Nové principy odškodňování újmy na zdraví
Dosavadní systém, který umožňoval poměrně exaktním způsobem vyčíslit náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, byl zrušením vyhlášky č. 440/2001 Sb. odstraněn. Od 1. ledna 2014 však zákon nedává ani definici pojmů, ani jakákoli kritéria pro určení výše náhrady (deklaruje pouze požadavek plného odčinění újmy a zásady slušnosti). Od 14. dubna letošního roku mají proto soudní znalci novou pomůcku k vypracování posudků – Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku). Jaká byla její geneze a k čemu slouží?
Bez dopracování velmi obecných východisek uvedených v novém občanském zákoníku by nemohla soudní ani mimosoudní praxe uspokojivě fungovat, hrozil by obrovský rozptyl v rozhodovací činnosti a popření principu legitimního očekávání a předvídatelnosti judikatury, jak jej upravuje § 13 občanského zákoníku. „Nejvyšší soud s obavami hleděl na danou situaci už před rokem a půl,“ upozorňuje jeho místopředseda JUDr. Roman Fiala, „a proto začal pracovat na vzniku určité pomůcky, nikoli podzákonné normy, která by mimo jiné umožnila, aby na vzniklé situace, skutkově shodné, nebylo v jednotlivých částech republiky pohlíženo odlišně.“ Ve spolupráci se Společností medicínského práva ČLS JEP, se zástupci pojistitelů a pod odbornou garancí 1. lékařské fakulty UK tak vznikla metodika, která bude zveřejněna v oficiální Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR. Od 14. dubna je k dispozici v plném znění na www.nsoud.cz. Podle této metodiky budou rozpracovávat soudní posudky speciálně školení soudní znalci.
Zásada slušnosti a předvídatelnosti práva
Potřeba „návodu“ ke stanovení výše odškodnění újem na zdraví v penězích byla zjevná. Bez takového návodu by nebylo možné zaručit, že v obdobných případech budou soudy rozhodovat obdobně, že škůdce a poškozený najdou hodnotu, na které se i bez soudu dohodnou, a že pojišťovny budou schopny stanovit výši plnění, které budou moci poškozenému poskytnout. Zrušená vyhláška Ministerstva zdravotnictví byla dlouhodobě terčem značné kritiky, a to nejen z důvodu nízkého odškodnění, které poškozeným přiznává, ale zejména z toho důvodu, že bez posouzení dopadů poškození na konkrétního člověka stanovila paušálně „cenu“ jeho orgánů, končetin a tkání. Bylo by proto pohrdáním vůlí zákonodárce vytvořit metodiku tak, že by v podstatě pouze převzala dosavadní (zrušenou) právní úpravu. Tímto způsobem by v žádném případě zásady slušnosti zakotvené v novém občanském zákoníku nebyly realizovány. Bylo by jenom otázkou času, kdy by takto zvolený postup narazil na rozhodnutí Ústavního soudu.
Ministryně spravedlnosti České republiky prof. JUDr. Helena Válková, CSc., vyzdvihla interdisciplinární spolupráci při řešení vzniklého problému a přislíbila, že její resort vytvoří předpoklady pro dostatek vyškolených soudních znalců. „Metodika by měla vést k obnovení důvěry všech občanů ve stejný výkon jejich spravedlivých oprávnění. Bez ní bychom museli počítat s tím, že třeba v Plzni budou soudy rozhodovat ve věcech, které jsou často velmi smutné, jinak než v Olomouci, ne ve zlém úmyslu nebo z nedbalosti, ale prostě proto, že budou používat jiná kritéria,“ zdůraznila ministryně a dodala, že metodika podporuje i možnost mimosoudní dohody při zachování určitých standardů.
Co umožňuje nový „manuál“
Metodika při určení návodu, jak stanovit výši společenského uplatnění, vychází z podrobných pravidel (což činila i zrušená vyhláška), avšak na rozdíl od zrušeného právního předpisu vychází z nových – moderních – principů zakotvených v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tyto principy umožňují dostatečně podrobně se zabývat konkrétním poškozeným a dopady do jednotlivých sfér jeho života. Na rozdíl od zrušeného předpisu, který hodnotil pouze diagnózy, metodika posuzuje veškeré stránky života poškozeného včetně dopadů jeho poškození na mezilidská jednání, rodinné vztahy, intimní vztahy či např. jeho omezení v občanském životě, rekreaci i trávení volného času. Autorům metodiky se tak podařilo vytvořit „manuál“, který na jedné straně poskytuje podrobné vodítko k určení náhrady za újmu na zdraví, na druhé straně však ponechává dostatečný prostor k zohlednění jedinečnosti konkrétního případu.
Čeho se metodika týká
Nový dokument se vztahuje pouze na dva dílčí nároky na náhradu nemajetkové újmy, a to bolest a ztížení společenského uplatnění. Další dílčí nároky vznikající při ublížení na zdraví není zřejmě možno touto cestou dopracovat, metodika se tedy netýká další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ani nároků na jednorázovou náhradu třetích osob při usmrcení nebo zvlášť závažném poškození zdraví osoby blízké. Nároky majetkové povahy, tj. ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady péče o zdraví, osobu či domácnost poškozeného, rovněž nejsou metodikou řešeny.
Podporující nezávazný materiál
Detailněji popsal způsoby výpočtu újmy na zdraví podle nové metodiky JUDr. Petr Vojtek, předseda senátu Nejvyššího soudu ČR. Co se týče bolesti, byla přepracována Příloha 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (revize a doporučení odborných lékařských společností) a vypracován nový přehled bodového ohodnocení bolesti, který nastavuje pozměněné proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy. V části B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti) nalezneme jednotlivé položky, kterým jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Z důvodů, které jsou popsány níže u ztížení společenského uplatnění, se doporučuje hodnotu bodu odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (průměrná mzda za rok 2013 činila 25 128 Kč, tj. hodnota jednoho bodu činí 251,28 Kč, vznikla‑li bolest v roce 2014). Obecná pravidla obsahuje část A. Preambule, kapitola VI.
Ztížení společenského uplatnění
Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení se nevyjadřuje jako dosud bodovým součtem diagnóz násobeným peněžitou hodnotou jednoho bodu, nýbrž je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti) ve škále 0–100 % pro jednotlivé položky v devíti oblastech společenského zapojení, což při vhodném matematickém zpracování (vážený průměr jednotlivých kapitol) umožňuje zjistit i výsledné procentní omezení poškozeného ve všech oblastech společenského uplatnění. S určitým zjednodušením lze říci, že za stoprocentní by bylo považováno plné vyřazení poškozeného ve všech sférách (tj. plná ztráta kognitivních a pohybových funkcí, spojená s plnou ztrátou sebeobsluhy a jakéhokoli zapojení se do společenských aktivit) a všechny mírnější formy postižení jsou odstupňovány směrem dolů.
Jak vysvětlil advokát JUDr. MUDr. Roman Žďárek, Ph.D., MBA, ze Společnosti medicínského práva ČLS JEP, odvozuje se výše náhrady od tzv. výchozí rámcové částky, která představuje pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) obvyklého lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení (100 %). Aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a ekonomické ukazatele, navrhuje se vyjádřit ji pomocí 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, tj. kdy je možno přistoupit k vyčíslení náhrady. Za rok 2013 činila uvedená průměrná mzda 25 128 Kč a výchozí rámcová částka pro náhradu za ztížení společenského uplatnění poškozeného, jehož zdravotní stav se ustálil v roce 2014, tak činí 10 051 200 Kč.
Individuální přístup
Zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že zjištěná částka základního ohodnocení může být modifikována výjimečnými okolnostmi na straně poškozeného – věkem, ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti (kariéry) – i na straně škůdce či důvody podle § 2957 občanského zákoníku. Dokáže‑li procentní (stupňové) vyjádření rozsahu ztížení společenského uplatnění převedené do základní částky dostatečně podrobně a plasticky popsat objektivní míru potenciálního omezení, lze opustit dosavadní metodu mnohonásobků, užívanou při aplikaci § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., a modifikovat základní částku již jen v řádu desítek procent, maximálně do celkového dvojnásobku, čímž se zohlední specifické a výjimečné individuální poměry poškozeného. Takovým způsobem bude určena částka tzv. výsledné náhrady za nemajetkovou újmu spočívající ve ztížení společenského uplatnění.
Školení znalců garantováno 1. LF UK
Na vytvoření metodiky spolupracovala také přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK v Praze MUDr. Mgr. Jolana Těšinová: „Nyní skončila první etapa přípravy metodiky pro odškodňování, ale už připravujeme druhou etapu, která bude spočívat v proškolení soudních znalců v principech zakotvených v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) doplněných o právní nadstavbu. Soudní znalci budou školeni pod garancí naší fakulty; v první vlně se očekává proškolení asi 500 znalců. Mimo to musejí fungovat i centra excelence pro sporné znalecké závěry; zatím spolupracujeme s pěti takovými pracovišti. Jedná se především o rehabilitační zařízení, která mají nejvíce zkušeností s Mezinárodní klasifikací funkčních schopností, disability a zdraví, jež umožňuje moderní pohled na podrobné hodnocení poškozeného zdraví a dopadů na konkrétního pacienta. Na nemocného už nenahlížíme skrze jeho diagnózu, ale skrze jeho reálný život. Výhodou těchto center také je, že disponují multidisciplinárním týmem specialistů, který lépe dokáže posoudit specifika postižení daného pacienta.“
Je třeba dodat, že současná podoba metodiky Nejvyššího soudu není finální a v průběhu doby bude doznávat změn, které vyplynou z jejího praktického používání. Může se ukázat, že časem mezi jednotlivými položkami bude docházet ke korekcím. „Snažili jsme se k mezinárodní klasifikaci přistupovat s určitou pokorou a bez hlubších analýz do ní příliš nezasahovat. Aktuální změny se týkaly spíše drobných zásahů. Počítáme s tím, že s přibývajícími pravomocnými rozhodnutími se budou dělat analýzy, na jejichž základě budeme posuzovat, proč mají případně soudci snahu se v určitých případech od této metodiky odchylovat. Pokud zjistíme, že tyto odchylky mají nějaký trend, který je vhodné akceptovat v praxi, může dojít k přenastavení vah mezi jednotlivými posuzovanými kapitolami,“ uzavírá JUDr. MUDr. Roman Žďárek, Ph.D.
Zdroj: Medical Tribune