O pokynu „neresuscitovat“ musí pacient vědět, varuje advokátka

Nemocnicím hrozí nákladné spory, pokud nezmění zaběhlou praxi ohledně pokynů „Do not resuscitate“.

JUDr. Aneta Stieranková, advokátka specializující se na zdravotnické právo, v této souvislosti zdůrazňuje aspekt nutnosti komunikace s pacientem, respektive s jeho rodinou. „U celé řady poskytovatelů zdravotních služeb platí ‚nepsaná pravidla‘ pro to, jak v případech, jako řešil Ústavní soud, postupovat. Tato pravidla však obvykle komunikaci s pacientem či osobami blízkými a mnohdy ani povinnost konzilia nezahrnují, což není správné. Pokud se tak poskytovatelé budou chtít do budoucna vyhnout nákladným soudním sporům, které budou iniciovány ze strany pacientů či jejich příbuzných a které při správném znění žalobního petitu budou zřejmě ve vysoké míře úspěšné, budou muset tento svůj postup změnit a adaptovat se na aktuální právní úpravu, která již paternalistický vztah lékaře a pacienta opustila a nahradila jej přístupem klientským. Lékaři tudíž musejí s pacienty při poskytování služeb neustále komunikovat a zjišťovat jejich názor, případně názor osob blízkých,“ uvádí JUDr. Stieranková s tím, že výše uvedené samozřejmě neznamená, že by v takovém případě měla mít rodina pravomoc svévolně rozhodovat o tom, jaké zdravotní služby budou či nebudou pacientovi poskytnuty.

„Stále se jedná pouze o povinnost konzultace a komunikace jako takové, přičemž odborné zhodnocení zůstává i nadále na lékařích. Může se tedy stát, že i když si rodina pacienta bude přát, aby bylo i nadále pokračováno ve zjevně neúčelné léčbě, rozhodnutí lékařů o ukončení takové léčby může být i přes uvedený nesouhlas zcela v souladu s příslušnými právními předpisy. Zásadní však je názor pacienta či osob blízkých zjišťovat a zahrnout jej do rozhodovacího procesu. Domnívám se, že pokud ošetřující lékař rodině pacienta citlivě a srozumitelným způsobem vysvětlí, jaká je situace, bude většina souhlasit s odborným názorem dotčeného lékaře,“ komentuje JUDr. Stieranková.