Fron. Dopaden byl za pět dní. Na útěku zřejmě znásilnil dvacetiletou ženu. Podle Švarce pacienti utíkají častěji než informují média. Většinou však nejsou nijak nebezpeční a o jejich útěku je informována pouze policie.

Zdroj: ČTK