Nemocniční lůžka – znovu výbušné téma
Připomeňme si nejprve, v jaké situaci se záměr, který měl vést k redukci akutního lůžkového fondu o šest tisíc lůžek, připravoval. Pořadí zemí EU (r. 2010) dle počtu nemocničních lůžek na 1 000 obyvatel (metodika OECD) bylo následující: první Německo s 8,3 lůžka na 1 000 obyvatel, následuje druhé Rakousko s 7,6 lůžka, na čtvrtém místě byla ČR s 6,8 lůžka na 1 000 obyvatel (dále devátá Francie s 6,4 lůžka; sedmnácté Nizozemsko s 4,7 lůžka; dvaadvacáté Dánsko s 3,5 lůžka; šestadvacátá Velká Británie s 3,0 a sedmadvacáté Švédsko s 2,7 lůžka). Průměr EU27 činil 5,3 lůžka na 1 000 obyvatel. Fakta v analogických statistikách WHO byla podobná. V ČR ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi přetrvával (a dodnes přetrvává) nadprůměrně vysoký počet nemocničních lůžek. Revidujeme‑li přitom směrem do minulosti různé koncepční a doporučující materiály, nalézáme ohledně názorů na rozsah lůžkového fondu celkem uniformní konstatování a záměry, jak je dále volně citováno.
- Hodnocení ekonomických a sociálních opatření ve zdravotnictví, České zdravotnické fórum, listopad 2012. Pozitivně byly hodnoceny (v pořadí bodů od nejméně po nejvíce přínosné) mj. následující záměry MZ: určení časové a místní dostupnosti (5), novela zákona o léčivech (54), novela transplantačního zákona (64), soutěž na elektronizaci zdravotnictví (133) a redukce počtu lůžek akutní péče (nejvyšší známka 170 bodů).
- Národní ekonomická rada vlády, skupina pro financování zdravotnictví, červenec 2011. Dle zahraničních zkušeností se doporučuje optimalizovat kapacity lůžkové péče, tj. snížit počet akutních lůžek a zvyšovat kapacity následné a dlouhodobé péče dle demografického vývoje.
- Závěry Kulatého stolu Budoucnost zdravotnictví, květen 2008. Struktura lůžkové péče není správná. Chybějí lůžka ošetřovatelské péče, pacienti blokují lůžka akutní. Lůžková péče není dostatečně centralizovaná, čímž trpí kvalita a bezpečnost péče. Lůžková péče je často čerpána nadbytečně a nejsou žádné motivace směrem k přesunu péče z lůžkové na ambulantní.
- Zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k prošetření hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, duben 2006. Je známo, že v ČR máme výrazný nadbytek poskytovatelů akutní zdravotní péče s výraznou regionální disproporcí. Je poskytována nadbytečná péče. Situace znemožňuje potřebnou koncentraci lidských i přístrojových kapacit a vede ke snižování kvality poskytované péče. Optimalizace sítě poskytovatelů zdravotní péče je jedním z největších dluhů státu vůči občanům ČR.
- Koncepce reformy zdravotnictví ČSSD, červenec 2004. Základní prioritou je koncentrace superspecializované a specializované lůžkové zdravotní péče podle požadavků současné medicíny, tak aby bylo využití kapacit (včetně drahé přístrojové techniky) co nejefektivnější. S tím souvisí restrukturalizace nadbytečných kapacit akutní lůžkové péče na lůžka následné péče a rovněž přesun značné části léčby do ambulantní sféry.
- Konsolidace a rozvoj zdravotnictví 1998–2005. Podrobný program zdravotnictví ČSSD, březen 1998. V ČR přetrvává nepříznivá skladba lůžek s vysokým podílem drahých akutních lůžek. Skladbu lůžek nelze příznivě ovlivnit samotnými ekonomickými zákony, zvláště při chybně stanovených cenách a deformované motivaci. Za těchto podmínek nezbývá, než restrukturovat lůžka administrativně „shora“.
- Návrh reformy zdravotnictví, ODS, leden 1997. Záměrem je snížit kapacitu akutních lůžek o 1/3 (cca 25 000 lůžek) a tato lůžka restrukturalizovat či zrušit.
Použijeme‑li poslední návrh jako shrnutí dlouhodobých snah různých politických garnitur o zeštíhlení a racionalizaci kapacit pro lůžkovou péči, můžeme konstatovat, že dle metodiky ÚZIS byly v jednotlivých letech stavy všech nemocničních lůžek následující: v roce 1997 – 72 480 lůžek, v roce 2012 – 58 832 lůžek a v roce 2013 – 56 807 lůžek. Po šestnácti letech (od 1997 do 2013) tedy došlo k poklesu počtu lůžek o 15 673, z toho se zásahem zdravotních pojišťoven mezi roky 2012 a 2013 lůžka redukovala o pouhých 2 024. Návrh reformy MUDr. Miroslava Macka z r. 1997 redukovat lůžka o pětadvacet tisíc by se, jak je vidno, nenaplnil ani v tom případě, že by byl realizován celý původní a politicky velmi kritizovaný záměr zdravotních pojišťoven z roku 2011 redukovat počet akutních lůžek o šest tisíc.
Rušení nemocnic, jednotlivých oddělení anebo jen samotných lůžek vždy vyvolává politické drama, pokud se celá věc neodehrává spontánně a bez administrativních rozhodnutí státu či zdravotních pojišťoven. Má‑li restrukturace pokračovat ve veřejném prostoru dále, protože jak je vidět na krocích soukromé firmy Agel, může probíhat i v klidu (je pro systém ekonomicky přínosná a nesnižuje kvalitu péče), bude potřeba dokončit zavádění systému DRG a zajistit férové úhrady typu „peníze jdou za pacientem“, kdy sami konzumenti péče rozhodují, kde se budou léčit a kde budou vítanými hosty. Budou‑li omezení migrujících pacientů definitivně dále snižována, oni si pak sami rozhodnou, které nemocnice budou žádané více a které méně.
Na druhou stranu moderní medicína vyžaduje koncentraci stále náročnější péče a zkušenosti se specializovanými centry ukazují, že výsledky léčby nádorů, polytraumat, infarktů myokardu, roztroušené sklerózy apod. jsou v těchto centrech lepší a léčba je efektivnější. Vzdálenost a doprava do center není problémem a pacienti jsou rádi, že se jim dostane špičkové péče. Menší nemocnice, které přicházejí o akutní pacienty, přitom stále mají otevřenou možnost provozovat péči ambulantní a lůžka transformovat na péči pro místní dlouhodobé pacienty, kteří potřebují zůstávat v kontaktu se svými blízkými. I tento typ péče může být poskytován ve špičkové podobě a nemocnice mohou zůstat prospěšnými zařízeními, podobně jako je tomu v zahraničí.
Je škoda, že si tak se zdravotnictvím obeznámený novinář, jako je Petr Holub, myslí, že pacientka po těžkém dopravním traumatu, jejíž případ v Mladé Frontě Dnes použil, by byla lépe ošetřena a léčena v malé lokální nemocnici, která by zcela jistě ani v dobách, kdy ještě prosperovala, nepostavila 24 hod./7 dnů v týdnu kdykoli připravený tým minimálně deseti zkušených lidí, a to ani přes vysoké kvality jednotlivců. Napsat, že s těžkým traumatem někdo i po nehodě neslučitelné se životem ve spádovém centru či při transportu zemře, je nevhodný krok, který moderní koncepci koncentrace náročné péče zbytečně dehonestuje. Malá zařízení, která měla a mají svůj půvab, si bohužel jen těžko mohou s náročnějšími případy ve standardu moderní medicíny poradit, ať jsou sebešikovnější a sebeobětavější. Jsou‑li v nich zkušení lékaři, mohou samozřejmě celou řadu výkonů dělat, mnohdy třeba i ambulantně. Hranice toho, jakou péči, s jakým vybavením a s jakým zázemím lze dnes bezpečně a efektivně poskytovat, se však jednoznačně posunula, protože doba, nároky pacientů a technologie se změnily.
Zdroj: Medical Tribune