Linhart: Národní kardiovaskulární plán nesmí být jen formální kus papíru

„Cílem je dojít tam, kam patříme, tedy na úroveň západní civilizace s kardiovaskulární morbiditou a mortalitou minimálně o pět až deset procent nižší,“ říká o smyslu Národního kardiovaskulárního plánu prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., předseda České kardiologické společnosti.

• Česká kardiologická společnost nedávno ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví představila nový Národní kardiovaskulární plán. Mohl byste tento dokument krátce přiblížit?

Národní kardiovaskulární plán je jakýmsi jízdním řádem české kardiologie na následujících deset let. Náš původní plán z roku 2013 obstál a díky němu máme velmi dobře fungující síť komplexních kardiovaskulárních center, která poskytují péči o nejtěžší pacienty. Musíme se ale přizpůsobit tomu, čemu nás vystavuje současný svět, a na to nový dokument reaguje. Mění se epidemiologie kardiovaskulárních onemocnění, přibývá srdečního selhání, zároveň ubývá nemocných s infarktem myokardu. Roste počet diabetiků a obézních pacientů, přetrvává vysoké procento kuřáků. Stále je velkým problémem nedůsledný přístup k arteriální hypertenzi a dyslipidémii. To jsou věci, které nás budou zatěžovat v následujících letech. Téma kardiovaskulární prevence musíme uchopit mnohem pevněji. Cílem je dojít tam, kam patříme, tedy na úroveň západní civilizace s kardiovaskulární morbiditou a mortalitou minimálně o pět až deset procent nižší.

• Co se musí stát, aby byl plán skutečně nástrojem pro změnu, a ne jenom formálním kusem papíru?

Je potřeba, abychom se opravdu dohodli napříč různými odbornými společnostmi, ale i napříč různými institucemi, se všemi aktéry, kteří mají svůj podíl na tom, jak kardiologie funguje. Uvědomujeme si, že se to neobejde bez plátců zdravotní péče, bez ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství, ministerstva práce a sociálních věcí, ale také bez pacientských organizací. Nejde jen o diskusi. Je potřeba, aby všichni přijali strategické cíle, které jsou v plánu přesně obsaženy. Samozřejmě a v neposlední řadě, veškerá tato snaha bude potřebovat finanční zajištění.

• Vznikne nějaká rada nebo pracovní skupina pro implementaci Národního kardiovaskulárního plánu?

Zcela logicky musí vzniknout hned několik pracovních skupin. Jedna věc je edukace, implementace informací směrem k nejširší veřejnosti, například do školních osnov. Měli bychom začít učit už tu nejmladší generaci, že je potřeba starat se sám o sebe, že je normální nekouřit, že je nutné se hýbat. Je potřeba myslet na to, že rizikové faktory působí dlouhou dobu, a pokud se jim vystavujeme v mládí, budou hrát roli i v pozdějším věku. Stejně tak musí vzniknout pracovní skupina, která bude zajišťovat kontinuitu a rozvoj stávajících kardiovaskulárních center. To je strašně důležité pro to, abychom mohli poskytovat kvalitní akutní péči. Pak jsou tady specializované programy, například pro pacienty s plicní hypertenzí, kardiomyopatiemi, vrozenými onemocněními srdce. To jsou všechno další problémy, které musí zase řešit nějaký dedikovaný tým.

• Rizikové faktory kardiovaskulárních chorob jsou v mnohem podobné těm podmiňujícím zhoubné nádory, ať už jde o kouření, alkohol, nebo obezitu. Plánujete nějakou koordinaci implementace Národního kardiovaskulárního plánu s Národním onkologickým plánem?

My nezastíráme, že Národní onkologický plán je tou hlavní inspirací pro Národní kardiovaskulární plán, a je logické, že se na mnoha úrovních protínají, a nejde jenom o rizikové faktory. My si také uvědomujeme, že čím více lidí onemocní onkologicky, tím více lidí podstoupí různé terapie, které obsahují kardiotoxické nebo potenciálně kardiotoxické léky. Velké množství pacientů bude potřebovat kardioonkologickou péči. To je něco, na co jsme zatím neměli specializovaná centra a neměli jsme jasně stanovenou strategii. I to chceme řešit v rámci kardiovaskulárního plánu.

• Bude plán obsahovat nějaké zcela konkrétní kontrolovatelné cíle a termíny jejich dosažení?

Každý akční plán musí mít nějaké výstupy. Jeho součástí musejí být indikátory kvality, to znamená parametry, které chceme naší činností ovlivnit. Začínáme sbírat data o infarktech myokardu, respektive o péči na akutní úrovni obecně. Součástí plánu je rozvoj Národního kardiovaskulárního informačního systému, který nám mimo jiné umožní monitorovat, jak jsme úspěšní, například v léčbě dyslipidémie, arteriální hypertenze nebo srdečního selhání. Tato data potřebujeme mít v systematické podobě, a tady je důležitá spolupráce s ÚZIS. Jen tak budeme schopni prokázat, že naše strategie funguje, anebo naopak zjistit, kde musíme přidat.

• Kardiovaskulární mortalita dlouhou dobu klesala, v České republice to bylo obzvlášť výrazné. Tato sestupná trajektorie se ale oplošťuje a možná i stoupá. Proč?

Když se podíváme na celosvětové trendy, tak je jasné, že i ve velmi rozvinutých zemích začíná kardiovaskulární mortalita růst, a to i v mladších věkových kategoriích. Když se zamyslíme nad tím, proč tomu tak je, tak důvody jsou nabíledni. Vyčerpala se přirozená setrvačnost, která spočívala v lepší kvalitě života, v lepší terapii hypercholesterolémie a hypertenze. Významnou a často podceňovanou roli hrají socioekonomické faktory. Jsme svědky ekonomické krize a i ta na kardiovaskulární zdraví dopadá negativně.

• Ve zdravotnictví není silnějšího nástroje než tok peněz. Jak by se měly úhradové mechanismy změnit, aby se to na ukazatelích kardiovaskulární mortality alespoň trochu poznalo?

Kardiovaskulární prevence musí být ekonomicky atraktivní a musí zůstat atraktivní i v průběhu ekonomické krize a inflace. Těm, kteří jsou za ni zodpovědní, se musí vyplácet. Zde jde především o všeobecné praktické lékaře. Měli bychom se také zamyslet nad tím, jestli nemůžeme pacientům nabídnout nějaké benefity, pokud se účastní preventivních kardiovaskulárních, ale i nekardiovaskulárních programů. To je opět věc, která leží na bedrech plátců zdravotní péče, ale i politiků. Tady je potřeba znovu zdůraznit, že kardiovaskulární morbidita a mortalita je výrazně ovlivněna i socioekonomickými faktory. Je tedy nutné intervenovat také na politické úrovni.

• Ovlivnění kterého rizikového faktoru je z vašeho pohledu klinika nejvděčnější? Kde lze relativně snadno dosáhnout postřehnutelné změny?

Obecně lze říct, že největších benefitů bylo docíleno na úrovni hypolipidemické terapie. Zde se mimořádně vyplácí terapeutická intervence jak v primární, tak v sekundární prevenci. Máme nová vysoce účinná hypolipidemika, která jsou sice dostupná, ale možná ve zbytečně restriktivní podobě. I to je oblast, kde můžeme uplatňovat náš tlak a snažit se dostat tuto terapii k co největšímu procentu našich pacientů. Na druhou stranu je jasné, že do budoucna je jedním z hlavních rizikových faktorů diabetes. Je potřeba podpořit diabetology v jejich úsilí, aby se moderní antidiabetika dostala k pacientům v časných stadiích diabetu, abychom nečekali, až budou mít vysoký glykovaný hemoglobin.

• Kardiovaskulární prevence není heroická medicína, na první pohled jde o relativně rutinní činnost. Jak byste se pokusil motivovat kolegy všech specializací, aby svou energii napřeli tímto směrem?

Měli bychom si připomenout, že hlavní pokrok, kterého bylo dosaženo ve smyslu redukce mortality, není v intervenční kardiologii ani v arytmologii, ale právě v oblasti léčby a prevence rizikových faktorů. Samozřejmě se neobejdeme bez špičkové kardiologie, která intervenuje ať už arytmie, koronární léze, nebo chlopňové vady. Zřetelná změna na populační úrovni ale opravdu leží v oblasti preventivní kardiologie. Takto zacílená medicína možná opravdu nevypadá příliš atraktivně, ale má obrovský smysl. A dnes máme moderní způsoby, jak ji zatraktivnit jak pro kliniky, tak pro pacienty. Rozvíjejí se nejrůznější digitální aplikace a telemonitoring, zapojuje se umělá inteligence. Moderní technologie pronikají do dálkové monitorace krevního tlaku, poruch rytmu, glykémie, tělesné hmotnosti. Tohle všechno je budoucností managementu rizikových faktorů. Pro další generaci lékařů i pacientů by to mohlo být už zcela běžné.