Nobelovu cenu za medicínu získali tři imunologové, jeden posmrtně

Hlavní komponenty našeho imunitního systému byly sice krok za krokem poznávány již v průběhu minulého století, a i díky řadě předchozích nositelů Nobelových cen tedy víme, jak jsou konstruovány a vznikají protilátky nebo jak T lymfocyty rozpoznávají patogeny a cizorodé substance.

Nicméně až do doby, než přišli se svými pracemi Beutler, Hoffamnn a Steinman, nebyly známy mechanismy spouštějící vrozenou imunitu a zprostředkovávající komunikaci mezi vrozenou a adaptivní imunitou.

Právě Bruce Beutler s Julesem Hoffmannem objevily receptorové proteiny, které jsou schopny rozpoznávat cizí mikroorganismy a aktivovat vrozenou imunitu, což je první krok imunitní reakce organismu na ohrožení. Ralph Steinman pak objevil dendritické buňky a popsal jejich unikátní a nezastupitelnou roli v aktivaci a regulaci imunity adaptivní.

Jules Hoffmann učinil svůj pionýrský objev v roce 1996, kdy pozoroval selhání obrany proti bakterií u octomilek s mutovaným genem zvaným Toll a dospěl k závěru, že protein exprimovaný tímto genem je důležitý pro úspěšnou obranu vůči bakteriím. Beutler tento poznatek později doplnil zjištěním, že bakteriální toxin lipopolysacharid (LPS), který je přítomen ve vnější vrstvě jedné skupiny bakterií a který je v některých případech schopen způsobit až život ohrožující septický šok, je u myší detekován proteinem označeným jako Toll-like-receptor (čili příbuzný bílkovině Toll z octomilky). Tento objev spouštěčů vrozené imunitní odpovědi pak otevřel cestu i identifikaci řady dalších receptorů, které hrají důležité role u mnoha onemocnění.

Reakce adaptivní imunity je zpočátku pomalejší, ale cílenější a účinnější, neboť při ní vznikají specifické protilátky a navíc zde existuje "paměť", díky níž při opakované atace tímtéž patogenem může rychle reagovat (to je ostatně principem vakcinace). Profesor Steinman objevil do té doby neznámý typ buněk - takzvané dendritické buňky, které pohlcují různé cizorodé částice a jejich části potom "vystavují" na svém povrchu, takže k nim pak mají přístup další složky imunitního systému. Steinman rovněž ukázal, že tento typ buněk slouží i jako regulátor takzvaných T-lymfocytů. Podle potřeby je dokáže buď zaktivovat nebo naopak utlumit, čímž zároveň brání vzniku různých autoimunitních onemocnění. Tyto buňky tak slouží jako spojka mezi vrozenou a získanou imunitou.

Všichni tři laureáti svými pracemi naše znalosti aktivace obou složek imunitního systému posunuli doslova revolučním způsobem a otevřeli tak současně nové cesty k vývoji preventivních i terapeutických postupů řady infekčních, zánětlivých i nádorových onemocnění.

Bruce A. Beutler se narodil v roce 1957 v Chicagu, kde také vystudoval medicínu. Působil na Rockefellerově univerzitě v New Yorku a Texaské univerzitě v Dallasu – právě zde objevil lipopolysacharidový receptor. Od roku 2000 působí jakoé profesor genetiky a imunologie ve Scrippsově výzkumném ústavu v La Jolla v USA.

Jules A. Hoffmann se narodil v v roce 1941 Lucembursku a studoval ve francouzském Strasbourgu a německém Marburgu. V letech 1974 – 2009 vedl výzkumnou laboratoř ve Strasbourgu a stál rovněž v čele zdejšího Institutu molekulrání a buněčné biologie. V letech 2007-2008 byl prezidentem Francouzské národní akademie věd.

Ralph M. Steinman se narodil v roce 1943 v kanadském Montreale, kde také na McGillově univerzitě vystudoval biologii a chemii. Poté působil na lékařské fakultě Harvardovy university v Bostonu, a nakonec se stal profesorem imunologie Rockefellerovy univerzity v New Yorku. Vede zde rovněž Centrum imunologie a imunitních onemocnění.

Jeho objev přispěje k boji s nádory, on sám mu ale podlehl.

Jedním z pravidel spojených s udělováním Nobelových cen je to, že laureátem se může stát pouze žijící vědec. Shodou nešťastných náhod však letos došlo k tomu, že jen pár hodin po vyhlášení Nobelových cen za medicínu a fyziologii jeden ze tří oceněných - kanadský profesor imunologie Ralph Steinman z Rockefellerovy univerzity v New Yorku - v 68 letech prohrál boj s rakovinou slinivky a v pátek 30. září zemřel.

Při přísném dodržení regulí by tedy Steinmanovi cena neměla být udělena, ovšem Nobelův výbor v době oznámení jmen laureátů tuto informaci neměl a také Rockefellerova univerzita se to údajně od rodiny dozvěděla až v pondělí. A pokud oceněný zemře v době mezi vyhlášením a předáváním cen, měl by v seznamu oceněných zůstat (v minulosti se to stalo již jednou, v roce 1996, kdy nositel Nobelovy ceny za ekonomii William Vickrey zemřel tři dny po vyhlášení). Výbor, který rozhodl o letošních laureátech Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, tedy hodlá na svém rozhodnutí trvat a proto nakonec rozhodl, že Steinman cenu dostane in memoriam.

www.tribune.cz

Jaroslav Hořejší

Zdroj: www.tribune.cz